Teploty rostou rychleji než se očekávalo, města se nechladí, starší lidé ohroženi... Významný klimatolog vyložil fakta na stůl

„Klima se nám již mění, je to už dvacet let,“ uvedl na začátku besedy, kterou uspořádali Mladí lidovci v Plzni a jíž se zúčastnily dvě desítky přítomných. „Jde o to, jestli se budeme adaptovat. Klima se samozřejmě měnilo v minulosti vždy. Bylo teplotní optimum, pak malá doba ledová, ale to, co zažíváme v posledních letech, je velký a intenzivní nárůst.“

Klementinum trumfne Paříž

Podle Zahradníčka je otázka, „zda se na tu rychlost krajina dokáže adaptovat. Není asi až tak velký problém velikost změny, ale její rychlost. To, co se stane za dvacet třicet let, tak krajina se nedokáže adaptovat. Klima nás samozřejmě ovlivňovalo vždycky. Kupříkladu taková perlička – v 17. století bylo deset let velice bídných, byla velká zima i v létě, na jaře. Došlo víno, a tak se začal pěstovat chmel. A začalo se dělat pivo – to je historicky doložený fakt“, uvolnil trochu atmosféru host. „Když se podíváte na měření v Klementinu, tak se nám střídají teplé a studené roky. Od osmdesátých let se to ale začíná lámat a poslední podprůměrně teplotní rok byl 1996. Tedy před 23 lety. Na začátku století byla průměrná teplota 9,7 a nyní se nám to v posledních dvaceti letech tak intenzivně zvedlo, že průměrná teplota v Klementinu je 11,5 stupně. To je o 1,8 stupňů více. V Paříži se bavíme o 1,5 až 2 stupních a v Klementinu je to už o 1,8.“

„Co se nám děje v posledních deseti, patnácti letech, očekávaly modely na roky 2040, 2050. Ty situaci, která momentálně je, podceňují,“ varoval Pavel Zahradníček. „Může být třeba v dalších letech nějaký výkyv, ale nevypadá to tak. Stále více rostou teplejší roky – 2018, 2014, rok 2019 je zatím v ‚top‘ trojce, pětce. Uvidíme, co tento suchý rok udělá se statistikou. Ale bude jistě patřit k těm nejteplejším v historii měření. Oteplují se všechny sezóny, ale nejvíce léto. Nejteplejší léto je v letošním roce – červen byl extrémně teplý a celý zbytek léta pak byl teplotně nadprůměrný. My se nebavíme o 1,5 stupni, ale léto se otepluje v posledních dvaceti letech o tři, čtyři stupně Celsia. Pravidelně jsou léta vždy výrazně teplejší. A takové 4,2 nebo dokonce 4,4 stupně, žádné 1,5 stupně. To už je dávno mýtus.“

Když prší (ne)krásně, aneb problémy statistiky

„Srážky? Absolutně variabilní. Střídají se nám vlhké a suché roky, ale mění se distribuce srážek. Takový ten ‚zahradnický déšť‘, kdy vám prší dva tři dny v kuse, už moc nebývá. Letos něco, v loňském roce vůbec. Máme srážky, kdy spadne 40 milimetrů během dvou hodin a celý měsíc nic. Rok 2014 vyšel statisticky krásně průměrný, ale byly dvě epizody povodní a dvě období sucha. To není nic normálního. Ale statistika to dala jako normál. Křivka je sice rovná, ale charakter je více co do srážek extrémnější. Modely neumí přesně říci, jak to bude se srážkami – buď budou klesat, nebo budou růst. Většina se kloní k mírnému nárůstu srážek, což ale znamená, že když nám teplota poroste, tak i mírný nárůst srážek nám nepomůže, bude větší výpar z krajiny než je teď a bude zase tendence k suchu,“ pokračoval host z Akademie věd.

