Doležal zmínil, že při předchozích volbách docházelo k mnoha nedůstojným věcem, výměnám a obchodům. A to i při volbě Václava Havla. Proto měli lidé pocit, že právě přímá volba bude tím, co celou situaci zlepší, a nejvyšší ústavní činitel bude zvolen tak, jak má.

Mohl kandidovat i Švejk

„Už rozběh prezidentské kampaně naznačuje, že tyto naděje jsou liché. Zdá se naopak, že nás čeká opičárna, jaká tu ještě nebyla,“ myslí si komentátor. Prezident by mě být jakýsi filozof a otec národa, doposud to ale bývá spíš někdo, kdo se snaží házet vládě klacky pod nohy.

Sice to nejdříve vypadalo, že by mohl kandidovat i dobrý voják Švejk, máme tu nyní 11 adeptů. „Jeden je pro preventivní vyhlášení války Íránu (tento problém naši veřejnost zvlášť tíží), druhý chce zakázat přechylování ženských příjmení. Třetí nepřímo slibuje, že své vize bude prosazovat nehledě na formální pravomoci. Další je zmalovaný jako bojovník kmene Siouxů – je to hezký precedens, do budoucna by to mělo být závazné pro všechny, např. bojovnému panu Zemanovi i dámám by to velmi slušelo,“ píše Doležal.

Podivné je i to, že někteří signatáři petic za kandidáty neexistují, jsou to tedy podle Doležala chiméry a příšery. A i když někdo vypadne, zase tolik to nezmění, tři měsíce o volbě budeme muset poslouchat. „Chvílemi to bude jistě sranda, ale to je jen slabá náplast. A tak až se ráno po skončené kampani a spočtení výsledků probudíme jako po dlouhém vyčerpávajícím flámu, s hlavou jako střep, měli bychom se sami sebe zeptat: stálo to opravdu za to?“ ptá se Doležal.