Někdy jste papežštější než papež, říká vedoucí diplomat Íránské islámské republiky v Česku

Ačkoli má Írán s někdejším Československem za sebou dlouhou a plodnou dobu vzájemného obchodování, exportu i importu, a to jak před, tak po druhé světové válce, v současné době je úroveň vzájemného obchodu pod potenciálem obou zemí. Jaká je podle vašeho názoru budoucnost a možnosti, které se ukazují?

V diplomacii takové, jakou vyznávám já a naše země, jsme vedeni snahou v cizině všechny síly zaměřit na rozvoj vztahů. A na jejich pozitiva, i když si musíme stále uvědomovat i úskalí a dosavadní nedostatky. Jsem si vědom toho, že na zlepšení obchodních kontaktů a jejich uvedení na někdejší úroveň bude třeba vynaložit poměrně dost úsilí. I tak ale věřím, že se to podaří a dokonce že se dostaneme kvalitativně i kvantitativně výš. Budu rád, když i já svým dílem k tomuto cíli pomohu dospět.

Je možné, že se ještě nějakou dobu budou objevovat i zprávy a informace zpochybňující a zkreslující to, co nyní v Íránu probíhá, ale mohu se zaručit, že snaha o zlepšení z naší strany je poctivá a trvalá. Čehož důkazem může být i takový krok, kdy jsme připraveni poskytnout všem českým podnikatelům, kteří se budou chtít zúčastnit například strojírenského veletrhu v Teheránu letos v říjnu, v podstatě obratem a s vynecháním byrokracie vstupní víza.

Znám samozřejmě historii našich vztahů politických i hospodářských a vím, že sice lze s lítostí vzpomínat, ale účelnější a ve výsledku i prospěšnější je konat tak, aby se případné překážky odstraňovaly, nejlépe průběžně. Vím také, že – když jste zmiňoval vaši první republiku – jsme tehdy považovali vaši zemi ze jednu z TOP 10 v průmyslové výrobě ve světě – jak co do kvality, tak co do rozsahu. Před lety, už po druhé válce, býval také objem naší vzájemné obchodní výměny přes 500 milionů dolarů. Dnes jsme někde na jedné desetině, a to ještě po skokovém zvýšení v loňském roce na dvojnásobek roku 2014! Pro mě je to stále málo, skoro nic ve srovnání s potenciálem obou zemí.

Na stránkách českého ministerstva zahraničních věcí je obšírný seznam komodit, které by se mohly obchodovat – nejspíš ho také znáte. Domníváte se, že je úplný? Nebo existují stále ještě nepoznané nebo nedoceněné možnosti ekonomik obou států pro vzájemnou obchodní nebo výrobní, či dokonce vědeckou spolupráci? A které obory nebo segmenty trhu se jeví nejzajímavěji pro naše firmy na jedné a íránské na druhé straně?

I když obě strany za posledních, řekněme, deset let ztratily spoustu reálných možností – nejen zisku, ale hlavně prospěchu pro svoje obyvatele, nebyla to většinou vůle těchto stran, ale, řekněme, „vyšší moci“. S tím nemá smysl se dále zabývat, doba i situace jsou dnes naštěstí jinde. Oba naše státy jsou nejen průmyslově vyspělými zeměmi, ale také zeměmi se svou vlastní zajímavou kulturou, dovedou svým mladým nabídnout vzdělání a obě také chtějí dosahovat a svým obyvatelům poskytovat stále lepší podmínky k životu. Ano, uvedený seznam znám a soudím, že je nejen rámcový, ale spíše minimalistický. Ale je dobře, že existuje, a i kdybychom dokázali naplnit „jenom“ jeho obsah, byli bychom mnohem dál; doufám, že se to podaří co nejdříve. Že rozšíříme a zmnohonásobíme objem vzájemného obchodu – máme si vzájemně co nabídnout. Spolupráce ve vědě a výzkumu a v moderních technologiích je jednou z těch skoro nekonečných oblastí vzájemně výhodné výměny – například v nanotechnologiích jsou obě naše země na světové špičce a prakticky totéž platí o biotechnologiích. Obě naše země disponují hned několika skvělými univerzitami s absolventy, kteří se dokážou – a již mnozí to dokázali – uplatnit i ve vysoce konkurenčním prostředí vyspělých ekonomik. Mimochodem – ty nejlepší absolventy našich technických univerzit přijímají západní technologické firmy bez nejmenších námitek na kvalifikovaná místa, a to v poměrně velkém počtu.

