V těchto dnech jste možná nejvlivnější prorodinný aktivista, protože na facebooku oslovujete 70 tisíc lidí – to vám otevřelo dveře k jednání s premiérem i s ministryní práce a sociálních věcí. Proč jste tak aktivní zrovna v problematice rodičovského příspěvku? Týká se vás osobně?
Ano, mám dcerku, které je rok a půl. A když to dobře dopadne, letos v říjnu by se nám s manželkou mělo narodit druhé. Takže je jasné, že prvotní motivace byla i osobní.
Takovýmto „aktivistou“ jste se stal poprvé, nebo jste už někdy za něco podobně bojoval?
V téhle míře asi poprvé.
A proč myslíte, že byl Andrej Babiš ochoten s vámi jednat? V ČR se někdy velmi těžko zadaří, aby něco prosadili občané a byl dostatečně vyslyšen „hlas lidu“…
Protože jsem pana premiéra požádal o vyjádření. Zastupuji desítky tisíc lidí a to už je masa, která má sílu i ve volbách. Navíc samozřejmě naši iniciativu zaznamenala média, která od nás přebírají informace, a tím náš vliv ještě roste nad rámec počtu členů ve skupině.
Pokud se nezmění nic a zůstane původní návrh – tedy navýšení od 2020 jen pro nově narozené, jak byste to po slibu od premiéra vnímal?
Tak to bychom vnímali špatně a zvýšili bychom nátlak na politiky i vládu. Pak by určitě přišly na řadu i demonstrace. Ale to se snad nestane.
Někteří rodiče si upravili výši čerpání rodičovského příspěvku údajně na doporučení úředníků Úřadu práce ČR, kteří je informovali o chystaném navýšení jako o hotové věci. Vidíte tam chybu důvěry rodičů, nekompetentnost úředníků, jimž lidé důvěřují, nebo…?
Je to těžké – úředník by neměl mluvit o ničem, co není schválené. Ale je zároveň lidské, že to lidem radili. Myslím, že úředníci postupovali správně tam, kde lidem řekli „může se stát, že…“.
Ale informace o případných budoucích chystaných změnách by si lidé měli shánět hlavně sami. Úředníci by správně neměli nic předjímat.
Petiční akce za spravedlivý rodičovský příspěvek má probíhat do konce dubna – bude k něčemu platné, když se podpisové archy dostanou do příslušných rukou až v květnu?
Petice je více méně tlak na politiky, už jen její existence tedy působí sama o sobě už nyní. Jinak ale klíčové bude schvalování rozpočtu v Parlamentu, které proběhne později a definitivně až na podzim. Času je tedy dost.
Fotogalerie: - Registrované partnerství rovno manželství?
V rámci jedné z diskusí ve vaší skupině byl patrný „boj“ mezi ženami s jedním dítětem a matkami dvojčat/vícerčat, které i tak cítí nespravedlnost. Nikde se nemluví, jestli jim zůstane 1,5násobek rodičovského příspěvku, nebo dvojnásobek. Mělo by se to změnit?
(Po navýšení by rodičovský příspěvek vzrostl z 220.000 na 300.000 korun. Rodiče dvojčat dnes pobírají 330.000 korun. Pozn. red.)
Popravdě, to už je trochu jiná problematika, ke které se nemůžu za skupinu vyjadřovat. To musí někdo spočítat, zda je vhodnější 1,5násobek nebo 2násobek, a já tohle spočítat nedokážu.
Myslím jen, že dvojčata jsou poměrně nepředvídatelný zásah do rozpočtu, takže bych rodičům přál i ten dvojnásobek.
Ve skupině „Chceme spravedlivý rodičovský příspěvek“ mě zarazily některé negativní reakce a názory na vaši angažovanost. Vedle podporujících komentářů například někdo tvrdí, že skupina nic nezmohla a i bez ní by situace byla stejná, nedejbože – že jste nástrojem vlády, jak uklidnit situaci. Některým dokonce připadá, že poslední váš příspěvek je jak „z dílny Marka Prchala“, který dělá PR panu Babišovi. Pár lidí vás dokonce vyzvalo, ať se k tomu vyjádříte. Jak zareagujete?
Každý může mít svůj názor. Těžko se prokazuje, jak by se věci vyvíjely, kdyby žádná skupina nebyla. Myslím, že pomáháme dílčím způsobem vytvářet tlak na politiky. A ještě hůře se dokazuje něco, co neexistuje.
