Žantovský připomíná, že už loňského 10. listopadu všechna média informovala o tom, že pražská koalice definitivně padla. „Jeden by řekl, že když není vláda, nelze vládnout, a to ani na úrovni města, zejména když to město má roční rozpočet jako středně velké ministerstvo. Také by řekl, že snad politici, kteří se ve volbách tolik snažili získat hlas ... budou se nyní snažit co nejrychleji slepit vládu novou, aby bylo možné vládnout,“ píše Žantovský s tím, že dva měsíce uplynuly a vláda (na pražském magistrátu) stále není. „Takže se nevládne. Tedy nepracuje,“ podotýká Žantovský. A připomíná, že kdysi se říkalo, režim nerežim, že „kdo nepracuje, ať nejí“. Tedy moderně řečeno, ať nebere mzdu.
Celý text je ZDE.
„Mzda je odměna za práci, nikoli za nepráci. A hádejte: berou naši nevládnoucí potentáti mzdu i dnes, kdy nevládnou?“ pokládá si Žantovský řečnickou otázku. V tom, že i když se koalice rozpadla, přesto politici své peníze stále berou, vidí problém. „Z našich daní jsou hrazeny tučné pašalíky lidí, kteří nedělají to, k čemu byli zvoleni a o co se notabene sami dobrovolně a velmi usilovně přihlásili. To není správné,“ myslí si. A dovozuje: „To pak může kdejaký otrapa z lavičky pod Petřínem přijít s napřaženou dlaní: vždyť nic nedělám, tak plaťte. Když tamtěm, tak proč ne mně?“
K tomu ještě publicista podotkl, že v dějinách bývaly dva pěkné zvyky. „Za antiky bývala veřejná funkce funkcí čestnou. Ti, kdo se chtěli podílet na rozhodování, přijímali tuto roli jako službu obci, ne jako trafiku. Proč se k tomu nevrátit?“ navrhuje. Slibuje si od toho, že by prořídly „zástupy neschopných a líných kariéristů zaplňujících volební lístky“.
„A druhý zvyk je poněkud mladší a poněkud méně noblesní. Bývalo zvykem, když se Pražanům konšelé znelíbili tak, že už to nešlo dál, že byli vyházeni z oken,“ připomíná s tím, že defenestrace by se v dnešním civilizovaném světě asi dala nahradit prostým vyhnáním ze dveří úřadu bez možnosti návratu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
