„Kojenecké ústavy a dětské domovy u nás spadají pod ministerstvo školství. Do této sféry ale Vodičková nikdy nepatřila – kdyby její Klokánky byly jen trochu specifickými dětskými domovy, neměly by tu auru jinakosti a rodinnosti, která se tak osvědčovala u sponzorů. Takže to, co Klokánky dělají, se musí vtěsnat do rámce zařízení, která reguluje ministerstvo práce a sociálních věcí a říká jim poněkud neskladným názvem ‚zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc‘,“ pokračuje Weiss s tím, že takováto zařízení se však mají o děti starat pouze dočasně. Což podle něj neodpovídalo expanzivnímu pojetí Vodičkové. Zároveň konstatuje, že Vodičková byla vždy zdatná v publicitě. „A ta je koneckonců i příčinou toho, že Klokánky dostávaly léta speciální státní dotaci jen pro ně a že se jich dnes zastává populista na Hradě,“ uvádí Weiss s tím, že s manažerským řízením však byla Vodičková na štíru.

A důsledkem je dle něj to, že Klokánci dluží, kam se podívají. „Dnes jsou na tom tak trochu jako Řecko – dožadují se třiceti milionů korun od státu mimo jiné proto, aby z nich mohly zaplatit témuž státu dlužné sociální a zdravotní pojištění za své zaměstnance. To je slušné chucpe – jiné neziskové organizace musí nejprve prokázat, že nedluží na sociálním a zdravotním pojištění, aby se vůbec mohly o dotace ucházet. Důvody, proč FOD u Marksové-Tominové narazil, jsou zcela pochopitelné,“ podotýká komentátor na serveru Echo24.cz.

„Letitá neschopnost hospodařit a dostát základním právním nárokům vyústily v to, že Vodičková letos z čela FOD odešla. Současná situace tedy možná je vůči novému vedení (a řadě lidí, kteří v Klokáncích pracují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí) nefér. Ale je tu řada jiných organizací pečujících o ohrožené děti. Dělají svou práci dobře, nesnaží se sabotovat legislativní změny a neorganizují si nátlak z nejvyšších míst. Není důvod, proč by Fond ohrožených dětí měl mít před nimi přednost,“ uzavírá.