Úterní soud byl však mnohem zajímavější, než se čekalo. Zejména proto, že Marek Dalík se rozhodl zásadně rozšířit svou výpověď. Dalíkova změna strategie obhajoby se projevila i posílením jeho týmu obhájců. Doplnil jej Vlastimil Rampula, někdejší šéf vrchního státního zastupitelství v Praze, kterého na několikrát odvolával ministr Jiří Pospíšil, než jej v roce 2012 definitivně nahradila Lenka Bradáčová.
Nová Dalíkova výpověď vnesla do kauzy nové světlo. Doposud byl totiž průběh večeře v pražské restauraci U Malířů, kde na podzim roku 2007 mělo k nabídce úplatku dojít, rekonstruován spíše zlomkovitě.
Nyní Dalík zcela nečekaně přiznal, že během večera v restauraci skutečně zazněla částka „třikrát šest milionů eur“ za zajištění pokračování v zakázce na transportéry Pandur, u které začala Topolánkova vláda uvažovat o zrušení.
Dalík ale uvedl, že částka rozhodně nebyla určena pro něj, dokonce ani neměl být tím, kdo sumu vyslovil. Tím měl být slovenský lobbista Miroslav Výboh, další účastník schůzky s manažery firmy Steyr. Nemělo se jednat o úplatek, ale o standardní provizi za zprostředkování obchodu. Neodpověděl však, zda měl z této „provize“ něco získat i on sám.
Miroslava Výboha, doposud spíše vedlejší postavu celé kauzy, představil čtenářům MF DNES redaktor Luboš Palata, který se zaměřuje na dění u našich sousedů. Výboh, někdejší obchodník se zbrojním materiálem, se měl již v devadesátých letech seznámit s mladým poslancem Robertem Ficem a následně se stát souputníkem v hvězdné pouti slovenskou politikou. V roce 2007, kdy byl Fico premiérem, se měl často scházet s Markem Dalíkem, který plnil podobnou roli jako on u českého premiéra Topolánka.
Známý ekonomický komentátor Miroslav Motejlek v reakci na Dalíkovo svědectví na svém Facebooku poznamenal, že dělat byznys s ostříleným zbrojařem Výbohem a Robertem Ficem bylo zjevně nad schopnosti někoho, jako je Marek Dalík. V úterý u vrchního soudu to prý nejspíš došlo i jemu samému.
Podle líčení Lidových novin se po zhruba třičtvrtěhodinovém výkladu dotázal státní zástupce Dalíka, zda jej na schůzku pozval právě Výboh. Dalík na to odmítl odpovědět, což státního zástupce rozčílilo a následně ve svém závěrečném slově mluvil o tom, že Dalík „odmítá otázky obžaloby“ a že takovému člověku není možné věřit vůbec nic.
Reportér deníku MF DNES píše, že Dalík, který si již několik měsíců ze svého trestu odseděl, působil před soudem hodně zlomeně. Přičítal to vězení, kde někdejší premiérův poradce již několik měsíců strávil. Následně popsal průběh jeho vězeňského života, který byl před soudem rovněž rozebírán, včetně toho, že se přihlásil na angličtinu a francouzštinu a jednou se ze znojemské věznice vypravil s vychovatelem na vycházku po městě, při které se živě zajímal o místní památky.
Dalíkovu výpověď podle deníku Právo státní zástupce označil za „smyšlenky a lži“ a požadoval kromě výrazného zpřísnění trestu odnětí svobody (7 let) také rekordní trest peněžitý (21,9 milionu korun).
Následný rozsudek návladní komentoval potěšeným „soud zná právo“. Soudce Martin Zelenka při vynášení rozsudku řekl, že „nová verze obžalovaného je nevěrohodná“.
Lidové noviny následně Dalíka pokáraly, že neřekl celou pravdu, a za vzor mu daly Petra Kušnierze. Někdejší šéf ROP Severozápad po několika letech ve vězení „vyměkl“ tak, že policistům rozkryl celou korupční síť. Kdyby to Dalík udělal, mohl se prý podle „justičních insiderů“, kterých se Lidové noviny ptaly, zachránit.
Neudělal to však, takže v Lidových novinách dostal místo toho hned na titulní stránce prostor známý redakční investigativec Martin Shabu, který vykreslil Dalíka jako symbol děsuplnosti Strakovy akademie za premiéra Topolánka, do jeho kauzy přimíchal i Klausovu amnestii, Davida Ratha a jakousi nespecifikovanou milost a vše zakončil radostným zvoláním, že boží mlýny melou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
