Hned v úvodu svého příspěvku připomíná Palička známou větu George Santayany o tom, že ten, kdo nezná svoji historii, je odsouzen k jejímu zopakování. Palička je názoru, že málokdo by si chtěl znovu prožít to, co se odehrávalo před padesáti lety. Výsledky výzkumů u mladých lidí jsou ale alarmující. „Jak ukázal nedávný průzkum agentury Median pro Českou televizi, více než třetina mladých lidí ve věku do 34 let vůbec netuší, co se v Československu před padesáti lety odehrálo,“ přibližuje Palička důrazně a pokládá si otázku, jak s tímto faktem naložit. Zároveň připouští, že lze spatřit jistý rozdíl mezi těmi, kteří situaci sami zažili, a těmi, kteří se o událostech roku 1968 učí ve škole. „Bohužel výuka moderních dějin patří k té nejžalostnější oblasti českého školství. Těsně po revoluci se učitelům nešlo moc divit, že nevěděli, jak vlastně mají o 21. srpnu mluvit, tak o něm raději nemluvili vůbec,“ píše Palička a dodává, že i po třiceti letech se situace moc nemění. Podle jeho soudu historické konotace vojenské invaze zemí Varšavské smlouvy do Československa připadá v osnovách na období před koncem školního roku. „Takže se většinou odbude stylem „... a tohle si přečtěte sami“. O tom, že puberťáci mají úplně jiné starosti než si těsně před prázdninami ‚povinně dobrovolně‘ číst v učebnicích dějepisu, si netřeba dělat iluze,“ popisuje a s jistou dávkou rozhořčení Palička dodává, že o takovém pravěku a starověku se ve školách naopak učí ty největší podrobnosti.
Která událost nejvíce poznamenala český národ?Anketa
Ve svém příspěvku na facebookovém profilu pak připomíná i své vlastní zkušenosti z vlastních lavic. Podle svých slov má v živé paměti výuku dějepisu jak na střední, tak základní škole. V obou případech jejich výuka končila druhou světovou válkou. Sám se prý o historii zajímá. „Nicméně trochu mě mrazí z pomyšlení na to, že kdyby mě dějiny a jejich (samo)studium nebavily, dost možná bych se zařadil mezi třetinu(!) svých vrstevníků, kteří netuší, co se stalo 21. srpna 1968 nebo třeba 29. září 1938 nebo 25. února 1948,“ píše zděšeně na Facebooku.
Celá zpráva zde.
V této souvislosti připomíná naopak velkolepý zájem politiků prostřednictvím příležitosti výročí se co nejvíce politicky zviditelnit. Palička se proto příliš nepodivuje nad tím, že podle statistik 57 % mladých neprojevuje zájem o politiku, a tedy ani zájem o související projevy politiků. „Nejsmutnější na dané věci je to, že ignorování politických prohlášení je vlastně tak to nejlepší, co mohou mladí lidé ve významný den udělat. Vyposlechli by si totiž jinak pouze mnoho pokusů o to, jak si na proslovu urvat co nejvíce politických bodů, a přitom by se o historii opět nic nedozvěděli,“ vysvětluje novinář. Na svém facebookovém profilu svoji myšlenku rozvedl. „Alespoň bych se z úst politiků dozvěděl, kdo jsou sovětští okupanti/kolaboranti/hrdinové dneška nebo nějaký jiný nefunkční historický příměr, který neslouží k žádné osvětě o dějinách, ale převážně k vlastní propagaci ve snaze udržet se u koryta a moci tak před ‚Rusáky‘ varovat i příští rok, i kdyby nakrásně byl do jejich role pasován někdo jiný,“ přiblížil.
Fotogalerie: - Koněv a Marta
Podle něj každoročně excelují komunisté, kteří neustále opakují mantru o tom, že šlo o bratrskou pomoc. „Případně tento nesmysl doplní o novou vrstvu bizarnosti typu: ‚Za okupaci nemohou Sověti, protože Brežněv byl Ukrajinec‘,“ odkazuje k projevu Vojtěcha Filipa, který na serveru Novinky.cz uvedl, že za invazi mohou Ukrajinci. Všechny politické projevy pak mají podle něho shodný základ: „Nezapomeneme, toto se nesmí opakovat,“ myslí si Palička a dodává, že po zveřejnění smutné fotografie politika se zákonodárce vrací zpět k aktuálním tématům. „Čest výjimkám, které skutečně dbají na něco jako osvětu a problematice se věnují nějak systematicky po celý rok, a ne jen, když se to od nich očekává,“ vyzdvihuje ty, jejichž aktivity v připomínání historických událostí jsou kontinuální a dlouhodobé. „Všechna čest těm učitelům, kteří v dějepise věnují 20. století patřičnou pozornost. Je to setsakra potřeba a dělají tím mnohem větší službu, než by se mohlo zdát,“ pokračuje blahosklonně na Facebooku.
Závěrem se zamýšlí nad tím, co s tím dál. Podle něj by se nemělo jednat o jednodenní aktivitu v den samotného výročí, ale o dlouhodobou celospolečenskou diskusi. Velký důraz pak přikládá ke kvalitnější výuce moderních dějin ve školách. „Nemusí to být jen nudné biflování, ostatně na dané téma existuje mnoho velmi povedených dokumentů a reportáží, příběhů pamětníků, kteří mnohdy ještě žijí a dá se s nimi stále ještě o událostech mluvit z očí do očí, diskutovat a ptát se,“ popisuje Palička s tím, že tento styl zanechá v mladých větší stopy než jen nudné memorování dat a jmen. Pokud se mladá generace neseznámí s dějinami, může nastat to, že se postupně tyto historické milníky stanou podle něj jen prázdnými symboly. „To ale nic nezmění na faktu, že data jako 21. srpen, ale i třeba 29. září nebo 25. únor nepřestanou naše životy v současnosti ovlivňovat. Zapomenout a předstírat, že to už bylo dávno, nepomůže. Naopak,“ uzavírá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: sla