Oblastí, které zatím zůstáváme hodně dlužni, je ovšem kultura. Ale i tady, doufám, se už ukazují lepší budoucí možnosti. V jednání je spolupráce v medicíně, byť zatím ještě není ve finále. Začali jsme jednat o řadě dalších věcí na úrovni vládních expertů, v mnoha dalších je stav před podpisem dohod, ale nechci předbíhat. Určitě bude pro vás možné více využívat našich kapacit – například ve farmacii a v již zmiňovaných biotechnologiích.

Začátkem října v Brně se uskuteční každoroční vrcholná událost tuzemského průmyslu – Mezinárodní strojírenský veletrh. Téměř souběžně se ale koná podobná akce v Teheránu. Sledujete brněnský veletrh a jeho obsazení a strukturu vystavovatelů? Chystají se na něj íránské firmy, ať jako vystavovatelé, nebo na průzkum či rovnou na setkání s partnery z tuzemska? A měly by naopak české firmy zaměřit svou pozornost na veletrh v Teheránu, který se uskuteční od 6. do 10. října?

K situaci v případné účasti našich firem v Brně zatím nemám dostatek informací, takže odpověď je: nevím. Ovšem co se týče veletrhu v Teheránu – již jsem zmínil, že případným účastníkům z řad českých firem poskytne můj úřad tady veškerou součinnost, aby jejich vycestování proběhlo hladce a pobyt u nás jim přinesl nejen obchodní úspěchy, ale i příjemné zážitky. Připravujeme pro ně i speciální program, nejen pracovní, obchodní, ale i kulturní, odlehčovací. Za onoho období problematických vztahů se mimo jiné ztratila velká část povědomí jednoho o druhém, a není lepší příležitosti k jeho obnovování a znovuvytváření, než jsou akce jako právě veletrhy. Naštěstí pro vás váš průmysl a technologie jsou natolik silné a robustní, že nepochybně vaše firmy budou vynikat i v Teheránu. V tomto ohledu jsou naši potenciální vystavovatelé na MSV v Brně v mnohem horší situaci dané mj. roky blokády, která nepochybně mnohé ovlivnila. Přesto se snažíme, aby íránské firmy na MSV v Brně nechyběly, i kdyby jejich účast nebyla právě silná. Zmiňované obchodní restrikce totiž vyvolaly určité uzavření a naše firmy si zvykly účastnit se podobných akcí pouze v nejbližším okolí, v sousedních zemích. To však je pro mě spíše povzbuzením snahy o to, abychom zde učinili svou účastí alespoň první krok.

Naopak důležité pro vaše vystavující firmy v Íránu je, aby ukázaly svůj potenciál a také aby nabídly výhodné podmínky například pro financování. Nezapomínejte, že vaše konkurence je připravena nabídnout exportní financování a množství výhod za to, že získají svůj podíl na tak obrovském trhu, jakým Írán bezpochyby je. To není ze mě, ale některé západní zdroje tvrdí, že například pro investory je dnešní Írán tou nejlepší startovní destinací. Máme vzdělané lidi, máme i technologie, takže prakticky každý investor může počítat se ziskem, ale nejspíš ne s okamžitým. Nejsme naivní a „zlatokopové“ neuspějí, ale seriózní investice bude stát rozhodně chránit – jsou k tomu již i příslušné zákony. Je třeba se také poohlédnout po místním zástupci, společníkovi. Dobrou zprávou je, že v mnoha oblastech již expertní mezivládní rozhovory jsou ukončené a dohody před podpisem nebo podepsané.

Když jsem v sedmdesátých letech studoval, vyučovala se perština na poměrně vysoké úrovni na Karlově univerzitě, ale pokud vím, řada íránských studentů studovala v Československu na technice, medicíně i jinde. Jaká je situace dnes? A myslíte si, že i nyní mohou být české vysoké školy pro Íránce přínosné?

