Letošní oslavy katalánského národního dne opět proběhly v klidu a pohodě. Páteční večer v Barceloně, naprostý dopravní kolaps, přehlcené metro a statisíce lidí s úsměvem na rtech se řinuly ze dvou tisíců autobusů, které je do města svezly z celého kraje. Tak tomu bylo již počtvrté v řadě. Tentokrát však jde o historickou událost. Tento den totiž odstartoval volební kampaň za vyhlášení nezávislosti.
Jasné "ano" věci změní, burcuje katalánský prezident
Představitelé katalánských hnutí pro nezávislost se vyjádřili, že se z voleb, ke kterým dojde 27. září, pokusí udělat referendum, ve kterém se má rozhodnout o budoucnosti Katalánska jako nezávislé země. Katalánský prezident Artur Mas, jeden z hlavních představitelů hnutí za nezávislost, řekl, že jde o „skvělou příležitost hlasovat o naší demokratické budoucnosti“. Následně dodal: „Pouze jasné ano dokáže věci změnit.“
Katalánské politické hnutí a strany, které jsou pro nezávislost, se nechaly slyšet, že v případě, že jim lidé dají svoje hlasy a strany dosáhnou nadpoloviční většiny v katalánském parlamentu, utvoří referendum, ve kterém vyhlásí nezávislost.
Přestřelky mezi Španělskem a Katalánskem
Španělsko z toho však odvázané rozhodně není, a dochází tak ke slovním rozbrojům mezi bývalým premiérem Felipem Gonzálezem a katalánským prezidentem Arturem Masem. Nejdříve González označil Masovo počínání za nebezpečné, nelegální a nezodpovědné. Učinil tak v dopise „Kataláncům“, který vydaly noviny El País.
Masova odpověď na sebe však nenechala dlouho čekat a stejným způsobem napsal dopis „Španělům“. A v něm se píše následující: „Problém není Španělsko, problém je španělský stát, který se k nám (Kataláncům) chová jako k poddaným. V té nové zemi, kterou si přejeme, budete moci žít jako Španělé zcela bez problémů. V současnosti je skoro nemožné být Kataláncem ve státě Španělsko.“
Španělská vláda však stále drží nejeden trumf v ruce. Podle španělské ústavy z roku 1978 je totiž nelegální, aby Katalánsko vyhlásilo referendum. Existuje však ještě jedno řešení, to už je však v současné situaci dost brutální. Je jím článek 155 španělské ústavy, na jehož základě je možné zbavit Katalánsko autonomie.
Mezitím španělský ministr obrany Pedro Morenés řekl, že armáda nebude v Katalánsku zasahovat, pokud „všichni splní své povinnosti“. V rozhovoru na rádiu RNE se vyjádřil, že katalánští politici „přísahali poslouchat a prosazovat španělskou ústavu“, a tudíž doufá, že tak učiní. Řekl také, že pokud by došlo k vyhlášení nezávislosti, je ochoten sáhnout ke článku 155. Zároveň sdělil, že armáda je „absolutní a perfektní demokratickou“ institucí, jejíž členové pouze „striktně poslouchají“ rozkazy.
Morenésovo vyjádření vyvolalo vlnu kritiky a nevole napříč katalánským parlamentem. Podle mluvčí katalánské vlády Neus Muntéové by se tímto způsobem vyjadřoval pouze člověk, který se „bojí demokracie“. Jiní jej označují za „blázna“ či člověka z jiného světa.
Španělský premiér Mariano Rajoy se rozhodl, že proto, aby zabránil vyhlášení nezávislosti Katalánska, bude apelovat na nevýhody, které to Katalánsku přinese.
Hned tou první je skutečnost, že by nebylo součástí Evropské unie. Rajoy popsal, že pokud dojde k vyhlášení nezávilosti, první, co se stane, je, že Katalánci „přijdou o svoje práva Evropanů a Španělů“. Následně by muselo Katalánsko znovu zažádat o členství v Evropské unii. Rajoy také trvá na tom, že případné osamostatnění je protiústavní, a nelze je tak Kataláncům dovolit.
Samostatné Katalánsko...
Analytik Jason Sorens je však přesvědčen, že nejhorší, co může v případě katalánského osamostatnění nastat, je, že nedojde k žádnému zhoršení jejich ekonomické situace. Zaprvé je nutné si uvědomit, že Katalánsko je nejméně zkorumpovaný region Španělska a zároveň je z nich nejbohatší a v případě odtržení by přestalo odvádět daně španělské pokladně, do které podle Sorensových odhadů plyne 6 až 10 % katalánského HDP.
Následně uvádí plusy případné katalánské nezávislosti. Jedním z nich je už samotný fakt, že pokud by neprošla, vyslalo by tím Katalánsko vzkaz Španělsku, že výhrůžky fungují, a vystavilo by je to obrovským recentralizačním snahám ze strany Španělska, čímž by se v závěru připravili i o současnou míru autonomie.
Pokud by Katalánsko odešlo, zažilo by Španělsko velký fiskální šok, jehož vyřešení by však zemi pomohlo v nejednom směru. „Jeden relativně jednoduchý způsob, jak se s tím šokem vypořádat, je omezit převody do autonomních komunit a dovolit jim větší nezávislost v pravomocích při výběru daní. Hlavně rozpočtové předhánění mezi nezávislou Katalánií a okrouhaným Španělskem by mohlo obě země přimět k přijetí lepších, efektivnějších a méně prohnilých politických řešení.“
Na závěr svojí analýzy jen dodává, že ano, Katalánie „není baštou svobodného trhu“, ale pořád bude lepší, když bude existovat svobodná Katalánie, jejíž hlavní politickou stranou je středo-pravá Convergéncia i Unió, než aby stále existovalo Španělsko plné nespokojených obyvatel pod nadvládou koalice zkorumpované levicové strany PSOE a extrémně levicového Podemosu.
I mezi Katalánci jsou samozřejmě lidé, kteří s osamostatněním nesouhlasí. „Bojíme se, že Katalánsko bude bránit lidem v tom, aby si ponechali jak španělské, tak katalánské občanství,“ řekl Josep Ramon Bosch, jeden z představitelů kampaně proti odtržení od Španělska.
Psali jsme:
_635779128840743234.jpg&id=106242)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
