Známý ruský prokremelský novinář Nikolaj Starikov pár hodin po smrti Borise Němcova napsal, že v politice se nic neděje jen tak pro nic za nic. Proto je podle něj třeba zaměřit se na čerstvé detaily i podobné kauzy z minulosti.
Když si shrneme fakta, nemělo by podle něj zapadnout, že Němcov byl zavražděn v předvečer opoziční demonstrace, stalo se tak přímo proti Kremlu, byla u toho svědkyně, kterou se přitom nikdo nepokusil zlikvidovat, a tato svědkyně pocházela z Ukrajiny. Navíc na druhém břehu mostu byla Bolotnaja ploščaď, místo velkých opozičních demonstrací z let 2011 a 2012 a pro opoziční Rusy symbol protestu. Poslední zajímavostí pak je, že všechna západní i liberální ruská média jsou plná snímků místa atentátu obsypaného květy, na pozadí věží Kremlu.
„Mít v kauze skutečně prsty státní moc, horší čas ani místo pro vraždu opozičního politika by nevymyslela,“ konstatuje historik Skála. Kromě toho je ve hvězdách, proč by režim vraždil zrovna tohoto politika s pověstí viníka rozkladu devadesátých let, jehož popularita byla v mínusu a který vyhořel prakticky ve všech volbách, kterých se zúčastnil.
PhDr. Josef Skála, CSc.
Starikov připomíná, že smrt opozičního politika, okamžitě připsaná Putinovi, je evergreenem západních médií už od otrávení Alexandra Litviněnka. Přitom způsob, jakým byl otráven, by prý nemohl zvolit žádný zločinec s alespoň zbytky zdravého rozumu. Pokračováním byla vražda novinářky Politkovské den po Putinových narozeninách, kde se žádný důkaz o vině Kremlu neobjevil dodnes.
Ve srovnání s těmito známými kauzami se prý překvapivě tutlá otrávení Jegora Gajdara, otce ruských reforem devadesátých let. Ten se otrávil v Irsku pouhý den po otrávení Litviněnka. Západ okamžitě spustil tirádu o vině Ruska, jenže Gajdar se nečekaně probral, podepsal revers a rychle odjel ze „země svobody“ do Ruska. Tam vydal prohlášení, že Kreml s tímto pokusem nemá nic společného, a žil spokojeně ještě několik dalších let. Podobně záhadně přepadly prý v zahraničí zdravotní trable Anatolije Čubajse, dalšího z tvůrců ruské privatizace.
Západ podle Starikova má pro zabití významné osobnosti a vytvoření „sakrální oběti“ tři kritéria. Její smrt musí vzbudit ohlas, musí přinést více užitku než život a boj a ideální je, pokud už před smrtí vyřkne obvinění ukazující na ruskou moc. Všechna tři kritéria prý Boris Němcov splňuje dokonale.
Pak Starikov přidal ještě slova Vladimira Putina z roku 2012, kdy uvedl, že ruská opozice si myslí, že je nejchytřejší ze všech a že k ní „její principálové z USA a Velké Británie budou hořet láskou do skonání věků“.
„Vražda je odporná, i když se názory oběti s těmi vlastními neshodují ani trochu. Neméně odporné jsou však i pokrytectví a dvojí metr. Slzy soucitu, prolévané jen nad těmi, jejichž názory s politikou Washingtonu a Bruselu jsou ve shodě,“ dodává k tomu Starikov.
Skála přidal i zajímavý postřeh, který k Němcovově smrti dodal jeden ze Starikovových čtenářů. „Od chvíle, kdy atentát prvně naskočil na televizní liště, uběhlo jen dvacet pět minut, ale Euronews vysílala už i Němcovovo curriculum vitae. V Euronews přitom obvykle mívají zpoždění (1,5–3 hodiny) i samy zprávy z Ruska,“ píše čtenář.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
