"Navzdory faktu odsouzení, a dokonce raritnímu soudcovskému zákazu, mohou dotyční v souladu s ust. čl.23, odst. 3 vykonávat neomezeně svůj mandát ´v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí´, jak to v souladu s dikcí ústavy ´slíbili na svou čest´, a to i na Pankráci," tvrdí vysokoškolský učitel ústavního práva.
Poslanec není poslíček
Kuba v té souvislosti lituje, že byl v roce 1990 zrušen institut odvolání poslance (zákonem č. 47/1990 Sb.), který považuje za jeden z tradičních ústavněprávních institutů. Cituje ho například v zákoně č. 34/1964 Sb. o volbách do Národního shromáždění (v § 60, odst. 1): „Poslanec může být kdykoliv odvolán, jestliže zklamal důvěru svých voličů nebo se dopustil činu nedůstojného funkce poslance. O odvolání rozhodují voliči jeho volebního obvodu.“
Podobné vyznění měly i zákony z dalších let (§ 56, odst. 1,5 zák. č. 113/1967 Sb. či § 49, odst. 1 zák. č. 44/1971 Sb., který platil až do už zmíněného zrušení 8. 6. 1990). Od této doby byl však mandát vázaný nahrazen mandátem volným. A to především z toho důvodu, aby nebyl poslanec degradován na „voličova poslíčka či pošťáka“, jak dříve politici argumentovali.
Poslanec tak dnes sice není poslíček, ale na druhou stranu nemůže být odvolán ani v situaci, kdy se jednoznačně zpronevěřil svému poslání. "Díky tomu můžeme dnes alespoň sledovat marnou snahu televizních politologických celebrit objevit způsob, jak například zabránit přeběhlictví poslanců," posteskl si Kuba už dříve v deníku Právo.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: joh
