Jedním z důvodů je i to, že ve chvíli spontánního vzepětí obvykle nemáme představu, co bude dál. A také to, že první generace revolucionářů je obvykle rychle vystřídána jinými lidmi a „kontrarevolucí“.
U nás byla podle Hoffmana sametová nejen revoluce, ale i následná „kontrarevoluce“, což bylo obrovské štěstí. Hoffmanovi se také líbí, že se při výročích Listopadu vrací tehdejší družná atmosféra.
Musíme ale respektovat i ty, kteří v Listopadu neslaví. A to, že důvodem ke zklamání může být i pouhý pocit, že mám méně, než jsem mohl mít.
Obecně podle něj lidé konzervativně netouží po revolucích, spíše vždy chtějí vylepšit existující systém. Tak uvažovali v roce 1968, i v roce 1989. Tehdy ale došlo k zásadní změně společnosti. „problematický kolektivismus nahradil docela bezohledný individualismus,“ vzpomíná Ivan Hoffman.
Ten připomíná, že na vše se dá koukat z obou stran. I to zrušení hranic, fantastická věc, mělo své důsledky například v šíření drog, nebo v úniku mozků z ČR.
„Důsledkem změny proto není jen společné vítězství, ale i spousta poražených. A těch je potřeba si všimnout a stále o nich vědět. Protože tady žijeme všichni spolu a nějak spolu musíme vyjít,“ zakončil Ivan Hoffman svůj vzkaz posluchačům Českého rozhlasu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
