Fendrych se domnívá, že každý, kdo s nadávkou neomarxismu nálepkuje soupeře, trpí strachem ze změn k lepšímu způsobu života či strachem z otevřenosti. „Je to opevnění (viz to, co Zeman udělal z Pražského hradu) versus otevřenost (viz občanské iniciativy typu Milionu chvilek),“ poznamenal Fendrych a následně se věnoval neomarxistům.
„S filozofií Karla Marxe či novodobých marxistů nemá nic společného, slovo slouží jako odsudek nebo nadávka,“ poznamenal Fendrych a jmenuje také Hannah Arendtovou či George Orwella. Všímá si i toho, jak si pojem „neomarxista“ osvojil například Jiří Ovčáček či Martin Konvička. Ten například použil označení pro ty, kteří chtějí pomáhat lidem prchajícím před válkou a terorem.
„Když si dovolím parafrázovat Sørena Kierkegaarda, ‚neomarxismus je nemoc ke svobodě‘, neomarxisté jsou dnes lidé, kteří touží po svobodě nejen pro sebe, ale i pro ženy, pro děti s lehkým poškozením (inkluze), pro lidi prchající před zkázou, pro ty, kdo touží po demokracii nepřevrácené na hlavu, po občanské odpovědnosti, jež se nenechá odstrčit a onálepkovat. Zakuklenými neomarxisty byli nepochybně i studenti v roce 1989, když se postavili komunistickému režimu. Oni to přece celé rozjeli!“ dodal Fendrych.
„Nadávka do neomarxistů má u nepřemýšlejících přijímačů evokovat přesně opačný dojem, odkazuje ke komunismu, ze svobodomyslných občanů dělá vyznavače marxismu-leninismu a totality. V reálu však každý, kdo s ní nálepkuje soupeře, trpí strachem ze změn k lepšímu (ale i náročnějšímu) způsobu života, třeba u genderové vyváženosti, či strachem z otevřenosti. Je to opevnění (viz to, co Zeman udělal z Pražského hradu) versus otevřenost (viz občanské iniciativy typu Milionu chvilek),“ zakončil komentátor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
