Uprchlíci, Ukrajina, terorismus... Neschopnost akce eurounijní věrchušky. I USA ztrácejí autoritu, znepokojující, bilancuje lékař a expolitik Zvěřina

Někteří označují rok 2015, který je právě za námi, dokonce za nejsložitější rok od Sametové revoluce. Masová, nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl i podle vás rok 2015 v něčem přelomový?

Určitě v roce 2015 došlo k celé řadě povážlivých záležitostí, naštěstí více v zahraniční, než v domácí politice. Migrační vlna, vývoj na Ukrajině, teroristické útoky, to vše vesměs ukázalo bezradnost a neschopnost efektivní akce eurounijní věrchušky. Také Spojené státy ztrácejí autoritu, což je vývoj, který nás musí hodně znepokojovat.

Domníváte se, že Evropská unie v tomto roce uprchlickou vlnu konečně zvládne? Podaří se jí už vytvořit systém, jenž by ochránil schengenskou hranici a dojde k dokonalejšímu prověřování uprchlíků, kteří žádají o azyl? Anebo si vyspělejší státy západní Evropy vytvoří svůj “minischengen“, o čemž už také vícekrát jednaly? Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Unijní vedení je nekoncepční a v té věci zatím nepodniklo nic účinného. Zorganizovat důkladnou ostrahu hranic a účinný filtr migrantů není jistě možné během jediného roku. “Minischengen“ je projekt, který nevyřeší vůbec nic, ostatně již je vytvářen stále četnějšími blokádami hranic. Nebude to “minischengen“, ale zrušení schengenského uspořádání Evropské unie. Kontroly hranic fungují mezi Spolkovou republikou a Rakouskem, mezi Německem a Dánskem, mezi Dánskem a Švédskem. Projekt “minischengenu“ vytvářel jen ničím nezdůvodněnou iluzi, že některé západoevropské země jsou schopnější čelit migrační vlně, než země ostatní. Je evidentní, že to není pravda.

Ve hře jsou stále tzv. uprchlické kvóty. Podle novějších informací si mají evropské země rozdělovat emigranty z tureckých uprchlických táborů. Jak si myslíte, že se zachová česká vláda? Přijme kromě několika desítek syrských křesťanů i další běžence? A co byste jí Vy sám doporučil?

Pokud si opravdu budeme moci vybírat žadatele o politický azyl z dobře organizovaných táborů mimo EU, a pokud bude řádně prověřeno bezpečnostní a hygienické riziko azylantů, pak jistě dokážeme nabídnout některým migrantům azyl. Tahle migrační vlna však není pohyb uprchlíků, kteří hledají bezpečí. Jde o obdobu „zlaté horečky“, protože ti lidé jdou především za penězi a sociálními výdobytky vyspělého kapitalismu v západní Evropě. Zatím myslím nebude o naši postkomunistickou nabídku nijak přehnaný zájem.

Velkou hrozbou pro celý svět je Islámský stát (IS), který na “starém kontinentu“, ale například i v USA, stále organizuje brutální teroristické útoky. Myslíte si, že v roce 2016 dojde konečně k jeho zničení, po čemž volá naprostá většina lidí? Skutečně se podaří vytvořit funkční koalici okolních arabských zemí, která ho zlikviduje, i když zatím se to moc nedaří, protože tam existuje mnoho protichůdných zájmů u největších politických hráčů na Středním východě? Je možné, aby se Turecko, šiítský Írán a sunnitská Saúdská Arábie dohodly na společném cíli, nebo to bude muset vzít opět “do rukou“ NATO s USA?

Islámský stát by nikdy nevznikl bez účinné pomoci a podpory ze zahraničí. Obávám se, že postupná stále radikálnější islamizace Turecka je v tomto směru negativním jevem. O podpoře islamistických radikálů ze strany bohatých arabských států se šušká už dlouho. Spojené státy dlouhodobě dávají přednost náboženským islámským fanatikům před sekulárnějšími politickými silami v té oblasti. Obávám se, že IS tady s námi tudíž ještě nějaký ten rok bude.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Rozděluje skutečně prezident Zeman společnost, jak to tvrdí někteří jeho kritici, anebo je to jinak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat? Za co zaslouží prezident chválu, zač naopak kritiku? Jak kupříkladu chápete jeho výrok z posledního prezidentského projevu, že Česká republika je jen naše? A co říkáte jeho nejnovějšímu názoru, že utečeneckou krizi organizuje Muslimské bratrstvo?

Pan prezident Zeman je nepochybně významná vnitropolitická postava. Já s ním nesouhlasím v jeho eurooptimismu a víře v pozitivní hodnoty vstupu do eurozóny. Také v jeho zcela nekritickém obdivu ke skandinávskému modelu sociálního státu. Zcela s ním souhlasím v tom, že tento stát je náš a nikoho jiného. Muslimské bratrstvo je darebácká organizace s velmi dlouhými prsty. V Egyptě jistě měli dobré důvody k jeho odstranění od vlády. Že se na migrační vlně podílí jako na zdroji radikální islamistické ideologie, o tom není pochyb. Jediný faktor to ovšem zcela jistě nebude.

