Představitelé vědy, výzkumu a školství poodkryli zákulisí jednání s vrcholnými politiky – a nebylo nijak lichotivé.
Zbochybňovači
Slovenský velvyslanec v ČR Peter Weiss si s přítomnými notoval: „Máme obdobné problémy jako vy – jistě sledujete diskusi kolem budoucnosti Slovenské akademie věd. Průmysl je pod tlakem nedostatku pracovních sil v oblasti technické. Začínají se objevovat zpochybňování základního výzkumu akademie věd. Bude třeba sofistikované obrany, protože samozřejmě výkonnost některých ústavů dává záminku pro ataky. Ale ta se někdy zneužívá pro zpochybňování základního výzkumu jako takového,“ konstatoval a zároveň varoval velvyslanec velmi dobře obeznámený i se situací v naší republice. „To bylo velmi zlé, protože není jen v oblasti přírodních nebo technických věd, ale i v oblasti společenských věd, co souvisí s národní identitou. Paušálně likvidovat vědecké ústavy pod dojmem, že mají malou výkonnost, by nebylo dobré. Druhá věc je struktura financování. I u nás často slyšíme, že stát by měl dát nebo že dává málo oproti Západu, ale otázka je, zda náš průmysl dává tolik jako průmysl na Západě. Otázka je, když je průmysl nadnárodní a má svoje centra v Čechách či na Slovensku.“
Jsme nepoučitelní?!
Rektor Univerzity Karlovy prof. Tomáš Zima poté informoval, jak „je to venku“: „Podíl na institucionálním financování v Německu je obrácený než u nás. Zhruba 70 až 80 procent je institucionálních, zbytek tvoří projekty. U nás vypadá velmi hezky, kolik průmysl investuje do výzkumu, ale když vše rozklíčujete, tak investuje sám do sebe. Společnost řekne, že investuje do firmy své peníze, takže je to zacykleno. Podíl průmyslu, který by investoval do výzkumu na vysokých školách či Akademii věd, je relativně malý. Samozřejmě u technických škol je výrazně větší, ale v globálních číslech z hlediska EU jsme na chvostu a průmysl se u nás různě vymlouvá,“ hovořil nekompromisně profesor Zima.
K nadbytku center excelence poté uvedla, že „… jestliže přijdou peníze z EU a česká vláda nevyjedná podmínky, aby to šlo do Prahy, kde se dělá 70 procent, tak pak ty peníze se musejí utratit. Pak vznikají výzkumná centra v Telči, Nufaropark. Na počátku bylo špatné strategické rozhodnutí vlády, nezkorigovalo se pro toto období a nezkorigovalo se ani pro to další období,“ kriticky připomněl rektor UK.
Lobbing a pozadí
„Dotyčný, zpracovávající projekty, musí být ‚někde venku‘, být v obraze a vědět, o čem se to hraje. Samozřejmě úspěšnost nebudeme mít stejnou, vždy se na nás budou trochu jinak dívat. Ale podíl aplikací, které tam začínají chodit, je docela dobrý. Ale třeba Polsko ani Maďarsko nezaspaly a tam ten podíl je daleko větší. Samozřejmě to nebudeme mít tak prolobbováno, jako to mají Francouzi, Britové a podobně. Jak se někdy rozhoduje,“ uvedl příklad profesor Zima: „Seděl jsem v jedné evaluační komisi, byly tam projekty, mezinárodní velká konsorcia v řádu desítek milionů eur ročně. V obou byli nobelisté. Jedna byla Anglie, Německo, Francie, druhé bylo Nizozemsko, Německo, Dánsko. Seděli jsme tam už dvě hodiny a pořád to bylo tak půl na půl. A měl uspět jen jeden. Pak to skončilo tak, že se ten předsedající obrátil na úředníka a říká mu – jaký vy máte na to pohled. On říká – oba projekty jsou dobré, ale ten vedoucí týmu, myslím, že to byla Kodaň, ti mají hodně úspěšné projekty. A všichni to dali jim, protože dobře vyplňují papíry pro Brusel. Uvádím zkušenost z roku 2007 a byly to doopravdy robustní týmy,“ vzpomněl si na jeden ukázkový případ rektor Univerzity Karlovy.
Psali jsme:
Fuj, matematika!
„Další problém, který ovlivní průmysl 4.0 a technické vzdělávání,“ pokračoval dále Zima. „Jestli se tady na začátku století řeklo, že matematika je špatně a že je to nepřítel číslo jedna a že maturita z matematiky nebude, tak ať se nikdo neptá, že nikdo nechce jít studovat přírodní technické vědy na ČVUT, matfyz a jiné, protože se oni nechtějí učit onu matematiku. Nemusejí se ji učit a bojí se jí. Tak jak budete budovat průmysl 4.0, když nebudete mít lidi, kteří budou umět matematiku. A pokud vím, žádná vláda nenašla odvahu, aby řekla, už to tady bude. Teď to má být v roce 2020, 2021. To budou další čtyři vlády a další čtyři ministři školství. Já jsem za pět let jako rektor poznal pět ministrů školství, a když k tomu připočtu svoji funkci jako děkana, tak je to třináct ministrů školství! Jakou tedy chcete koncepci?“ nebral si servítky za smíchu a potlesku několika desítek přítomných profesor Zima. „Matematika, na tom se shodnou všichni, je prý zbytečná. Ale pak budou průmysl a všichni další plakat, ale když se to nenařídí a nebude se to vyžadovat, jak můžete dát na technické školy dvě miliardy, když tam ti lidé nebudou? A je to dlouhodobý proces! Když tu krachne fabrika se šroubky, tak se šrouby dovezou, vyberete si, jakou chcete ocel, jestli čínskou, německou nebo švédskou. Když budete chtít dovézt učitele, ti nepřijdou. Jediná relativně pohyblivá profese jsou vědci a lékaři. Jiné profese se nehýbou,“ varoval k tolik diskutovanému pohybu profesí po kontinentě rektor Zima.
