Čtenářka, jež žije v Německu s německým manželem, vystoupila, kvůli obavám z německých cenzurních úřadů, pod příslibem anonymity. Původem je Češka, v Německu však žije již 30 let. Žena Doležalovi podle jeho slov vyprávěla, že nemohla dlouho pochopit, proč je v zemi tolik Turků. 

„Kdo je tam přijal, proč jich ale většina nepracuje, bere jen sociální podpory od státu,“ zaznamenal Doležal slova této ženy, která procházela i sociální byty cizinců, neboť si přivydělávata obcházením domácností s dotazníky.

„Z toho, co jsem si tam všechno vyslechla, by se dal tenkrát psát román – většina jich má iks dětí, německy se nikdy nenaučili, třebaže tam žili desítky let, jen jejich děti už mluvily – musely kvůli škole. Spousta jich nevěděla data narození dětí (děti samy mi to často četly z dokladů, když to matky neznaly). Ani rodiče většinou neznali data svých narození – měli jsme pak ve statistice nejvíce respondentů s datem narození 1. ledna – to dostávali všichni, kteří to neznali,“ popsala žena.

Původní text ZDE.

Uvedla také to, jak jednou v obchodě přistihla jednu snědou „cizinku“ při krádeži, ale prodavačky jí sdělila, že má od šéfa instrukce dělat jakoby nic a nechat je jít. „Když se totiž zavolá policie, je to k ničemu – ta je taky nezadrží a nechá je jít! Oni – imigranti – tohle vše samozřejmě velice brzo vycítili a takových případů jsou sta a sta; sama jsem byla u toho, kdy u kasy stál imigrant s drahou koženou bundou, podal pokladní 20 €, ta na něj vyjeveně kouká a on: Bezahlen Mutti Merkel — tedy ať to zaplatí drahá máti Merkelová,“ píše dále slova čtenářky Doležal. Prý pak imigrant mohl s drahou bundou vskutku odejít.

Žena dle svých slov bydlí s mužem na vsi, kde jsou migranti také. „V naší vsi máme velké problémy s internetem, vše je zastaralé, chtěli jsme taky dělat novou silnici, jež je v zoufalém stavu, ale nebude nic – peníze jdou na uprchlíky,“ poznamenala. Podle jejích slov jsou draze oblečení, sebevědomí, šlapou po obecním trávníku, o který se místní starají. „Nikdo by si neodvážil jim říct ani slovo,“ zmiňuje žena.

„Když jsem já začala protestovat, hned mě tišili, že oni jsou to chudáci a že jen co se naučí řeč a integrují se, jistě se změní. Vyplouvá na povrch, že dvě třetiny těchto mladých mužů mají jen slabé, ani základní vzdělání a to, co mají, je tak na úrovni našeho prvního stupně,“ dodala a vypočetla, co vše dostávají od státu – například podporu, měsíční jízdenku kamkoliv či kartu na telefonování. Výjimkou nejsou ani vstupy zdarma do zábavního parku. Ve výčtu pak nechybělo ani to, že jim obec zakoupila kolem Vánoc pět nových notebooků. 

„Co se týče žen, jsou pro ně opravdu jen něco nejnižšího,“ dodala čtenářka. „Nechodí po jednom, vidět jsou jen v houfech, shromažďují se hlavně u nádraží, dříve tam člověk natrefil hlavně na bezdomovce, ty ale nějak ‚vytlačili‘ a roztahují se tam sami, jsou jich hordy. Zrovna tak na pěší zóně, kde hned jak vyleze na jaře sluníčko, sedávali většinou důchodci – se nenajde jediná volná lavička, všude jen ,oni‘, posměšně pozorují Němce (samozřejmě hlavně mladá děvčata) a jsou opravdu více než nepříjemní,“ zakončila svou výpověď. A Doležal pak jen uzavřel: „Mám něco dodávat? Myslím, že není třeba!“