Rezignací ministra práce Petra Krčála pro podezření z opsání bakalářské práce začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Na rezignaci měl pan Krčál svaté právo, je to jeho věc a mně je to docela jedno. Ale chtěl bych v té souvislosti upozornit na několik aspektů, na které naše média zapomínají. Zapomněl na ně i sám pan exministr Krčál. Na rozdíl od paní Malé, kde jsme se bavili o dvou diplomkách na magisterském studiu, a kdo prošel vysokou školou, tak ví, že je nějaké bakalářské, magisterské, doktorské a další studium, tak tady šlo o práci bakalářskou. Pan Krčál ji obhájil na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Čím se zabývala, nevím, ale obhájil ji. A na základě té obhájené práce a dalších státních zkoušek byl pak přijat na magisterské studium na jinou vysokou školu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
I když v tom exministra trochu – možná i neprávem – diskvalifikuje, že tou vysokou školou je Univerzita Jana Amose Komenského, neboli ten „slavný“ UJAK, který dnes v akademických kruzích nepožívá velkého respektu. „Když jsem to zkoumal, protože jsem na UJAK kdysi dávno působil, než se z něj stala prodejna na diplomy, odešel jsem v roce 2010 a pan Krčál tam svoji magisterskou práci obhájil ještě o něco dříve. Tehdy tam fungovaly docela přísné parametry a jako vedoucí katedry a součást odborného vedení školy jsem se snažil ta pravidla velice tvrdě prosazovat. Média absolutně vynechávají to skutečné věcné pozadí toho, o co jde v tom problému tzv. plagování. A sice to, že přechod z bakalářského studia na magisterské na jinou vysokou školu podléhá několika procedurám,“ upozorňuje mediální analytik.
Přechod z příbuzného oboru přináší náročné prověřování
To Petr Krčál zřejmě dokázal, když byl přijat na andragogiku na Univerzitu Jana Amose Komenského. „Zjistil jsem, že jeho práci vedl docent Vízdal, což je velmi respektovaná osobnost. Oponentkou byla paní doktorka Mazánková, tu neznám, vedoucí katedry byla doktorka Klugerová, které si velmi vážím pro její odbornost. Byla to sestava lidí, kteří měli svou odbornou i lidskou hodnotu. To, že jsem odešel z UJAK a měl jsem k tomu své důvody, kritický postoj vůči majiteli panu Chaloupkovi, je jiná píseň. Nechtěl bych zatahovat nějaké osobní věci do objektivního hodnocení událostí, které se stejně staly před mnoha lety. Na té škole nebyl úplně vadný princip, to znamená ten odborný tým, který dělá tu školu školou vysokou,“ tvrdí mediální odborník.
Za stahováním gatí daleko před brodem mohl být Hamáček
Předpokládá, že Petr Krčál absolvoval magisterské studium na UJAK naprosto regulérně, obhájil diplomovou práci a stal se magistrem. „Teď je v bizarní situaci, že je zpochybněna jeho bakalářská práce. Ale Univerzita Komenského ji akceptovala, protože v té době byly úplně jiné parametry počítačového kontrolování, citačních pravidel, nějakých procedur, a tak ho nechala vystudovat magistra. Takže je vlastně magistrem bez bakaláře. To je naprosto unikátní situace. Myslím, že pan Krčál prohrál svou velkou životní šanci, protože se o to měl prát. Nevím, jak u paní Malé, jejím diplomkám nerozumím a neznám zázemí, ale tady jsem si zjistil zázemí docela podrobně díky tomu, že tam mám konexe. A tak mám zato, že se pan Krčál mohl prát a možná by to i vyhrál,“ domnívá se Petr Žantovský.
Psali jsme:
„To, že stáhl gatě hodně daleko před brodem, připisuji spíš panu Hamáčkovi nebo nějaké dohodě uvnitř sociální demokracie, ale myslím si, že to nebylo úplně nezbytné. To, že se v nějaké práci objevují v teoretické části citace z jiných prací nebo z jiných vědeckých odborných textů, je úplně běžné. A je – na to se také zapomíná – frapantní, že se absolutně pomíjí spoluzodpovědnost vedoucího práce, oponenta a vedoucího zkušební komise, kteří by měli býti těmi, co nesou za tu práci spoluzodpovědnost. Student je jen student a dělá chyby. Ale vedle něj je spousta akademických profesionálů, kteří by mu měli pomoci se jich vyvarovat. Jestli to neudělali, tak je to možná dokonce víc vina těch pedagogů než pana Krčála. Za ním se zavře voda, zmizí na své Vysočině. Ale mně vadí, že česká média nejsou schopna se v té problematice orientovat,“ poznamenává mediální analytik.
