Hostem Xaverova pořadu Xaver a host v Českém rozhlasu byl herec Jan Kraus. Na začátku pořadu Xaver prozradil, že Jan Kraus byl ve mnoha věcech průkopníkem. „Například v podnikání, pane Krausi, já jsem se to dočetl všechno v té vaší knížce Můj soukromý business, vy jste byl účetní, vy jste byl úplně normální účetní,“ prozradil Xaver. Kraus odpověděl, že úplně normální ne. „Já jsem byl jaksi Kraus a účetní, ale udělal jsem si kurz na podvojné účetnictví, což bylo něco smrtelného, protože jsem se musel naučit to podvojné účetnictví,“ vysvětlil Jan Kraus. S tím měl trošku problémy, neboť nebyl v matematice a statistice nejsilnější. „Teoreticky to mohlo být tak, že kdybych potřeboval účetnictví, tak bych k vám přišel, přinesl krabici od bot a řekl: Pane Krausi, dejte to nějak do kopy, udělejte výplaty, prosím vás…“ „Musel byste přijít brzy, protože já byl brzy přetížený,“ odvětil Kraus. Prý měl toho tolik, že si dával budík nejen na vstávání, ale nastavoval si ho i na to, kdy si má jít lehnout. „Technickým výdobytkem té doby byl fax, takže já jsem nutil ty firmy, ať mi to posílají faxem ty podklady. To se zvrhlo v to, že já měl takový kvalitní fax kvůli tomu, no a ten se vůbec nezastavil. Já jsem ráno začal dělat účetnictví a večer vedle mě byla hromada toho faxového papíru, jak to posílaly ty firmy, abych to zpracoval,“ prozradil Jan Kraus své peripetie.
Dále tehdejší účetní a daňový poradce Jan Kraus vyprávěl o tom, že tehdy na začátku 90. let byl pouze jeden zákon o dani z příjmu, který definoval podnikání a byl jeden formulář. „A kde se to vzalo u vás, proč jste nebyl filmový producent?“ ptal se Luboš Veselý. „Já nechtěl, já byl šťastný, že jsem mohl dělat, co mě napadne, mě napadlo… Já si nazval tu firmu Compservis. Já nevěděl, co to přesně bude, ale že to budou služby s počítačem. Říkal jsem si, že to je moje přednost, že to s ním docela umím a ona to byla tehdy má přednost, no ale v této oblasti se to tak využít nedalo, ale já dělal daně a účetnictví, to jsem dělal dva roky nebo jak dlouho než jeden z mých klientů… a mně nabízeli, abych se stal exkluzivním účetním některé firmy, říkali, že mi dají ohromný plat, ať pracuji jenom pro ně, ale já nechtěl, já miloval tu svobodu, tak jeden z klientů mi řekl, jestli s ním nechci dělat stavební veletrh konkurz a já jsem řekl, že s velkou chutí,“ vyprávěl Kraus.
Dále se přešlo právě na téma veletrhů, které Jan Kraus začal organizovat. I k tomu měl Kraus historky. „Vy jste byl přesvědčen o tom, že se z vás stane velkopodnikatel?“ zeptal se Xaver. Prý o tom však tak neuvažoval. „Já byl šťastný, že je svoboda, že si mohu dělat, co chci, tak jsem nechal hraní a říkal jsem si: Teď si můžeš vyzkoušet, co chceš. To jsem dělal a náhoda mi přinesla příležitost dělat konkurz v Itálii, no tak to bylo fantastický,“ popsal Jan Kraus. Bylo to pro něj úžasné i z hlediska cestování. „Já jel Škodou Favorit do Rimini a z Rimini, což nebylo auto na tyto business cesty, se pak ukázalo, jsem asi tři dny ležel, protože jsem měl něco se zády a do toho, protože celou cestu pršelo, tak ty stěrače mi v tom favoritu jezdily ještě tři dny před očima,“ zasmál se jak Xaver, tak host Jan Kraus. Nakonec však prý tu zakázku vyhráli, ale jednání s Italy mělo mít zajímavý průběh. „My jsme před nimi tajili, že jsem herec. Takhle, oni věděli, že jsme tady zvířata po roce devadesát osvobození, to věděli, ale my jsme s kolegou považovali za hrozně nebezpečný, aby zjistili, že jsem byl herec. Takže všechny materiály, kde by se to mohlo projevit, jsme uklízeli a dávali stranou. Já ale v té době nehrál, takže nic moc nehrozilo,“ popisoval herec.