„Nejvíce srážek má narůstat v zimě, nejméně v létě. Což je tendence k suchým obdobím. Největší nárůst srážek i teplot ale bude také v zimě. To znamená, že bude výrazně ubývat sněhová pokrývka. Teploty se dostanou nad bod mrazu a nebude sněžit, ale pršet. To se už děje posledních deset, patnáct let. Na jižní Moravě v roce 2016 bylo o čtvrtinu srážek více než je běžné, ale ve formě sněhu spadla jen čtvrtina. Už tedy v zimě více prší než sněží a na horách máme o 35 procent méně dní s vyššími úhrny sněhu. Ve Švýcarsku tento problém řeší již od 1300 metrů nad mořem, že tam více prší.“

„Byly takové nápady na jižní Moravě stavět sjezdovky, což bych tedy nedoporučoval. Lepší jsou opravdu vinice,“ černě zavtipkoval doktor Zahradníček.

Sněhopad – slovo na vymizení

Dnů se sněhovou pokrývkou nad tři centimetry je podle Zahradníčka 40 až 50 za rok. „Do budoucnosti je odhad pesimističtější, dává deset dní se sněhem. Nám ten sníh pro střední Evropu je důležitý k jedné věci, a to jsou zdroje pitné vody. Proč máme problém s podzemní vodou, důvodem je, že zimy byly bez sněhu. Rostliny lepší zazimovávají, podzemní zásoby se při sněhové pokrývce doplňují lépe. Když se přidává více tepla do atmosféry tomuto extrémnímu počasí, tak příroda to zase vrací extrémy. Za posledních 23 let bylo 16 větších extrémů – střídají se povodně, sucha. V posledních letech už jen velká období sucha. Posledních pět let je ale velmi výjimečných. Je tu velký deficit srážek a u bouřkových situací nad 40, 50 milimetrů spadlé vody, bylo méně. Bouřky byly, ale bez velkých srážek. V České republice chybí 400 milimetrů srážek do poloviny tohoto roku. Nejhůře na tom jsou Královédvorský a Liberecký kraj. Prostě chybí rok srážek! Každý rok bylo sucho skoro na stu procentech území České republiky. Výrazně nejhorší je situace v letech 2018 a 2019.“

Nejviditelnějšími dopady na Českou republiku jsou podle Zahradníčka menší výnosy zemědělských plodin. „V roce 2011, 2012 bylo takové ‚utajené sucho‘, které trvalo deset měsíců. V roce 2012 byly na jižní Moravě, na Břeclavsku, Hané nejnižší výnosy od šedesátých let. V šedesátých letech byly agronomické postupy zcela jiné než teď, a přesto jsme měli nejnižší výnosy,“ varoval host a přidal „volume“.

„Byl největší požár na Bzenecku. A to je další problém, kdy narůstá množství lesních požárů. V roce 2018 bylo tak sucho, že to bylo pro požáry velice významné, a jenom díky tomu, že nám tak nefoukalo a nebylo takové proudění, jsme nezažili požáry typu Řecka nebo Portugalska. A to České republice opravdu hrozilo! Je to věc, o které se moc nemluví, ale do budoucnosti to může být značný problém. A lesní požáry. Jakmile začne o něco více foukat, tak na suché půdě budou těžko hasitelné,“ varoval.

„Třetí problém souvisí s tím množstvím sněhu – stav podzemních vod. Nemáme je jak doplňovat,“ konstatoval dále doktor Zahradníček.

V centrech měst se trpí nejvíce

„Další věc jsou přehřátá města. Podíl městských obyvatel poroste až na 90 procent. Klima velkých měst bude ovlivňovat nejvíce lidí. Říká se tomu přeteplený ostrov – nad centrem, nad průmyslovými zónami, tam bude a je tepleji než na okrajích města. Stavěli jsme města nevhodně. Taková geometrie měst, efekt kaňonu, kdy máte ulice, ale město je nedokáže vychladit. Přes den beton a asfalt se vyhřejou, v noci se nedokážou profouknout. Proto jsou v centrech měst největší teploty, a nejvíce jsou v noci. Tam je největší rozdíl oproti okrajům měst. Zmenšuje se odpařování vody, což méně ochlazuje město, a my používáme klimatizace a těmito odpadními teplotami to dáváme ven, a je to začarovaný kruh,“ seznámil přítomné s další neradostnou zprávou akademik.