Novináři i díky zbabělým politikům mají pocit, že jsou všemocní
Přitom akademickou problematiku nepovažuje za nijak komplikovanou. „Ale naši novináři jsou líní na to, aby se tím zabývali, protože mnohem jednodušší je okopat někomu kotníky a vykřičet o někom do světa: ‚Heleďte, to je taky zloděj‘. To je strašně laciné. Stál bych o to, aby všichni ti, kteří to píšou, předložili své diplomky a své bakalářské a jiné vysokoškolské práce, pokud nějaké mají, a aby je nechali prohnat všemi antiplagovacími programy a dokázali, že oni jsou ti svatí, kteří mohou posuzovat, soudit a tímto způsobem zostouzet jiné. Teď se nezastávám pana Krčála, v životě jsem ho neviděl, neznám ho stejně jako paní Malou, ale jde o princip. To, že pan Krčál takhle stáhl gatě před brodem, tak mimo jiné umožnil, aby novináři získali pocit, že jsou všemocní, že si mohou dovolit úplně vše a že cokoli nyní učiní, tak bude tvořit dějiny. Bohužel, za pomoci našich zbabělých politiků se jim to daří,“ míní Petr Žantovský.
Minulou sobotu ho zaujal článek, který pod titulkem „Facebook nebude mazat falešné zprávy. Je to v rozporu se svobodou slova, vysvětluje“ vyšel na Aktuálně.cz. „Titulek zní velice sympaticky. Ale když si článek otevřete, tak zjistíte, že Facebook sice nebude mazat zprávy, které považuje za falešné, protože by to bylo v rozporu se základními principy svobody slova, svobody projevu z Všeobecné deklarace lidských práv a řady dalších dokumentů, které obsahují naprosto explicitně právo občana na získávání informací všemi způsoby. Tedy i přes společnost Facebook, i když o něm v roce 1949 pochopitelně nikdo neměl tušení. Nicméně Faceboook rychle pochopil, že kdyby postupoval, jak původně zamýšlel a jak sliboval některým vládám, mimo jiné i té Sobotkově, že bude mazat určité typy zpráv, tak to prostě dělat nemůže,“ poukazuje mediální odborník.
Zprávy se mazat nebudou, ale i tak půjde o brutální manipulaci
Nebo může, ale v totalitním systému, čímž by připustil, že se podílí na tvorbě subtotalitního systému. „Tam snad zatím ještě nejsme. V článku zaznělo vyjádření firmy, cituji: ‚Umožníme lidem zveřejnit tyto zprávy (které považují za falešné) jako způsob vyjádření, nebudeme je však zobrazovat v čele vybraných příspěvků‘. To znamená při jednoduchém zamyšlení, že mohou nějakou zprávu, ať se sebevětší nebo sebemenší důležitosti, třeba i skutečně relevantní zprávu o tom, co se děje tu na bojišti v Sýrii, tu v Libyi, tu v Eritreji, ale také v jednacích sálech v Pekingu, v Moskvě či ve Washingtonu, která nebude někomu vyhovovat, někomu v zákulisí, nevíme komu, ale Facebook se s ním asi dokáže spojit a domluvit, tak se neocitnou na předních pozicích a dostanou se do nižších pozic,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Je logické, že k tomu, co je někde dole, se čtenář dostane opravdu jen málokdy. „Takže při tomto postupu Facebooku se vlastně taky jedná o cenzuru internetu. Jestliže přijde na internet nová zpráva, tak z podstaty jeho existence jde do čela. Ale jestliže nová zpráva skončí rovnou na nějakém 57. pořadí, tak nepůsobí jako nová zpráva a skoro nikdo si jí už nevšimne. Facebook tím nominálně dodrží pravidlo, že všechny zprávy projdou a nic nebude mazáno, ale reálně se dopouští naprosto brutální manipulace těmi internetovými a mediálními obsahy. To je něco tak pokryteckého, že by se nad tím uživatelé Facebooku měli zamyslet,“ soudí mediální analytik.
Skrytá agresivita Čechů a jejich nevraživost vůči cizincům z východu
Když v podobném kritickém tónu hovoří o veřejnoprávní televizi, tak obvykle končí slovy, že by se měli koncesionáři České televize zamyslet, za co platí své poplatky a jestli to stojí za to. „No a v tomto případě bych dal k úvaze, jestli má vůbec smysl být účastníkem kolektivního klamu nebo té mediální fata morgany Facebooku. Přiznám se, že já programově účastníkem toho nejsem, nepřijímám žádné tzv. přátele, nekomunikuji přes Facebook, považuji to za zabiják času. Ale také za červa, který mi prolézá můj počítač a studuje v něm věci, které jsou v nesouladu s někým, kdo o tom o všem rozhoduje. A protože nechci být podezírán z konspiračních teorií, tak neřeknu, kdo to je, ale každý ať si tam dosadí toho svého,“ doporučuje Petr Žantovský.
