_635582162311786642.JPG&id=69064)
Blížící se projednávání novel zákonů o České televizi a Českém rozhlasu zaktivizovalo především její zastánce, kteří se pasovali do hlavních rolí při diskusi u kulatého stolu v senátu a o totéž se určitě budou snažit i na semináři k tomuto tématu v Poslanecké sněmovně, který se chystá na pátek. Režie této významné změny zákonů o veřejnoprávních médiích se ujala platforma „Svobodu médiím“, která vznikla v roce 2015 s cílem prosadit změny zákonů, které posílí svobodu médií, především zákon, jenž zvýší nezávislost veřejnoprávních médií na politických stranách. V jejím výboru najdeme mimo jiné advokátku Hanu Marvanovou, dokumentaristku Olgu Sommerovou nebo prezidenta Herecké asociace Jiřího Hromadu, mezi podporovateli pak Tomáše Halíka, Karla Schwarzenberga, Fero Feniče či Tomáše Klvaňu.
Na půdě senátu se jako první ujal přesvědčování přítomných o nezbytnosti přijmout novelu zákonů Adam Černý, předseda Syndikátu novinářů a zároveň i člen výboru platformy „Svobodu médiím“. Vysvětlil, že smyslem je, aby se na utváření mediálních rad obou veřejnoprávních médií mohla podílet občanská společnost, kterou má v zákoně tvořit přesně vyjmenovaných 22 organizací. „Koluje mýtus, že si seznam těch organizací vymyslela nějaká skupinka lidí. Není to tak, byl inspirován bavorským modelem a jeho podstatou je, že kandidáty nikoli navrhují, ale přímo jmenují vyjmenované organizace a po jednom svém zástupci deleguje každá politická strana či hnutí se zastoupením v Poslanecké sněmovně. Takový model je potřebný vzhledem k aktuální zkušenosti z Polska nebo Maďarska, kde vidíme, že pokud se ustaví silná politická koalice, tak se důkladně zmocní médií veřejné služby ve svůj prospěch, což je stav, který si nikdo nepřeje,“ prohlásil Adam Černý.
Kvalita veřejnoprávních médií má roli v infrastruktuře proruských médií
V podobném duchu mluvil i poslanec KDU-ČSL Ivan Gabal, který patří mezi přední podporovatele platformy „Svobodu médiím“ a je podepsán pod návrhem novely. Podle něho televizní krize z přelomu let 2000 a 2001 prvně ukázala, že dominantní pozice parlamentních stran se v případě některých stran překlopila do pokusu o obnovení stranického vládnutí a monopolu ovládnutí veřejnoprávní televize. „Následný legislativní pokus o zpřístupnění a otevření mediálních rad občanskému sektoru a osobnostem byl nadějný svou ambicí a zklamáním svým výsledkem. Nyní platí, že rozdělení míst v radách je odrazem poměru sil ve sněmovně a zákulisních politických dohod parlamentních stran, které vysílají do rad ‚své‘ reprezentanty a očekávají, že se tak budou také chovat. Proto je vyloučené, aby se v radách objevili nezávislí kandidáti, osobnosti, odborníci nebo zástupci občanského sektoru,“ objasnil důvod novely Ivan Gabal.
Tvrdil také, že význam veřejnoprávních médií relativně i absolutně vzrůstá vzhledem k růstu privátní, podnikatelské, ale i zahraničněmocenské kontroly privátních médií. „Protiváha těmto nebezpečným trendům je výhradně veřejnoprávní. Navíc v našem případě mají kvalita a váha veřejnoprávních médií i roli v přítomné infrastruktuře například proruských médií a webů,“ nechal poslanec vzpomenout na svůj „slavný“ výrok „mazat, mazat, mazat“, jímž by se chtěl zbavit těch informačních zdrojů, které nereferují podle jeho gusta. Návrh novely je podle něj součástí důležitých změn, které zvyšují odolnost i flexibilitu veřejnoprávního prostředí a dynamiku českého veřejného života. „Akcelerace otevřenosti a společenské reprezentativnosti veřejnoprávních médií se může ukázat jako důležitý hybný aktér celkově modernizace veřejného života české společnosti, a to v dimenzích vědy, kultury, duchovních hodnot i hospodářské a pracovní dynamiky,“ ukončil Ivan Gabal vzletně svůj přednes.
Mluvit o byznysu vybraných organizací je podle Marvanové jejich urážkou
Na své dva kolegy navázala členka výboru platformy „Svobodu médiím“ Hana Marvanová, která si na úvod posteskla, že v současné době se v médiích velice těžko uplatňují argumenty k této problematice. „Málo se mluví o tom, že bez svobodných a nezávislých médií není demokracie. Televizní krize propukla proto, že politické strany v Poslanecké sněmovně se snažily si podmanit Českou televizi. Současná praxe obsazování veřejnoprávních rad je ostudou České republiky, a kdyby se tím víc zabývaly i mezinárodní organizace, tak by musely konstatovat, že praxe odporuje smyslu zákona a odporuje tomu, aby tady byly garance, že média veřejné služby zůstanou nezávislá. To je důležité právě ve chvíli, kdy si o nezávislosti soukromých médií můžeme nechat jenom zdát, takže tu laťku musejí nastavovat média veřejné služby,“ upozornila advokátka a bývalá poslankyně.