Začnu od konce otázky a poprvé musím, s jistou lítostí, konstatovat, že tato oblast, která by podle mého názoru měla být takovým lodivodem, přípravou na „vážné“ obchodování, je u vás pod bodem mrazu. Když jsem před časem, po svém nástupu do funkce, hovořil s rektorem pražského ČVUT o možných stipendiích pro naše studenty, odpovědí mi bylo pouze konstatování, že existuje embargo na vše, co souvisí s jaderným programem. Na mou námitku, že nečekám pozvání studentů do Řeže ani na fakultu jadernou, zaznělo, že vlastně každá strojírenská činnost nějak s jádrem souvisí, takže bohužel... Pikantní je, že v té samé době studovala na amerických technických vysokých školách nejméně stovka našich vysokoškoláků! Situace se nezměnila dosud, i když například Viktor Orbán, když přiletěl před nedávnem do Teheránu na oficiální návštěvu, přivezl s sebou nabídku na sto stipendií pro Íránce v Maďarsku. Když jsem v Maďarsku působil, před nějakými pěti šesti lety, studovaly tam asi dva tisíce našich studentů snad ve všech oborech. Koho si myslíte, že budou ti, kteří jsou dnes v určitých pozicích ve státní správě, preferovat v případě stejně dobrých, ale konkurujících si nabídek? Podobné je to v Polsku a jinde v okolí – vůbec nechci srovnávat s USA nebo Velkou Británií. Takže – možný přínos by tu byl, ochota asi chybí. Jak to říkáte – papežštější než papež?

Vím, že před lety u vás vystudovala spousta inženýrů od nás, někteří tady zůstali – oženili se nebo se jim zalíbil zdejší styl života, jiní se vrátili domů – a právě takoví jsou pak pro vaše firmy těmi nejlepšími partnery, propagátory, kontaktními osobami na našem trhu. Bohužel tato kontinuita byla přerušena a udivuje mě, že není snaha znovu na tuto praxi navázat. Naše vzdělávací politika je taková, že našim studentům zahraniční stipendia nabízíme v omezené míře, při celkovém počtu studentů jsou to jednotky procent, ale nikoho neomezujeme, a pokud si kdokoli najde stipendium nabízené školou v zahraničí, může vycestovat a studovat kdekoli po světě. A pro jeho budoucnost je výhodné, že poznal v tom pravém věku i jinou než svou kulturu a způsob života. Ovšem výhodné je to i pro jeho příštího zaměstnavatele, pokud právě těchto výhod využije.

Co je pro mě další z nepochopitelných momentů – tradičně vynikající íránistika z Karlovy univerzity před nějakými sedmi lety zcela zmizela. A to vzdor takovým jménům, jako byl profesor Jan Rypka (jeden ze zakladatelů Orientálního ústavu v roce 1927, překladatel a autor učebnic, získal čestný doktorát mj. Teheránské univerzity v roce 1963 – pozn. red.) nebo Jiří Osvald, který vedl oddělení perštiny v sedmdesátých letech minulého století. I tady ale zřejmě svítá – mám zprávy, že od září se na filozofické fakultě opět otevře obor perština nebo íránistika. Stalo se tak ovšem na základě dopisu ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka...

Co byste si přál, aby se ve vzájemných vztazích obou zemí změnilo a co naopak zůstalo, jak je?

Tahle otázka je buď nejlehčí, nebo naopak by odpověď na ni mohla trvat hodiny. O stipendiích jsme hovořili dostatečně, jen pro ilustraci, proč Írán nedává vlastním studentům stipendia do ciziny: máme 4,5 milionu studentů a vlastní vysoké školy jsou – na základě objektivního srovnání – dostatečně kvalitní. Naši absolventi – a ještě více absolventky, protože děvčata u nás běžně studují a absolvují i technické vysoké školy – jsou hodnoceni například v matematice a fyzice jako nadprůměrně nadaní a zdatní, jedna naše matematička, mimochodem vzala si za manžela Čecha, byla laureátkou jedné z matematických paralel Nobelovy ceny. Takže nejspíš i studium Čechů u nás by mohlo být prospěšné oběma stranám. Určitě vítám obnovení humanitního studia – perštiny. Naše literatura je světoznámá a – tím se dostávám k úhelnému bodu svojí odpovědi – vesměs pozitivní. Pozitivní, to je klíčové slovo, a hlavně klíčový postoj. Vzájemné vztahy mezi státy obecně, ale mluvíme o České republice a Íránu, takže mezi našimi státy a lidmi v nich by měly nabývat podoby reálné, nezatížené různými vypůjčenými brýlemi, přes které se nedá dívat dlouho a obraz bývá vždycky zkreslený. U nás existuje přísloví, které by se dalo volně převést asi takto: Abys viděl dobrotu druhého, musí být dobrota ve tvých očích. Tak se snažím já působit ve svojí pozici u vás a k tomu bych chtěl dospět i ve vzájemných vztazích.

Václav Senjuk