Fotogalerie: - HON na vládu
Následně však měl Kraus hrát v Černých baronech, takže se s kolegy dohodli, že se jim bude muset přiznat. „Oni se zeptali toho mého kolegy, kde jsem se naučil takové podnikatelské kultuře, že mám nebývale kvalitní chování, že se umím tak dobře chovat, já mluvil takovou svou svahilskou angličtinou, ale že jsem zdvořilý a že umím v těch věcech najít ten problém, že jsem takový podnikatelsky kulturní na to, z jaký džungle přicházím,“ vyprávěl. To se prý vysvětlilo tím, že byl daňový poradce. „My jsme se dohodli, že jim to přiznáme na obědě. Seděli jsme takhle na obědě a já jsem tomu jednomu z těch manažerů z Rimini a z Bologne řekl, že jim musíme říct takovou důležitou věc, že já kromě toho, že jsem dělal daně a účetnictví, že jsem byl i herec hodně let. On se na mě chvíli díval, a říkal: Jak herec? No a já říkal, že jsem hrál ve filmu, v televizi i v divadle a on mě vzal kolem ramen a řekl: Tak to, když můžeš dělat takhle více profesí, to jsi miláček boží. A od té doby mě obdivoval ještě o něco víc.“
Následně se přešlo na plukovníka Halíře. „On nám zachránil život,“ pověděl Jan Kraus. „Je to člověk, který pro nás byl důležitý, kdy my jsme začali podnikat na základě mé iniciativy v komunismu, když perestrojka z Ruska přinesla ten svěží vítr, že jsme mohli v malém podnikat doma. Takzvaně domácí výroba. Povolení národního výrobu jste dostal a pak jste se musel hlásit na daně a mohl jste dělat určité obory, živnosti a tak dále. My dělali s Janou keramiku, no a ta keramika to byl ďábelský počin, protože jsme to neuměli a pec a já nevím co všecko. No když už pak jsme byli schopní něco produkovat, pak byl druhý problém to prodávat, protože my jsme mohli dělat výrobky pro družstva lidové výroby jako invalidi v podstatě, ale my jsme dělali takové jaksi umělečtější kousky, řekl bych pro takovou maloměstskou kulturu v oblasti keramiky, ale to jste nemohl prodávat, to se prodávalo načerno,“ popisoval tehdejší podmínky. Plukovník Halíř byl tedy jejich mecenáš, který od nich vše vykupoval a díky němu měli na živobytí. Jelikož byl vysoká pozice v Československé lidové armádě, tak měl dost peněz. „Já jsem i Janě vysvětloval, že on má velmi dobrý plat jako příslušník Československé armády. Na druhou stranu to byla taková satisfakce, že se o ty peníze s námi rozdělí, když jsme takoví bezdomovci jaksi existenčně, že ta armáda je stejně na hovno, tak proč by nám nějaké peníze z toho nedal, vždyť to dělá dobrovolně, dělá to rád, dělá mu to radost a navíc, ještě si koupil kuličku štěstí,“ vyprávěl Kraus.
Jan Kraus dále pověděl, že má občas xenofobní znaky. Avšak to se týká dopravy. „Horší je, když spěchám a jede někdo a ještě mám v sobě ty xenofobní znaky, když je mimopražský, tak si říkám: Jo ty se tady budeš učit, jako kudy se jede… Musím s tím velmi, velmi, velmi intenzivně pracovat, protože když spěchám, tak ten tlak na to, být brunátní je ohromný. Já mám svůj oblíbený způsob, že si říkám: No tak se ovládni a až to půjde, tak ho předjedeš, tak to vyřešíš. Jde o to, aby ses během toho předjíždění nezabil, protože to bys přišel ještě později,“ řekl Jan Kraus.
Rozhovor plynul ke konci, kdy se Xaver zeptal: „Řekněte mi, máte nepřátele?“ „Určitě, bez nepřátel nemůžete žít,“ zněla odpověď. „Jak to?“ zeptal se moderátor. „Ne tak nepřátelé jsou výraz toho… Kdybyste měl jenom přátelé, tak byste byl hodně divný nebo jste litovaný nebo soucítěný pro svoji nebohost. Buďte rád, když máte nepřátele. Je to výraz toho, že jste regulérní. Tak vy jste se stal takovým příběhovým mužem, protože u vás je fascinující, že vy jste byl vždy ten nekonfliktní moderátor, což je žánr, dá se říct, něčím můj opak, ale to je z vaší povahy elementárně přirozený. No a ono se teď ukázalo, že to je něco nepřijatelného,“ zakončil Jan Kraus.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