Umíte bruselštinu?
Profesorka Eva Zažímalová, předsedkyně Akademie věd, si pak posteskla: „Evropské granty jsou velmi bohatým zdrojem peněz. Minimálně ve společných velkých grantech je obtížné se pro české firmy prosadit. Vůbec se do nich dostat. Mám osobní zkušenost. Když neznají nejen ten „bruselský jazyk“, ale celé uvažování, co je třeba a co není třeba zdůraznit, tak ti lidé mají velmi malou šanci se prosadit. Samozřejmě velké instituce mají velkou výhodu a obrovskou úspěšnost.
Politici v letu aneb Čtvrthodinka (ne)stačí
A politici? „Jsem ve funkci rok a půl, do té doby jsem se zabývala výzkumem, pět let jsem vedla jeden z ústavů Akademie věd a přišla jsem do styku s onou „mašinerií“. Téměř každá vláda od roku 1998 měla v jedné ze svých priorit rozvoj vědy. Věda vlastně ne, to slovo se nepoužívalo, takže výzkum a vývoj. Já si nevzpomínám, že by se některý politik opravdu se zájmem staral o to, co věda a vědci potřebují,“ posteskla si paní profesorka. „Mně se třeba stalo, a nebudu říkat žádná jména, že přijdu na jednání s naprosto vrcholným politikem a on přijde o deset minut později. Samozřejmě chápu, že má spoustu jiných starostí. Přiletí celý říčný a říká „mám na vás patnáct minut“. A teď během těch patnácti minut si ještě vyřizuje e-maily na telefonu. Pro mne to byla děsivá zkušenost a říkala jsem si – ten člověk mne vůbec neposlouchá. Já jsem přišla jednat na konkrétní téma a byla jsem připravená. A takovou zkušenost má mnoho mých kolegů. Chápu, že lidé, kteří jdou do vysoké politiky, snad s výjimkou Angely Merkelové a paní Thatcherové, nejsou z vědy. Oni s vědou nikdy osobně nepřišli do styku. To ale není podmínkou. Podmínkou však je, aby si v klidu vyposlechli to, co lidé, kteří jsou ve vedení vědeckých institucí, říkají. Oni v drtivé většině případů opravdu vědí, o čem mluví. A to je strašně frustrující,“ uvedla nezvykle otevřeně předsedkyně Akademie věd.
Reforma na koleně a všehoschopní politici
Bývalá polistopadová ministryně, nyní předsedkyně České vědeckotechnické společnosti Květa Kořínková, zavzpomínala na rok 1991: „… velký návrh, který se dlouhou dobu diskutoval u těch, kteří tu připravovali transformaci ekonomického hospodaření Československa, bylo Akademii věd zrušit, a až bude potřeba, tak si ji znova vytvoříme nebo si ji vytvoří průmysl a případně další vědy. To, že Akademie věd zůstala, to v podstatě byla pozitivní věc v rámci problémů, že neexistovala představa v roce 1990, která se dělala na koleně, jakým způsobem se budeme vracet do Evropy.“
„Pokud si z hlediska školství i vědy stěžujeme na politiky, neočekávejte, že přijdou s vlastním návrhem a budou jej s vámi komunikovat,“ varovala Kořínková přítomné. „Vy musíte přijít se svým návrhem, jak má vypadat věda v ČR. Jak má vypadat aplikovaný výzkum, musíte přitom jednat s těmi, kdo to budou užívat, a toto dát vládě, protože oni v současné době to nejsou schopni udělat. A diskutovat s nimi, v čem je to přínosem pro budoucnost tohoto státu. A to já slyším hrozně málo. Slyším víc o těch penězích než o tom, co může česká věda pro Českou republiku a pro Evropu nabídnout jako jedinečná. A takových možností, myslím, máme dostatek,“ konstatovala optimisticky.
Politika je snad ve všem…
Prof. Zbyněk Škvor, proděkan ČVUT, k tomu poznamenal: „Naopak bych chtěl říci, že některé západoevropské instituce počítají s tím, že z politických důvodů nebude možné, aby hlavní řešitelé byli pořád ve starých evropských zemích a že budou muset být v těch nových, třeba v Čechách, a že do toho investují peníze, aby nás to naučili.“
Organizátor celé akce, novinářský nestor Milan Syruček, pak ještě nadhodil jedno překvapivé téma: „Máme tři nositele Nobelových cen. Jedna je z vědy. Máme vůbec další možné kandidáty?“
„To je tak velké politikum,“ srazil naše očekávání pragmaticky profesor Zima. „To je náhoda. Pár lidí by tu bylo, ale byl by to zázrak. Samozřejmě bych si to přál, někteří lidé pracují blízko lidí, kteří získali Nobelovu cenu. Kolega Ježek v Plzni nebo lidé v CERN, retroviry. Ale je to velká politika, to už jsme někde jinde…“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