Psali jsme:
V době, kdy se blíží projednávání novely ve sněmovně, se prý vyrojila spousta dezinformací. „A je smutné, to si tady neodpustím, že právě média veřejné služby, která by měla poskytovat veškeré informace pro svobodné vytváření názorů občanů, se této problematice nevěnují vůbec, dokonce jak jsem slyšela, jsou zakázány i jakékoli debaty v médiích veřejné služby na toto téma,“ osočila Hana Marvanová vedení České televize i Českého rozhlasu. Zkritizovala také ty, kterým vadí, že by zákon jmenovitě uváděl organizace, které nominují své zástupce do mediálních rad. „Pokud by někdo chtěl argumentovat tím, že jde o organizace, které si v těch médiích chtějí prosadit své byznysové zájmy, tak to je urážka těch organizací,“ rozhorlila se advokátka, která ještě obvinila vedení ČT i Čro, že je k razantnímu odporu proti novelám vedlo v nich uvedené posílení kontroly hospodaření.
Ředitel rozhlasu vytkl předkladatelům právní nedostatky i vyšší náklady
Z jednotného hlasu u senátního kulatého stolu jako první vybočil generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Iniciativu přivítal, ale jen do přečtení návrhu zákona, jenž obsahuje „legislativní nesmysly“. Neřeší to, co je podle něj třeba řešit, ale zúžil se pouze a výhradně jen na volbu kontrolních orgánů. Předřečnici ujistil, že ze strany Českého rozhlasu nešlo o žádný razantní odpor vůči novele, pouze zareagoval na výzvu ministerstva kultury, aby k ní dal své stanovisko. „V návrhu se píše, že nový systém přispěje k úsporám. Členství v radě má být sice čestné, ale Český rozhlas bude kromě cestovních náhrad hradit i ušlou mzdu a spolu s novou správní radou vznikne i její kancelář až s pěti zaměstnanci. Když jsme si to namodelovali, tak dosavadní Rada Českého rozhlasu s celým aparátem stojí kolem devíti milionů korun, tento nový model by stál 19 milionů korun,“ konstatoval René Zavoral.
Generální ředitel Českého rozhlasu také poukázal na střet zájmů u některých tvůrčích svazů, které jsou uvedeny mezi 22 privilegovanými organizacemi, jež jediné budou moci ze zákona navrhovat své zástupce do mediálních rad. „Český rozhlas má dlouhodobě obchodní vztahy s Hereckou asociací, ale i s dalšími z toho taxativního výčtu. Dokonce někteří ti členové jsou honorováni Českým rozhlasem, takže k jistému střetu zájmů v tomto duchu může docházet. Ale hlavní důvod našeho odmítavého stanoviska je to, že návrh obsahuje řadu právních nedostatků. Je tam několik legislativně rozporuplných bodů, a i proto jsme doporučili tento návrh odmítnout,“ vysvětlil René Zavoral s tím, že odmítavé stanovisko nesouvisí s tím, že by se bál nějaké důkladnější kontroly, protože sám by se přimlouval i za to, aby Český rozhlas byl institucí, která spadá pod kontrolu Nejvyššího kontrolního úřadu.
Veřejnoprávní média pro menšiny, demokracie se neudržuje většinou
Neurolog a filozof Jan Payne, jenž patří také do výboru platformy „Svobodu médiím“ a který by mohl být kandidátem České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně do mediálních rad podle nového zákona, uvedl, že podstatou demokracie nejsou volby, jak si mnozí myslí, ale je to ochrana jednotlivců, slabých a menšin. „Tím se udržuje demokracie, ne tou většinou. Je šance, že ti zástupci vyjmenovaných organizací budou reprezentovat tyto myšlenky. Máme média veřejné služby, která mají sloužit těm menšinám. Většinová – soukromá – média tam menšiny nikdy mít nebudou. Vím o tom, že existuje pořad věnovaný homosexuálům, což je jednoznačná menšina a nikde jinde se v televizích neobjeví, leda by se jí někdo zasmál. A my potřebujeme takové ochrany menšin. Tady je šance to zákonem zavést do systému televize,“ přesvědčoval Jan Payne.
Mediální analytik a vysokoškolský pedagog Petr Žantovský reagoval, že v diskusi jde o spor mezi demokracií, která není dokonalá, a elitokracií, kterou budou reprezentovat vybrané organizace. Novinář Aleš Kyša zpochybnil strašení polskou zkušeností, neboť v zemi našich severních sousedů veřejnoprávní média vždy ovládl vítěz voleb, jen ten poslední si místo obvyklých rukaviček nasadil rukavice boxerské. Přidal se také k názoru, že mezi vybranými organizacemi jsou lobbisté, nejen z Herecké asociace, ale i z Asociace profesionálních divadel, Asociace režisérů a scenáristů či FITES, kteří mohou mít hmotný zájem na svém angažmá v rozhlase a televizi. Aleš Borovan ze serveru Borovan.cz doplnil, že podle oficiální odpovědi, kterou získal od České televize, s tímto médiem momentálně spolupracuje šestnáct z 22 vyjmenovaných organizací! „Z velké části jde o spolky, jejichž členové mají přímé napojení na penězovody z České televize a Českého rozhlasu, u některých to jen není na první pohled vidět,“ připomněl Aleš Borovan.