Žádné napojení na ANO, ani na jinou stranu, nemáme. To, že premiér mluví s lidmi, považujeme za správnou věc bez ohledu na politickou příslušnost a nějaké případně další aspekty jeho osoby. A že vyjádřil pochopení pro náš problém a zájem ho vyřešit, přece nemůžeme hodnotit negativně…
Co říkáte na názor, že si lidé mají „dělat děti, až si na to vydělají“? Jaké by to mělo důsledky?
Víte, biologicky nejlepší věk pro pořízení dětí je třeba do 30 let. A do té doby je těžké to zázemí úplně vybudovat. Takže stát by pomoci určitě měl, protože „až si na to vydělají“, tak už bude třeba pozdě.
S věkem stoupá riziko neplodnosti u obou pohlaví, šance na otěhotnění klesá.
A když chce člověk studovat vysokou školu, je to do 25 let, po škole máte plat většinou nižší. Tak kolik času mají mladí na vybudování té rezervy, aby si mohli dovolit pořídit děti bez podpory státu?!
Rodičovský příspěvek se nezvyšoval 12 let. Jak v tomhle světle vlastně vypadá těch 80 tisíc rozmělněných do čtyř let?
Jen se dohání, co se zanedbalo. Platy za těch 12 let vzrostly o 60 procent, rodičák až teď roste o 35 % a další navýšení se neřeší…
Jedna z věcí, kterou jsem říkal premiérovi i paní ministryni Maláčové, byla, že by bylo dobré nastavit každoroční zvyšování rodičáku, stejně jako se každý rok zvyšují důchody a platy. Ani jeden z nich tuto myšlenku bohužel moc pozitivně nevzal.
Bojím se, že se zase několik let rodičák řešit nebude, a pak budeme znovu ve stejné situaci.
Je pravda, že řada matek musí kvůli nízkému rodičovskému příspěvku nastoupit do zaměstnání, i když má dítě batole. Leckdy mají ženy i dvě či tři brigády, místo aby se mohly řádně věnovat celodenní péči o dítě. Je to v pořádku?
No to není. První dva, tři roky života dítěte jsou klíčové pro jeho další život, to psychologové dobře vědí. Když dítě nezíská správnou citovou vazbu na rodiče, je tam riziko řady problémů v psychickém vývoji.
Nějaký přivýdělek ženy není špatný, ale nemělo to být na úkor rozvíjení dítěte.
(Rodičovský příspěvek v nejnižší vyplácené výměře nyní činí 3.800 Kč, přitom životní minimum – které se mimochodem rovněž několik let nezvyšovalo – činí na jednu osobu s malým dítětem 4.880 Kč. Pozn. red.)
Zastánci dřívějších návratů do zaměstnání zřejmě neřeší jednak úroveň platů, z nichž česká matka málokdy může zaplatit chůvu. A také to, co s nemocným dítětem, které nemůže zůstat ve školce – pokud vůbec rodič najde místo v nějaké školce… Opravdu je náš stát prorodinný jako ostatní vyspělé země?
Já zase tak velký přehled, jak to je do detailu v Evropě, popravdě nemám, abych to fundovaně dokázal porovnat. Hodně věcí by se ale mělo zlepšit – hlavně to, aby zaměstnavatelé byli zvýhodněni při poskytování třeba zkrácených úvazků maminek.
Místa ve školkách samozřejmě také: to je velký problém, že dítě, kterému jsou 3 roky v září, se někdy do školky dostane až v dalším roce. To je opravdu špatně.
Někdo kritizuje, že se rodiče čehosi dožadují. Nemělo by se spíš upozornit na to, proč politici nevalorizují rodičovský příspěvek, jak nízký a – oproti jiným státům – jen „pro někoho“ je přídavek na dítě, jak nevymahatelné je výživné pro děti? Co vidíte jako největší problém u nás?
Těch problémů je spousta… Myslím, že v rodinné politice by stát měl víc zohlednit to, že děti jsou jeho budoucnost. Bez dětí nebude, kdo by vydělával za pár desítek let na důchody nás dospělých. Bez dětí by zmizel náš národ, zmizí naše kultura.
Neříkám, že si lidé mají pořizovat děti pro peníze, ale mělo by to být tak, že se pořízením dětí neodsoudí k chudobě...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
