Hrozí pohyb desítek milionů lidí. EU nemůže kopírovat politiku USA vůči Rusku, zájmy nejsou vždy totožné. A Sobotka... Jiří Paroubek promluvil

9. 1. 2016 8:55

ROK 2015 – A CO DÁL? Nejen kvůli konfliktům, ale hlavně v důsledku sucha v subsaharské Africe latentně hrozí podle bývalého premiéra Jiřího Paroubka, že se dají do pohybu desítky milionů lidí. „Je třeba, aby Evropa i USA těmto chudým zemím pomohly, aby lidé zůstali, kde jsou. Otevření libyjských dveří do Evropy bylo obrovskou politickou chybou,“ domnívá se. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz předpovídá i propad ČSSD v krajských volbách.

Hrozí pohyb desítek milionů lidí. EU nemůže kopírovat politiku USA vůči Rusku, zájmy nejsou vždy totožné. A Sobotka... Jiří Paroubek promluvil
Foto: archiv red, tan
Popisek: Jiří Paroubek

Rok 2015 byl velice dramatický, mnozí soudí, že nejvíce od roku 1989. Doznívající ukrajinská krize, následně řecká dluhová a hlavně migrační. K tomu teroristické útoky v Paříži a konflikt v Sýrii. Byl něčím tento rok podle vás přelomový?

Výrazně přelomový nebyl minulý rok ničím, i když krizí jsme zažili celou řadu. Ale vlastně bezprostředně se naší země netýkala žádná krize. I ta uprchlická, kterou lidé tak intenzivně kvůli přispění politiků prožívali, se vlastně českých občanů netýkala. Připomenu, že přijatých azylantů za rok 2014 bylo zhruba padesát. Očekávám, že v roce 2015 to bude dvakrát tolik, to znamená kolem stovky. Což nejsou žádná dramatická čísla.

Do Evropy nicméně přišel s největší pravděpodobností letos milion migrantů. Jak jste viděl chování evropských elit při řešení této krize? Jsou hodně kritizované za liknavý, pomalý přístup k řešení těchto problémů. Myslíte si to také?

Šlo o podcenění celé této věci, potenciálu, který se ukazoval. Protože prozíraví státníci museli vědět, že třeba pokud jde o Sýrii, jsou v uprchlických táborech v okolních zemích zhruba čtyři miliony lidí – v Turecku, Jordánsku a Libanonu. Dalším odhadem sedm až devět milionů jsou vnitřní uprchlíci, kteří stále ještě jsou v Sýrii pod ochranou armády Bašára Asada. Tyhle masy lidí se mohou dát za určitých okolností do pohybu. Evropští státníci nedělali v této věci nic, byli ve vleku americké politiky ve vztahu k Sýrii. Přispěli k rozbití mocenských struktur té země nebo k jejímu významnému oslabení. V důsledku toho se daly desetitisíce lidí ze Sýrie do pohybu. Otevřela se také libyjská cesta kvůli chybám Západu. Jde o řešení situace v Libyi, kde to byl především Západ, který způsobil pád diktátorského režimu Muammara Kaddáfího. Ten diktátorský režim přece jenom držel dveře pro uprchlíky do Evropy zavřené a teď se najednou otevřely dveře dvoje – přes Turecko a přes Libyi. To bylo velké pochybení ze strany evropských elit a také to, že přece musely vědět, že Řecko je silně oslabené. Takže schengenský prostor hájen nebyl. Toto evropské elity nebyly schopné konstatovat vůbec ne s předstihem, ale ani v době, kdy už k tomu docházelo.   

V Evropské unii byly vidět ve zjednodušené zkratce dva přístupy k migrantům. Vstřícný německý kancléřky Merkelové a odmítavý, který nejvíce reprezentoval maďarský premiér Orbán. Jaká jsou podle vás pozitiva a negativa těchto postojů?