Kdo se stal v minulém roce, z vašeho pohledu, nejvýraznější postavou české politické scény a proč? Do jaké míry splnili očekávání anebo naopak zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka a Miroslav Kalousek?

Myslím, že všichni uvedení předvádějí to, co se od nich očekávalo. Nikdo z nich mne tedy nezklamal. Svým způsobem jsou všichni nějak výrazní. Pan prezident Zeman zřejmě vede jako politik, který je schopný nastolovat výrazná politická témata. Těm ostatním se to tak nedaří.

Kdo by mohl na politické scéně tento rok posílit, a kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Andrej Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (konkrétně která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

Není vidět žádné výrazné posilování tradičních politických stran, také ANO, jak se zdá, postupně oslabuje. Některá radikálnější hnutí by z obecné deziluze a nedostatku pozitivních hodnot něco vytěžit mohly, ale žádný dominantní subjekt na obzoru asi není.

Nejmenovaní politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem přitom ukazují zejména na Andreje Babiše. Přiblíží se příští rok cosi takového?

Ztráta svobody je prokletím postmoderní společnosti. Stále výrazněji se uplatňují političtí konstruktivisté, odhodlaní stejně jako kdysi marxisté-leninovci, hnát lidi do ráje klackem různých zákazů, kvót a regulací. Dokonce už se snaží poroučet i větru a dešti. My dříve narození si to pamatujeme z padesátých let. Pan ministr Babiš je jak aktivním sociálním konstruktivistou, tak příkladem suspektního střetu zájmů. Nemyslím ale, že by v tom byl sám.

Evropská unie se v první polovině roku intenzívně zabývala “řeckou dluhovou krizí“. Myslíte si, že se jí podařil tento problém definitivně vyřešit třetím finančním balíčkem pro Tsiprase a také novými kontrolními mechanismy pro všechny další členské státy EU, kdy se například přikročilo i k větší kontrole národních bank? Dojde k posílení měnové unie anebo naopak k jejímu rozvolnění? A k čemu má EU vůbec nyní blíž, k vytvoření velké federace či k volnějšímu uskupení evropských zemí?

Nejsem ani ekonom, ani finančník. Při obecně prokázané malé akceschopnosti institucí Evropské unie bych byl velmi překvapen, a to docela mile, kdyby dohodnuté “řešení“ řecké krize bylo řešením účinným a definitivním.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii radikálů z Islámského státu? Podle některých parlamentních poradců pro zahraniční politiku je největší hrozbou pro světovou bezpečnost Putinova administrativa se svými imperiálními nároky. Zastáváte podobný názor?

Rusko se snaží své zájmy hájit pod Putinovým vedením s větším důrazem, než na jaký jsme byli zvyklí před tím. Myslím, že ta země má svých vnitřních problémů dostatek, a že pro světovou bezpečnost velký problém nepředstavuje. Rusko se mi zdá být docela předvídatelné ve svých zahraničně politických aktivitách. Víc bych se obával situace na Středním východě, v Turecku, nebo pseudoradikálních úletů některých politiků na Ukrajině.

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „je střídání hegemona nejcitlivějším obdobím v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka“. Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích, a jak moc ovlivní globální vývoj průběh i konečně výsledky prezidentských voleb v USA?

Hlavním nedostatkem Spojených států není ekonomická ochablost, ale zcela nekoncepční a někdy až diletantská zahraniční politika, která vede k postupné ztrátě autority. Pokud zvolí koncepčnějšího prezidenta, což bych Americe přál, mohlo by se to konečně změnit. Ekonomický růst Číny bude mít stále více problémů s vnitřními brzdami. Třeba zcela neřešená je, podle mých informací, mimořádná ekonomická zátěž této obrovské země, spojená s divokou industrializací.

Jaká je vaše prognóza vývoje Evropy v letošním roce? Poradíme si konečně s migrační krizí nebo se nakonec všichni tak trochu staneme obětí pozvolného, novodobého džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému úpadku, jak varují někteří analytici? Jakými velkými tématy by se mohla ještě Evropa v tomto roce intenzívně zabývat?

Instituce EU postupně ztrácejí důvěru, vážnost a popularitu. Pokud se opravdu začne něco zřetelného a účinného dělat s migračním vlnou, a pokud se odněkud zjeví evropští politici, schopní občany evropských států získat pro nějaké hodnotné myšlenky a ideje, pak by se mohlo ještě něco změnit. Hlavními tématy by měly být kromě migrační vlny takové věci, jakými jsou naše národní, potažmo evropská identita, a sekulární demografický vývoj. Potlačovat je třeba konstruktivistické politiky, kteří mají tendenci hrát si na spasitele lidstva.