Weigl ve svém komentáři na stránkách IVK analyzuje 15. březen 1939, kdy na našem území začala německá okupace. „15. březen 1939 patří k tragickým datům naší moderní historie. V naší paměti navždy zůstane ponížení z německých jednotek pochodujících ve sněhové vánici na Václavském náměstí a obrázky Hitlera na Pražském hradě. 15. březnem začíná nejtragičtější kapitola v dějinách našeho národa, v níž samotná jeho existence visela na vlásku a kdy byly zavražděny statisíce našich občanů kvůli svému židovskému původu nebo skutečnému či domnělému odboji,“ říká Weigl.
Weigl se ale kromě těchto „školních pouček“ zamýšlí nad širšími skutečnostmi, které vedly k pádu První republiky a Hitlerovu obsazení Čech, Moravy a Slezska. Podle Weigla totiž 15. březen byl jen logickým vyústěním Masarykovy koncepce Československa ve svých hranicích včetně Sudet. Tato koncepce totiž prý měla mnoho zásadních chyb a bylo jasné, že takto nemůže dlouho vydržet.
„Už v Mnichově padla představa, že je možné udržet samostatný český národní stát v historických hranicích proti vůli německého obyvatelstva Sudet tak, jak v roce 1918 vznikl. 15. březen prokázal, že český stát zbavený sudetského pohraničí může existovat pouze jako německý protektorát vydaný sousední velmoci totálně na milost,“ tvrdí Weigl.
Prokázala se prý také iluzornost bezpečnostního zakotvení První republiky založená na spoléhání se na západní velmoci, především Francii. „Jejich zájmy ve střední Evropě nebyly zásadní, což ukázaly v Mnichově a dokonaly 15. března, kdy okupaci zbytku ČR, která byla pošlapáním závazků plynoucích z Mnichovské dohody, bez velkých protestů akceptovaly. Velká Británie platnost Mnichovské dohody až do 15. března 1939 dokonce stále nějak uznává a za její neplatnost odvozuje až od jejího porušení Hitlerem 15. 3. 1939,“ připomíná Weigl.
Fotogalerie: - Výročí okupace
Ukázala se také falešnost ideologie čechoslovakismu, na níž byla myšlenka Československa postavena a díky ní prosazena. „Slováci den před 15. březnem pod Hitlerovým nátlakem využili příležitosti k odtržení a vyhlášení vlastního státu. Stejným směrem od té doby postupovali do budoucna vždy, když se společný stát s Čechy dostal do krize (1968, 1989-1992),“ vysvětluje ředitel IVK.
Vzpomínáte na prezidenta Billa Clintona v dobrém?Anketa
Ovšem Masarykovy zásluhy a velikost Weigl oceňuje. „V žádném jiném momentu naší moderní historie nebylo ze všech výše uvedených důvodů dosažení české samostatnosti myslitelné, a také na ni před válkou a Masarykem téměř nikdo nikdy nepomyslel. V tom byla jeho velikost a výjimečnost,“ říká Weigl s tím, že jeho dílo ale bohužel nebylo udržitelné, ačkoliv si to většina tehdejší veřejnosti v euforii nedomyslela.
„Bylo jen otázkou času, kdy Německo získá znovu své velmocenské postavení a čeští Němci o sobě dají vědět. To se stalo už ve 30. letech a Masarykův stát se jeho spolutvůrci a následníkovi Edvardu Benešovi rychle sesypal na hlavu. 15. březen tuto tragédii zpečetil,“ má jasno ekonom.
Naším štěstím v neštěstí se tak prý stala osoba Adolfa Hitlera a fakt, že rozpoutal šílenou válku. Jen díky tomu, že bylo nakonec Německo opět drtivě poraženo, mohlo opět vzniknout Československo včetně sporných Sudet.
Fotogalerie: - Slovenské pohledy
„Za obnovení a udržení našeho státu v jeho přirozených historických hranicích až do dnešních časů vděčíme dvěma mužům. Za toho prvního, pro posluchače poněkud nečekaně, považuji Adolfa Hitlera. On byl sice tím, který První republiku rozbil, oddělil od ní oblasti obývané Němci a poté naši zemi brutálně okupoval a plánoval likvidaci českého národa. Bylo ale naším štěstím v neštěstí, že to byl právě nacistický diktátor, který se pro všechny věky stal symbolem zla a politického zločinu, a ne někdo ze standardnějších potencionálních německých politiků. V takovém případě by byly důsledky Mnichova trvalé. Jenom Hitlerovo válečné šílenství a zločiny, které zapříčinily totální porážku Německa, umožnily Mnichov a 15. březen 1939 odčinit a anulovat,“ uvažuje Weigl.
Zásadní osobou pro trvalé hranice našeho státu je podle Weigla Edvard Beneš. „Ten si vzal z mnichovské lekce zásadní poučení, že soužití se sudetskými Němci není možné, a uskutečnil jejich odsun. Sice tímto brutálním a v jiné době neuskutečnitelným krokem na dlouho zatížil česko-německé vztahy, ale teprve tím samostatný český stát získal šanci na trvalé udržení se a přežití,“ říká Weigl.
Z hlediska mezinárodní politiky byl podle Weigla 15. březen 1939 výrazný mezník v politice západních velmocí, i když navenek nijak zásadně proti okupaci neprotestovaly. „Politicky však byl tento Hitlerův krok politickým předělem. 15. březen prokázal fiasko politiky appeasementu. Ta byla založena na předpokladu, že Hitlerovy cíle jsou omezené, že mu jde o realizaci práva na sebeurčení pro všechny Němce, které jim bylo Versailleskou smlouvou upřeno. Okupací zbytku českých zemí Hitler prokázal, že jeho cíle jsou neomezené, že jde dál a dál a usiluje o světovládu. Proto z okupované Prahy vede přímá cesta ke světové válce,“ vysvětluje Weigl.
A právě proto je tak důležité v dnešní době diplomaticky vykomunikovat, jaké cíle má Ruská federace na Ukrajině. „Otázka omezenosti či neomezenosti politických cílů je zcela zásadní i v dnešní situaci. Zatímco před 85 lety chtěli západní politici věřit v omezenost cílů protivníka, dnes na Ukrajině hlásají tezi, že ruské cíle jsou principiálně neomezené a že po Ukrajině bude následovat ruský útok na další cíle na západ. V takovém případě by tedy světová válka byla nevyhnutelná. Pokud však jsou ruské cíle omezené na ruskojazyčnou část Ukrajiny, je nesmysl riskovat kvůli tomu globální katastrofu,“ má jasno Weigl.
„Rovněž Rusko se potácí v nejistotě, o co usiluje Západ a zda mu nejde o jeho trvalé a totální zničení a rozdělení. Tyto nejistoty nelze rozptýlit na bojišti. Ty může odhalit pouze jednání o kompromisech. V sázce je příliš mnoho. Naše tragická zkušenost s 15. březnem má pozitivní vyústění – přežili jsme a můžeme znovu budovat svůj stát. Dnes ta ukrajinská je mnohem pesimističtější a ohrožuje nejen existenci Ukrajiny, ale celý svět,“ srovnává Weigl a volá po mírových jednáních.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Makarovič
