Z dobových fotografií je zřejmé, že Emil Hácha byl maličký, na pohřbu Reinharda Heydricha se führerovi až poníženecky ukláněl a nikdy se oficiálně snad ani trochu neusmál.„Smutná osoba ve smutné době, která nesla svůj kříž na vrchol Golgoty, ale mohla se rozhodnout, že ho neponese.“ Takhle biblicky popisuje Háchu historický publicista Zdeněk Čech. Nicméně Emil Hácha se na den přesně před osmdesáti lety stal prezidentem druhé republiky okrájené o „Sudety“. Je to smutná historie...
Rok blbec
Zmíněný rok 1938 byl pro prezidenta Nejvyššího správního soudu doktora Háchu rok blbec, přestože vlastně povýšil na hlavu státu. Zemřela mu milovaná žena Marie, za svobodna Klausová. Rozvedla se jeho dcera Milada Rádlová, jeho jediné dítě, údajně kvůli bezdětnosti. Na druhou stranu se přestěhovala za otcem do Střešovic a začala mu vést domácnost, později se vlastně stala první dámou.
Dosavadní prezident Edvard Beneš po „mnichovském diktátu“ abdikoval a na konci října odletěl do Velké Británie. Právě on, Beneš, však z exilu Háchovi po jeho zvolení prezidentem Česko-Slovenské republiky blahopřeje. Hácha ho přitom v odpovědi, kde mimo jiné píše „přijal jsem tento úkol zdráhavě a s velkým sebezapřením jako tvrdý příkaz povinnosti“, stále tituluje jako prezidenta. Coby právník ví, že tahle změna na Hradě je projevem zákona džungle a v džungli teď vládnou ti silnější, tedy Hitlerovi nacisté.
„Hácha byl člověk výrazného intelektu a značných znalostí. Jeden z nejlepších právníků první republiky se skvělou mezinárodní pověstí, a navíc výborně jazykově vybavený. Z angličtiny třeba přeložil knihu Tři muži ve člunu Jeroma Klapky Jeroma či povídky Rudyarda Kiplinga a psal i básně. Na druhou stranu byl silný antisemita. Ne takový, že by později velebil Osvětim, ale prostě neměl Židy rád. Byl nezvykle drobný, se svou ustupující bradou ošklivý, a takoví lidé často mají nějaký mindrák. Rozhodl se být prezidentem a nést odpovědnost i v takhle odporné a bezvýchodné situaci,“ hodnotí osobnost třetího československého prezidenta Zdeněk Čech.
Podepsal vpád Němců
Nicméně i Mnichovem a vídeňskou arbitráží okousaná republika se začala drolit. Na Slovensku se dle přání nacistů chystala většina předáků ľudové strany k provolání nezávislosti. Hácha tam proto vyhlásil stanné právo a moc převzala československá armáda. Pár dnů poté putoval však už do Berlína na jednání se špičkami třetí říše a pod výhrůžkami podepsal souhlas s německým převzetím moci v Čechách a na Moravě. V prohlášení byla věta, že „klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce Německé říše“. Dlouho se sice zdráhal, zhroutil se a museli ho křísit s pomocí léků, ale nakonec, snad s vědomím právní nezávaznosti papíru, o kterém nerozhodla ani naše vláda, ani parlament, osudný dokument podškrábl. Následně v hotelu Adlon své dceři řekl, co bude následovat, ne-li teď, tedy později: „Za to, co jsem učinil, mě jednou národ nazve zrádcem.“
Zdeněk Čech napsal v knize Potlučený lev o Háchovi celou kapitolu, má název C‘est un Hacha aneb Smutek skvělého, omylného právníka. Ohledně kolaborantství tohoto právního znalce a politika nyní říká: „Jediným východiskem ze svízelné situace by bylo, že by abdikoval. Mohl to udělat, ale neudělal. Tvrdit, že se dobrovolně obětoval pro blaho českého národa, je v zásadě dost demagogické, protože opravdu mohl odstoupit. Druhá věc je, kým by ho nahradili. Nějakou zrádcovskou kreaturou à la Emanuel Moravec? Hácha se navíc Němcům dost hodil – byl přece jenom v roce 1938 regulérně zvolený. Víme ovšem, že státní tajemník SS-Obergruppenführer Karl Hermann Frank přijel později do Káraného za známým prvorepublikovým politikem Jiřím Stříbrným a nabídl mu roli státního prezidenta místo tehdy už těžce nemocného Háchy. Stříbrný to odnesl lehkou srdeční příhodou, nechtěl to vzít. Takže z hlediska prvoplánového vnímání kolaborace Hácha kolaborantem byl, ale z hlediska hlubších souvislostí a například jeho přímluv za zatčené studenty určitě nebyl.“
Rozložený mozek
Nicméně je třeba podotknout, že v době, kdy nacisté v rámci „heydrichiády“ vyhladili obce Lidice a Ležáky, přijal Hácha k sedmdesátinám osobní dar Adolfa Hitlera. Byl to luxusní automobil Mercedes, přičemž číslice sedmdesát byla na kapotě vyskládána z květů. To už se však Háchovo zdraví vlivem arteriosklerózy a psychického strádání rychle zhoršovalo...
Dne 13. května 1945, těsně po osvobození republiky, byl rodák z Trhových Svinů Hácha na příkaz komunistického ministra vnitra Václava Noska zatčen na zámku v Lánech a odvezen do pankrácké věznice, kde zhruba o měsíc později zemřel.
Bývalý novinář Čech k posledním letům Háchova života už jen doplňuje: „Poslední dva až tři roky byl opravdu v hrozném stavu. Okusoval květiny na stole v domnění, že jde o salát, nabíral pivo maličkou lžičkou na sůl. Když ho zatkli a odvezli do vězení, vůbec nevěděl, co se s ním děje, protože jeho mozek bloudil už někde daleko.“
Zdeněk Čech napsal knihu Potlučený lev. Jejích devatenáct akčních příběhů se odehrává v letech 1891 až 1948. Jde o zrcadlo našich moderních dějin.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