Mgr. Ing. Taťána Malá
Když si před pár dny koupil programový týdeník TV max, tak ho napadlo oživit někdejší rubriku blbost týdne. „Dozvěděl jsem se totiž, že v úterý 17. července dávali na Nově Kriminálku Anděl. To mě jinak nezajímá, ale zaujalo mě, jak ten díl v programu charakterizují. Ten časopis za to nemůže, přepíše jen to, co dostává z těch televizí. Ta charakteristika zní takhle: ‚Vyšetřovatelé odhalí, že dívka, kterou někdo utloukl nedaleko benzínové pumpy, přijela do Prahy zřejmě odněkud z Turecké riviéry. Byla její tragická smrt čistě náhodná, nebo snad souvisí se skrytou agresivitou Čechů, kteří jsou nevraživí vůči většině cizinců z východu?‘ Tak tohle je pouták na naprosto průměrnou kriminální sérii české provenience. Podstatné je, že nám je v něm apriorně sděleno, že tu je nějaká skrytá agresivita Čechů, kteří ‚jsou nevraživí vůči většině cizinců z východu‘,“ cituje mediální odborník.
Jde o to vytvořit dojem, že jsme xenofobové a bez špetky soucitu
To považuje za hodně silnou kávu, protože to naráží na realitu v mnoha ohledech. „Za prvé většina cizinců z východu jsou Rusové a Ukrajinci. Ti jsou v tomto kontextu už dlouhá léta – teď nemluvím o předlistopadovém období – minimálně od období, kdy Michael Kocáb a podobní takoví šibalové, jak říkal pan Paroubek, skupovali Karlovu ulici a nechávali tam ty bývalé důstojníky sovětské armády prodávat čepice, bábušky a matrjošky, takže imigrační východní živel tu máme dlouhá léta. A nevšiml jsem si, že by docházelo ke konfliktu mezi českým a tím tzv. východním živlem. Ani skrytý, jak píší, ale ani otevřený moment agresivity Čechů vůči většině cizinců z východu jsem neregistroval. Takže jde o narážku na český postoj k migraci utečenců spíše z Blízkého a Středního východu, to znamená ze Sýrie a dalších zemí této oblasti,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Jiří Paroubek
Diví se, jak je možné, že si nějaká produkce Kriminálky Anděl nebo podobného seriálu vůbec dovolí vložit do své upoutávky takovou tezi. „Kde k ní přišla? Co tím sleduje? To je čistá manipulace, která má vytvářet dojem, že jsme xenofobové, rasisté, zcela nehodnověrní a lidé, kteří nemají sebemenší soucit s lidmi s problémem. A to mi připadá jako velmi špinavá hra, na kterou bychom neměli v žádném případě přistoupit. Tohle je věta, i když poměrně banální pronesená v banální situaci, která by zasloužila masovou odezvu. Vždyť nejsme xenofobní, nejsme rasisté, jenom se bojíme o to svoje, a to je normální. To potvrdí každý, kdo se k tomu vyjadřuje z pozice rozumu. Například Pavel Chrastina měl ve středu na Neviditelném psu na tohle téma vynikající úvahu. Nejsme takoví, jak nás malují ti, kteří s námi chtějí manipulovat. Tak si laskavě nechte ty manipulace od cesty, přátelé, a na vaše seriály nemá smysl se dívat,“ vyzývá mediální analytik.
Proč je Trump podvodník, nezdůvodnil, ale upozornit na to musel
Závěrem se vrací k článku senátora za ODS a starosty městské části Plzeň-Slovany Lumíra Aschenbrennera, jenž pod titulkem „Kritika Trumpa přechází v patologickou nenávist, která je popřením demokratické diskuse“ vyšel na webu Reflexu 10. července. „Jenom bych z něj ocitoval pár vět, protože si myslím, že není třeba k tomu podávat žádné další vysvětlující komentáře. Ten článek, který velmi přesně vyjadřuje jeden z neuralgických bodů tohoto období, se týká toho, jak Trumpovi nasazují psí hlavu a jestli to má, nebo nemá nějaký logický podklad, smysl a význam. Tak cituji například: ‚V Británii se proti Trumpovi chystají masové demonstrace a média o něm chrlí jeden kritický komentář za druhým. Přitom kritika, která se na něj od části veřejnosti valí, přerůstá v nenávist, která má s politikou už málo společného‘. To je zlatá věta,“ tvrdí Petr Žantovský.
