Applebaumová konstatuje, že neúspěšného prezidentského kandidáta Norberta Hofera a jeho Svobodnou stranu Rakouska nelze tak úplně označit za představitele krajní pravice. Podle americké historičky by bylo přesnější označovat je spíš za národní socialisty. „Navrhuji znovu oživit tento termín používaný za druhé světové války. Nemám samozřejmě na mysli Hitlera a nemluvím ani o holocaustu či fašismu. Na mysli mám politickou filozofii, jež nadřazuje jedno etnikum nad ostatní a v ekonomické oblasti obhajuje státní zásahy.“
Jak Applebaumová konstatuje, v minulých dekádách přitom byly ideje nacionalismu a socialismu odděleny. „Socialisté byli téměř všichni internacionalisté. Marxističtí socialisté zase věřili v konečné vítězství mezinárodního proletariátu. Sociální demokraté horovali pro evropskou integraci a spolupráci. Konzervativci naproti tomu vyzdvihovali tradiční národní hodnoty. Křesťanští demokraté s nadšením podporovali Evropskou unii a společný trh,“ uvádí Applebaumová s tím, že mnoho evropských „krajně pravicových“ stran se nyní mění spíš na strany marxistického typu.
Konkrétně jmenuje Národní frontu Marine Le Penové, která na tradiční socialistický svátek práce 1. května brojila proti neoliberální politice a nadnárodním elitám. „Namísto toho se vyjadřuje ve prospěch silného státu, vyššího zdanění pro dovoz, protekcionismu a znárodnění zahraničních společností a bank. Vedle toho si také přeje vystoupení Francie z Evropské unie a NATO,“ píše americká historička a kritizuje v tomto směru také Maďarsko a Polsko, jejichž vlády prý používají nacionalistickou rétoriku v kombinaci se „socialistickou ekonomií“.
Varovný prst zvedá Applebamuová také v souvislosti s britskou UKIP Nigela Farage či Švédskými demokraty a Dánskou lidovou stranou. V prvé řadě proto, že všechny tyto strany kritizují Evropskou unii, které je americká historička velkou příznivkyní. „Podpora výše uvedených stran v důsledku migrační vlny stále roste. Zapomíná se však na to, že představitelé těchto politických stran skutečně znovu oživují pojmy, jakou je centralizace, znárodnění nebo protekcionismus. Od pádu Sovětského svazu uplynula již jedna generace a všechny tyto věci se pro někoho mohou zdát jako zajímavé oživení. Málokdo z těchto lidí si bohužel pamatuje, co za zkorumpovaný a zbídačelý systém před rokem 1989 existoval.“
„Ještě méně z nich si pamatuje, co se stalo, když byla kombinována ideologie nacionalismu se státními zásahy do ekonomiky. Je těžké si představit, že by v Evropě znovu vyrostly hranice a obchodní bariéry. Bohužel historické zkušenosti a varování mnohým stejně oči neotevřou. Mnoho voličů dělá i dnes stejné chyby jako jejich předchůdci ve 20. století. V rakouských prezidentských volbách byl národní socialismus sice poražen, ale to neznamená, že by se tato ideologie definitivně vypařila. Revoluce v Rakousku byla potlačena, ale ještě zdaleka není konec,“ soudí Applebaumová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
