Nejprve Cílek začal mluvit o tom, jak hezky venku prší, pak se ale jal vysvětlovat, jak to je. Uvědomil si totiž, že ze spousty věcí nemáme přímo strach, ale jsme jen ustrašení. Vytratila se podle něj statečnost.
Rozdíl mezi opravdovým strachem a ustrašeností je podle Cílka jasný. Ustrašenost je „takovej jako zažitej postoj, co můžu ztratit a budu se mít dobře, jo a jak, jakým způsobem to bude, jak budu reagovat vlastně na tu situaci“. A právě ta ustrašenost nepramení z islámu ani z uprchlíků, ale „z pocitu vnitřní slabosti, vnitřního vyprázdnění“. A ta vzniká kombinací ztráty mnoha hodnot a přílivu uprchlíků.
Mluví také o situaci ve Francii a Velké Británii, kde „rostou ostrovy, jež jsou muslimské nebo jsou vlastně cizinecké, které se snaží žít vlastním životem“. Fungují tam vlastní zákony a policie tam nezasahuje. Cílek se přitom bojí skutečnosti, že vzhledem k rostoucí ekonomice Číny, jež stále zvyšuje objem exportu, dojde v Evropě k ekonomické stagnaci, která rozšířování obdobných čtvrtí bude jen podporovat.
Senková zmiňuje slova Barbary Wintonové, dcery Nicholase Wintona, která si myslí, že pokud by měli Británii opustit všichni imigranti, zkolabovala by celá ekonomika. Na to Cílek reaguje příkladem. „Ano, představte si, že odejdou všichni polští instalatéři, a těch Poláků v té Británii je možná kolem milionu, obrovské množství, tak se doopravdy vlastně zhroutí polovina koupelen ve Velké Británii,“ vysvětluje Cílek.
Senková zmiňuje také možný obrat v rétorice německé kancléřky Angely Merkelové. Ta prohlásila, že se uprchlíci musejí integrovat a naučit se jazyk země, kde chtějí žít. A Cílek to komentuje tím, že Německo je zvláštní případ. „Podívejte se na Německo, jak obtížně se integrují východní a západní Němci,“ říká a připomíná, že i dnes, po pětadvaceti letech „o sobě mluví s určitým pohrdáním nebo úsměšky“. Podle něj bude integrace „syrského nebo afghánského elementu“ trvat mnohem déle.
Následně se skrze přirovnání k příběhům Karla Maye dostane k tomu, že vlastně nezáleží na tom, co si spolu se Senkovou řeknou. „Ono možná ani moc nezáleží na tom, co říká paní Merkelová. Prostě se tady děje určitá změna, která se bude dít i nadále,“ vysvětluje Cílek a přirovnává celou situaci ke změnám klimatu jako k něčemu, čemu je třeba se prostě přizpůsobit. Je podle něj důležitější „posilovat vnitřní hodnoty, než bojovat proti vnějšímu nebezpečí“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