„Podtrhl bych ji i proto, že upozorňuje na věc, o níž teoretici politického marketinku dobře vědí, a to, když se převede racionální diskuse na emocionální. Vůči americkému prezidentovi se uplatňuje čistě emocionální argumentace, i když to už není argumentace, ale etiketizace, a ta je manipulační,“ poukazuje mediální odborník. V článku ho zaujala i věta, kde se uvádí, že na filmovém festivalu v Karlových Varech americký režisér Tim Robbins jednoznačně tvrdil, že Donald Trump je podvodník. „Proč vlastně je Trump podvodníkem, nedokázal zdůvodnit. Robbins prostě řekl, že to tak prý je, a on, umělec, na to musí upozorňovat. Tak to je takové: ‚Slunce se točí kolem Země, protože Slunce se točí kolem Země‘. To je krásný logický paradox zdůvodnění věci věcí samou. Robbins jako umělec se nezatěžuje racionálním zdůvodňováním, Trump je podvodník, protože on Robbins říká, že je podvodník. Výborně,“ podotýká Petr Žantovský.
Podstatné není plnění předvolebních slibů, ale představ intelektuálů
Za citaci stojí i věta: „Trumpova mluvčí Sarah Sanders byla nedávno vyhozena z restaurace ve Virginii jen proto, že pro prezidenta pracuje“. „To je něco, co už dobře známe i od nás. Víme, že jsou restaurace nebo podniky, do nichž když vstoupí někdo spjatý s někým mediálně špiněným, ať už je to prezident, premiér nebo někdo jiný, tak se setká s velkým odporem a s nechutí chovat se k němu normálně. Ta až třídní nenávist je úplně hmotná, dá se krájet, je ve společnosti přítomna velice silně. Koneckonců vidíme to i na vyjádřeních některých hejtmanů, kteří říkají, že cestu prezidenta k nim do kraje financovat nebudou. No jak si může hejtman nebo starosta či primátor dovolit říci: ‚My tady prezidenta nechceme‘. To je na stejné úrovni, jenom že Sarah Sanders je pouze mluvčí, kdežto prezident je hlavou státu,“ zmiňuje mediální analytik.
Lumír Aschenbrenner dále píše: „Trump přitom Američany a svět nijak nepřekvapil. To, co dělá v případě obchodu, migrace, vztahu k Rusku, Číně, Severní Koreji či Íránu, oznámil již v předvolební kampani. To, co slíbil, také dělá. Místo aby byl za konzistentní postoje chválen, je haněn“. „To je typické i pro nás, ale vidíme to i v americkém mediálním světě, kde je to velice silné vůči Trumpovi. Typické, že nikoho nezajímá, jestli politik, který byl zvolen, plní své sliby. Podstatné je, jestli plní představy nás intelektuálů, nás členů redakce Washington Post nebo Aktuálně.cz nebo kohokoli jiného, jinak je prostě špatný. On drží slovo a dělá to, co slíbil. To je špatně, to se nesmí. Kde to jsme? To je etická relativizace. A zase, kdo to do těchto důsledků domýšlí? Málokdo,“ nepochybuje Petr Žantovský.
Mizí osobnosti a zmenšuje se počet lidí, kteří mohou na obrazovku ČT
„No a poslední, co bych citoval z toho Aschenbrennerova textu a co považuji za velmi důležité, je toto: ‚V případě Trumpa česká média převážně citují a přebírají reakce lidí, kteří jsou proti prezidentovi, ve skutečnosti je v Americe situace jiná. Trump má ve své vlasti daleko více příznivců, než by se z médií a sociálních sítí mohlo zdát‘. To je zase typická česká mediální vlastnost. Když máme nějaký názor, a třeba Česká televize nás opakovaně ujišťuje, že ona má nějaký názor a má právo na ten svůj názor, přestože my ji všichni platíme, tak ona může mít svůj názor, tak představitelé toho názoru si vybírají jen vyhovující argumenty, vyhovující argumentátory, vybrané pány Romancovy, Fištejny a další,“ připomíná mediální odborník běžnou praxi veřejnoprávního média.
Doporučuje si všímat, jak se zužuje množina respondentů v různých diskusních i publicistických pořadech České televize. „Jak mizí osobnosti, jak se zmenšuje počet lidí, kteří jsou puštěni na veřejnoprávní obrazovku, protože říkají něco jiného, než je názor České televize. A ve finále je to podtrženo ještě tím, že některé politické strany už odmítají do takových diskusí vysílat své zástupce. Já si myslím, že Česká televize a česká mainstreamová média obecně si zadělávají na to, že si mnoho lidí položí otázku, k čemu je vlastně máme a proč bychom je měli platit. A protože to je takový můj obligátní závěr, tak tím skončím i dnes,“ uzavírá pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