Není možné v situaci, kdy uprchlíci už tady jsou, se k nim chovat tak, že je umožníme internovat v nějakých detenčních zařízeních, nebo dokonce v bývalých koncentračních táborech. Je třeba to řešit humánně a lidsky. Je nutné ale také zabývat se tím, aby se uprchlictví do Evropy zastavilo. Není samozřejmě způsobeno jen konflikty v Sýrii, Iráku či Afghánistánu, ale také i ještě závažnějšími záležitostmi, ke kterým dochází – klimatickými změnami především v subsaharské části Afriky. Kvůli suchu se dávají do pohybu statisíce lidí. Evropa i Spojené státy by měly těmto velmi chudým zemím pomoci řešit jejich problémy. Tak aby ti lidé zůstali tam, kde jsou – tedy v Africe. Finančně, ale i prostřednictvím odborníků. Je třeba Africe pomoci, aby se lidé nedávali do pohybu. Myslím, že tady hrozí latentní pohyb desítek milionů lidí. Je nutné, aby si to evropské elity včetně našich uvědomily včas. Klimatické změny mají velmi silný, dlouhodobý vliv. Otevření libyjských dveří do Evropy bylo obrovskou politickou chybou Francie, Británie a Spojených států.

Stabilitou EU otřásla i řecká dluhová krize. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? A co vůbec říci o Řecku? Sílí hlasy, že by mělo odejít z eurozóny i ze Schengenu. K tomu jste napsal, že „... je Řecko v rámci EU jakousi mičudou, do které si každý může kopnout a vesměs to domácí publikum v libovolné evropské zemi nezarmoutí. Ale pracovat s negativními emocemi za každou cenu je trapné“.

Neexistuje mechanismus, na základě kterého by bylo možné Řecko na příkaz z evropské měnové unie dostat. To, že může být mimo Schengen, je jiná otázka. To by nebylo tak nesnadné toho docílit. Je třeba si ale říci, že z evropské měnové unie není možné běžným mechanismem Řecko z eura dostat, neexistuje žádná taková procedura. Řekové by museli odejít sami. Řešení, které bylo přijato v létě, jsem považoval v dané situaci za jako jediné možné a přijatelné, ale jenom na pár let. Pak se může tato krize zase vrátit. Domnívám se, že Evropa mohla, pokud jde o řešení řeckého problému, udělat více. Zveřejnil jsem některé své náměty. Třeba aby část fondu, který se vytváří z prodaného řeckého národního majetku, byla investována například do start-upů, progresivních technologií, moderních menších a středně velkých podniků, které by během pěti sedmi let mohly pomoci Řecku dostat se do jiné ekonomické úrovně a pomoci změnit strukturu řecké ekonomiky. Měl jsem představu o vytvoření nějakého fondu nebo rozvojové banky, z kterých by byly půjčovány peníze jak řeckým občanům, tak i z Evropské unie či Spojených států. Řecko bez takovéto pomoci, která by směřovala ke změně jeho ekonomické struktury, ke změně struktury jeho hospodářství, se vrátí dříve nebo později k těm problémům.

Změnilo se v uplynulém roce nějak postavení Ruska ve světě, které bylo značně otřeseno po anexi Krymu o rok dříve?

Ne nadarmo se prezident Putin stal podle některých nejvlivnějším mužem světa. Provedl několik velmi obratných manévrů. Tím jedním bylo zahájení vojenských operací ruského letectva v Sýrii. Taky se ukazuje prospěšnost takové akce i pro Západ, protože po pár týdnech po zahájení této vojenské operace se začalo vážně mluvit o možnostech mírového uspořádání syrského konfliktu. Rusové přišli do Sýrie s dobrou strategií. Opírají se o dobré zpravodajské zázemí, které jim vytvářejí syrská armáda a obyvatelstvo spolupracující s armádou i na územích obsazených Islámským státem a dalšími islamistickými organizacemi. Takže Rusko udělalo mnohé pro to, aby se vymanilo z izolace, do které jej chtěly dostat Spojené státy a bohužel i hloupá politika Evropské unie. Která jako by nechápala, že má jiné mezinárodněpolitické zájmy, že nejsou vždy totožné se zájmy Spojených států a nemůže kopírovat jejich politiku ve vztahu k Rusku. Pokusy dostat Ukrajinu do institucí Západu jsou fantaskní. Aby se Ukrajina stala členem Evropské unie, to bude možné až tak v příští generaci, kdy na to bude zralá. Ukrajina je po všech stránkách zaostávající zemí s velkými finančními problémy, s korupcí, s nevhodnou strukturou hospodářství. Je to jenom politický cíl a pokus o manipulaci s ukrajinským obyvatelstvem. Protože říci Ukrajincům otevřeně, že jejich země není příštích pětadvacet třicet let zralá na vstup do Evropské unie, současní vůdcové Ukrajiny říci nemohou. Vstup Ukrajiny do NATO je podle mého značně kontraproduktivní, protože povede ke zvýšení napětí nejen na východě Evropy, ale v celé Evropě. Evropské elity by měly řešit otázku Ruska s určitým nadhledem, přehodnotit otázku sankcí, které nic nepřinášejí. Jenom zkomplikovaly evropským zemědělcům odbyt jejich výrobků a nenašly se trhy, které by nahradily ten ruský. Kromě toho Rusko se obrací stále více na východ – k Číně, ale také k Indii, k zemím BRICS obecně a do třetího světa. Takže za pět sedm let Rusko už Evropu ani tolik potřebovat nebude. I to by měli evropští lídři ve své politice reflektovat. Česká vláda dělala vcelku pragmatickou politiku, snažila se být v zákrytu. Ale aby někdo z českých politiků pojmenovával věci pravým jménem, o to se zčásti tu a tam pokoušel prezident Zeman. 

