Hned na úvod konstatoval, že v moravském městě Bystré, kde pamětník žije, roku 1968 se všichni báli, protože tušili, že to neskončí dobře. A také měli pravdu. Pražské jaro rozdrtily sovětské tanky. Sedláci na venkově si pamatovali, jak po nich komunisté šlapali po 1948, že některé z nich dokonce nechali i zavřít.
Co tedy tehdy lidé cítili? „Strach, strach, strach, nevyčnívat,“ shrnul to pamětník. Dubček byl podle pana Unčovského idealista, který příliš věřil svým sovětským kamarádům.
On sám mohl zůstat na pozici textilního technika, ale nepostupoval po kariérním žebříčku, protože jeho bratr utekl před komunisty do zahraničí. Pozice pana Unčovského prý ale dnes neexistuje. Po roce 1989 byla zrušena.
„Nejvíc mě rozčílí, že po roce 1989 byl zlikvidován v Československu celý textilní průmysl a o zaměstnání přišlo 180 000 ženských. Ty se prostě vyhodily na ulici. Dnes na Karvinsku přijde 6000 horníků o práci a vláda o tom jedná tři roky. Že vyhodili z desítek fabrik 180 000 žen, to nikdo ani nezaznamenal,“ rozčiloval se pamětník.
Ukazuje se prý, že současný režim na ženy tak trochu kašle, a to i navzdory tomu, že by se bez žen společnost neobešla. „Osobně si myslím, že kapitalismus je zrůdnej režim. Ale bohužel, nebo bohudík ten komunismus byl daleko horší,“ řekl.
Kapitalismus by bylo potřeba podle pana Unčovského zreformovat. „Mně vadí miliardáři, kteří si nakradli. Ne jako Baťa. Ten něco po sobě zanechal. Co po sobě zanechali dnešní miliardáři? Nic,“ shrnul.
Českou společnost a bohužel nejen tu českou, nýbrž i celou společnost evropskou, prý čekají těžké časy, až dnešní pracovníky nahradí roboti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