Kvůli nízkým honorářům pro umělce dochází k amaterizaci veřejné služby
Novelu zákona podpořila Táňa Fischerová za Český helsinský výbor, který je rovněž mezi 22 vyjmenovanými organizacemi. Z dob svého působení ve sněmovně vzpomněla na svého „úhlavního přítele“ Ivana Langera z ODS, který prý veškeré hlasování řídil tím, že ukázal palec nahoru, nebo dolů. Proto by uvítala změnu zákona, aby politici už nemohli bránit členství v radách u nezpochybnitelných jmén, lidem odborně a mravně zdatným. Také Martin Vadas, předseda Českého a filmového svazu (FITES), promlouval ve jménu budoucího angažmá někoho, koho FITES nominuje. Podle něj je důvěra v Českou televizi problematizovaná a považuje za malér, že tak významnou věc, jakou je tato novela, média nediskutují. Připustil také, že by se měla diskutovat otázka honorářů. „Současní manažeři zejména České televize dosáhli takového zlevnění veřejné služby, že v podstatě jsme na úrovni amaterizace této služby. Honoráře jsou mizerné,“ kritizoval Martin Vadas.
Stejně jako před nimi Ivan Gabal poukazoval na „vyčerpání z politické reprezentace“ a na nezbytnost „modernizace“, jejímž zdrojem má být právě občanský sektor, a zejména umělecké svazy. „Snižme relativní váhu politických stran ve prospěch našich společenských institucí a organizací, aby veřejnoprávní média neztratila schopnost reprezentace. Občanská společnost cítí pokles té reprezentativnosti a snaží se ho řešit,“ přihlásil se znovu o slovo poslanec KDU-ČSL a zareagoval na to, co se mu v proběhlé diskusi nezamlouvalo, především tedy od generálního ředitele Českého rozhlasu. „Pošlete mi ten výpočet, mrknu se na něj, já jsem došel k číslu asi třetinovému,“ komentoval Ivan Gabal námitku, že po novele by veřejnoprávní rozhlas utratil za radní a spol. o deset milionů korun víc.
Lemplácká práce, seznamte mě s tím, kdo to dělal, běsnil Gabal
Jak se dostával do varu, začal tepat René Zavorala za odmítavé stanovisko Českého rozhlasu k prosazované novele. „Nebudu zveřejňovat vaše připomínky, ale úroveň jejich zpracování, to mě seznamte s tím, kdo to dělal. To ale byla lemplácká práce,“ neskrýval Ivan Gabal pohrdání nad materiálem těch, kteří si troufli nesouhlasit s tím, co on tak razantně prosazuje. „A řekněte mi, když se shodneme, že by do té rady patřil profesor Just, co máme udělat, abychom ho tam dostali. Přes parlament to nepůjde,“ dal lidovecký poslanec zcela nepokrytě najevo, že mu jde o to, aby mediální rady byly obsazeny tak, jak si představuje on. A ne aby do toho mohla mluvit sněmovna jako dosud. Přítomnému členovi Rady České televize Danielu Váňovi pak vmetl do tváře, že ho volil jako nominanta hnutí ANO jen na základě politické dohody. „Je potřeba hrát s čistými kartami, jdeme do debaty o modernizaci, a přece se nebudeme obelhávat, to je nesmysl. Je čas, abychom se pohnuli dopředu, pojďme to udělat,“ vyzval Ivan Gabal.
Také Hana Marvanová si s přednesenými výhradami hravě poradila. Ty, kdo novelu v této podobě odmítají, odbyla pořekadlem „kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody“. Rezolutně také prohlásila, že žádný byznys ani žádný střet zájmů u členů nově sestavovaných rad nenastane. Ani zvýšení nákladů prý nehrozí, protože nová rada bude zasedat jen jednou za čas. A jako důkaz politizace veřejnoprávních rad přednesla rozhovor s ministrem a poslancem ČSSD Janem Chvojkou. „Říká se, že ČSSD má v Radě ČT osm lidí, když jsem se s ním o tom bavila a jmenovala jsem mezi nimi i Šarapatku, tak řekl, ne, ten je za TOP 09. Ale tím jen potvrdil, že jde o politické nominace,“ zasmála se Hana Marvanová. Pak už ale spěchala, a tak z reakce generálního ředitele Čro René Zavorala na své vystoupení už toho moc nepochytila. Může to napravit už tento pátek, kdy budou oba v Poslanecké sněmovně hosty semináře na stejné téma, který se koná pod záštitou předsedy volebního výboru Martina Komárka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