„Před sto lety jsme samozřejmě nevěděli, že přijde klimatická změna, a tak jsme města stavěli, jak se dalo. Posledních patnáct dvacet let bylo největší oteplení v Praze a Brně. Klimatická změna prostě velkým městům nejvíce přidává. Největší rozdíly jsou v centrech měst. V posledních letech oproti šedesátým letům se centrum výrazně oteplovalo, více než jeho okraje. Má to vliv na úmrtnost. Když je jeden tropický den, tak vám to nevadí. Když to bude pět dní a přijdou tropické noci, kdy teplota neklesne pod 20 stupňů... V bytě máte 27 až 30 stupňů a nevyspíte se. Ekonomická aktivita klesá, jsou výrazná zdravotní rizika. U občanů nad šedesát let procento úmrtnosti v teplotách nad třicet stupňů výrazně stoupá, více než u problému podchlazení.“

A je samozřejmě problém pro energetiku: „Výrazně roste spotřeba. Když je teplota jen o tři stupně vyšší, zhruba 26 stupňů místo 23 a je teplá noc, tak stoupne spotřeba o 1,8 procent, a když je výraznější teplota, tak dokonce o tři procenta. Jsou stovky gigawattů za den, které budeme muset vyrobit, abychom to dokázali pokrýt. Když se budou zvyšovat teploty ve městech, bude tam víc klimatizací. Když je teplota nad 27 stupňů, spotřeba energie jde výrazně nahoru,“ uvedl host.

„Počet tropických dnů se pohybuje kolem osmi deseti, ve městech kolem deseti až patnácti. Jsme nad nejdramatičtější křivkou, která je plánována až na konec století! To, co se predikuje na klimatickém panelu, tak už zažíváme v posledních letech. Frekvence extrémních roků se výrazně zrychluje. Neznamená to, že již nikdy nebude krutá zima. Bude. Ale bude jich méně než nyní. Neznamená to, že budou chladné dny v létě. Budou. Ale bude jich méně,“ konstatoval dále Zahradníček.

Zasaď strom – ale také před tím mysli, a pak jej zalévej!

Pak se ještě vrátil k problematice urbanismu a měst: „Největší rozdíl teplot ve městě je v noci. Od 23 hodin do ranních šesti. Až čtyři stupně. A v Praze až sedm stupňů oproti okraji. Centrum se prostě nedokáže vychladit a žije se nám v něm hůř a hůř. Předpověď počtu tropických dnů pro velká města – třicet i čtyřicet tropických dní! To je trojnásobný i čtyřnásobný nárůst. A není to jen podle toho, jak měříme teplotu ‚v budce‘ na měřicích stanovištích. Nám jde o pocitovou teplotu. Tam hraje roli i rychlost větru, sluneční svit. V Praze nejteplejší den 39,6 stupňů, přičemž ale ta pocitová teplota, vnímaná a působící na člověka, je 48 stupňů.“

To je kontrast: „Rozpálené střechy, chodníky. A na druhé straně parky, okolí řeky. O 40 až 45 stupňů je tam rozdílná povrchová teplota. Dělají se akce – třeba Milión stromů pro Prahu. Super! Stromy do města patří. Ale má to dvě velká ‚ale‘. První, a velmi jednoduché je, že je musíte zalévat. To se ne vždy daří. Musíte se totiž o ně starat, nejde jen zasadit. Musíte mít na to vodu a zalévat,“ zdůraznil Zahradníček.

„Druhé ‚ale‘ je o tom, že nejde vysadit stromy jen tak, kam chcete. A jde rovněž také o druh stromu. Dokážeme pocitovou teplotu na spodku ulic zmírnit? Když tam vysadíte malé stromy hustě za sebou, tak sice snížíte pocitovou odpolední teplotu, ale narostou vám koncentrace škodlivých dusíkatých látek. Menší stromy prostě dále od sebe. A co s nápady zasadit vysoké stromy, ať se tam všichni ochladí... Prostě jen tak to nejde, vysadit něco, kam chcete. Vždy to musí být pořádně promyšlené,“ konstatoval na závěr své přednášky Pavel Zahradníček.