UNHCR uvádí, že o drtivou většinu ze 4 milionů uprchlíků ze Sýrie (95 %) se starají okolní země. Státy u Perského zálivu prý nepřijaly žádného uprchlíka, což údajně Amnesty International označila za zvlášť hanebné.
Světový potravinový program pod záštitou UNHCR prý nebyl na uprchlickou krizi takového rozsahu připraven, a tak jsou mnohé uprchlické tábory špatně zásobené. Syřané prý za této konstelace ztratili naději, že se jejich situace v dohledné době zlepší, a proto se mnozí z nich rozhodli vydat do Evropy. UNHCR podotýká, že mezi lety 2007 a 2014 investovala EU 2 miliardy eur do obrany, pokročilých bezpečnostních technologií a hraničních hlídek, ale moc ne do opatření na příliv uprchlíků. Což se jí vymstilo, neboť nyní nezvládá vyřizovat počty žadatelů o azyl.
Za takové situace se prý svět potřeboval spojit, ale místo toho se ještě více rozdělil. Mnohé státy odmítly přijmout uprchlíky a nechaly obtíže hraničním státům. UNHCR v této souvislosti poukazuje na to, že lidé po celém Západě začínají jednat a pomáhat uprchlíkům. Většinou ale prý občané, nikoliv politikové.
Mýty, nikoliv realita
V západním světě dle UNHCR ale vládne strach. Evropané a Američané se však prý nemají čeho bát. UNHRC kupříkladu uvádí, že i kdyby EU sama přijala všechny 4 miliony uprchlíků a 100 % z nich byli muslimové, poměr muslimů v EU by stoupl ze 4 na 5 %. „To není drastická změna a určitě neudělá z Evropy muslimský kontinent,“ uklidňuje UNHCR.
Také prý není pravda, že muslimové kvůli údajně vyšší porodnosti převýší za pár let domovské obyvatelstvo. Studie prý ukázaly, že ačkoli je v Evropě porodnost mezi muslimy větší, klesá a ustaluje se s růstem životní úrovně a vzdělanosti. Většina syrských uprchlíků je vzdělaná a počet obyvatel v Sýrii před vypuknutím války klesal, takže se prý nemáme bát.
Kriminalita se prý s příchodem uprchlíků rovněž nezvedne, neb prý statistiky ukazují, že imigranti páchají méně zločinů než Evropané. Když je jim navíc umožněno pracovat, začínají podnikat a co nejdříve se integrují mezi pracující. Potom prý dávají společnosti více, než jí odebírají.
Kromě toho uprchlíci cestující se smartphony vedli k mylné představě, že pomoc nepotřebují. UNHCR oproti tomu argumentuje, že sociální média a internet se staly životně důležitou součástí toho, co jest býti uprchlíkem. GPS pomáhá navádět na dlouhých cestách do Evropy, facebookové skupiny zase dávají aktuální tipy, jak se vyhnout obtížím. „Kdybys ty vyrážel na nebezpečnou cestu, vzdal by ses svého mobilu?“ táže se jeden ze subjektů OSN pomáhající uprchlíkům.
Xenofobní bohatí zbabělci
UNHCR uvádí, že EU je nejbohatší skupinou ekonomik na zemi. Dobře organizované státy s dobře fungujícími sociálními systémy, infrastrukturou, demokracií a továrnami se prý lehko vyrovnají s uprchlickou krizí – pokud budou chtít. To samé se prý dá konec konců říci o celém západním světě.
„Právě píšeme historii. Jak chceme, aby se na nás vzpomínalo? Jako na xenofobní bohaté zbabělce schovávají se za plotem?“ pokračuje UNHCR. Podle jedné z organizací OSN můžeme přijetím uprchlíků a jejich integrací do naší společnosti mnoho získat. Když budeme uprchlickou krizi ignorovat, můžeme prý jen ztratit. „Další mrtvé děti budou vyplaveny na břeh, pokud nebudeme jednat humánně a s rozumem. Pojďme to udělat správně a snažme se být těmi nejlepšími, co můžeme,“ vyzývá UNHCR.
Psali jsme:
autor: luš
