Například podle překladatele a skeptika k myšlenkám globálního oteplování Vítězslava Kremlíka jde o jevy, které tu byly již dříve. Když se podíváme do kronik, najdeme také zápisky o velkých záplavách či o horku. „Tehdy byste slyšeli úplně stejné názory jako teď,“ poukázal v pořadu.
„Lidi měli vždycky domnění, že počasí je nepřirozené,“ vykládal, co vyčetl z kronik. Například v dobách, kdy byly enormní zimy, se objevily hony na čarodějnice, které lidé považovali za původce těchto problémů. „Tehdy spočívala ta náprava problému v tom, že se zničí příčina, tedy ty čarodějnice,“ dodal Kremlík.
S tím ale zcela nesouhlasila meteoroložka Taťána Míková. Chápe sice jeho výklad, ale pokud bychom ho vztáhli na tání ledovců, nebyl by již zcela pravdivý. Ledovce prý tají a přibývají v průběhu jednoho roku, ovšem dlouhodobě je to jinak. „Celkově ten trend je k tání ledovců,“ doplnila Míková.
Pamatujeme si jen výjimečné jevy
S Kremlíkem však souhlasila i jedna žena v publiku. „Když si člověk pamatuje něco, tak si pamatuje to, co ho zaujalo,“ vysvětlovala. „Takové jevy probíhaly i v minulosti.“ Jenže podle Míkové například povodně příliš ve 20. století nebyly, naopak spíše v 19. století. „A tam už lidská paměť nesahá,“ dodala.
„My potřebujeme kauzální léčbu,“ zapojil se do diskuse Jiří Pavel Pešek, učitel, který mimochodem učil i ministra životního prostředí v demisi Tomáše Chalupu. Podle Peška se totiž bouří živly a lidé odstraňují jen následky, než aby se ohlédli za příčinami. „Zeměkoule je organismus a my jsme součástí organismu,“ dodal.
Čtěte také:
„Je tady povolen černý humor?“ optal se náhle skeptik Kremlík. „Já jsem za něj velmi vděčná,“ odvětila moderátorka Michaela Jílková.
Překladatel náhle zavzpomínal na Járu Cimrmana a „jeho“ myšlenku, že by Česko mělo mít také své moře. „Teď možná máme šanci,“ poznamenal kritik. „Osázejme celou republiku solárními panely, ty tu vodu nezadrží,“ dodal. „Já myslím, že by nám to moc nechybělo, ty obnovitelné zdroje.“
V pořadu se hovořilo i o samotných předpovědích počasí. Podle hydrologa Jana Daňhelky se například předpovídá čím dál lépe, ale stále ne dokonale – a s tím se musí počítat, když přijdou třeba povodně. „Nikdy nebudeme schopni v reálném čase pojmout celou tu přírodu do našich počítačů,“ popisoval Daňhelka. „Nikdy nebudeme schopni celou tu přírodu popsat a predikovat.“
Meteorologové se ale podle jeho slov musí stále snažit být co nejpřesnější. „Ta úspěšnost předpovědi se druhý den pohybuje kolem 98 až 95 procent,“ vysvětlovala i meteoroložka Míková. „Předvídat na týden dopředu srážky je velice nepřesné,“ dodala k nedávnému případu záplav, kdy si lidé právě i často stěžovali, že nebyli varováni dost dopředu.
300 metrů může být hodně i málo
Navíc, jak poznamenal hydrolog Daňhelka, v České republice je mnoho malých toků, a tak třeba nastane situace, že se předpokládaný déšť posune „jen“ o 300 metrů. „Což z hlediska meteorologického je něco úžasného, ale z hlediska hydrologického máme vyplavený tok.“
Na to navázal i Kremlík svou závěrečnou otázkou. Když každým dnem klesá pravděpodobnost, že bude předpověď pravdivá, jak mohou meteorologové na několik let dopředu předpovědět, že se bude dít něco s klimatem?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pan