Kdo se z vašeho pohledu stal nejvýraznější figurou české politické scény ať už v kladném, či negativním pohledu a proč?

Česká politická scéna trpí problémem své uzavřenosti. Pořád se tu motají ti samí lidé v politických stranách. Objevil se, pravda, Andrej Babiš, ten byl asi tou nejvýraznější osobou minulého roku a asi bude i nejvýraznějším politikem roku letošního. Celkově si myslím, že nových talentů nepřibylo, a trpí tím všechny politické strany. Strana vůdcovského typu, jako je hnutí ANO, si přece těžko vybere někoho, kdo by šéfa převyšoval, takže tam těžko budeme hledat nové politické talenty. V sociální demokracii tomu brání předseda Sobotka. Takže se strana za pět let od mého odchodu velice změnila. Ve vedení jsou lidé, kteří nemohou Bohuslava Sobotku něčím převýšit. A Bohuslav Sobotka sám je velice prostřední politik. To samo o sobě je velmi vážné pro sociální demokracii a její budoucnost. Z dalších stran vyčnívá jedině Miroslav Kalousek, a to samo o sobě říká všechno o tom, jak je TOP 09 uzavřená, zapouzdřená a neschopná si vytvářet své nové vůdce. Potřebovala by, aby se někdo z těch krajských elit dostal nahoru. Obávám se ale, že tento záměr dostane vážný úder v krajských volbách, kde tato strana podle mého silně propadne. Tady se vytváří velmi dobrá možnost pro takové hnutí, jako jsou Starostové, které má ve svých řadách dostatek regionálních a komunálních politiků, úspěšných lidí ve svém regionu. To je může katapultovat nejdříve do krajské a pak i centrální politiky. To je jediná strana, která není zapouzdřená. Tuto zapouzdřenost české politiky vidím jako velký problém.

Na závěr se chci zeptat, jaká je vaše prognóza do roku 2016?

Pokud si představuje Bohuslav Sobotka, že krajské volby budou v režii vládních stran, pak já tento názor nesdílím. Významnou roli může sehrát hnutí Starostů a nezávislých. Protože to vypadá, že se v jednotlivých krajích velmi obratně spojí s nejperspektivnějším hnutím Nezávislých, což jim umožní také získat potřebné finanční prostředky na vedení volební kampaně. Nepodceňoval bych vůbec ani lidovce. Zejména na Moravě, na Vysočině, ale také ve východních Čechách budou schopni vytvořit koalice s nejrůznějšími středovými subjekty a mohou navázat na úspěch z voleb v letech 2004 a 2000. Což může velmi změnit tvářnost v krajích. Myslím, že výsledky sociální demokracie v krajských volbách budou poznamenány nevýrazností celostátní politiky a jejího lídra. Protože krajské volby jsou především o celostátních tématech. A také těmi korupčními skandály, kterými je zatížena v jednotlivých krajích. Takže očekávám výsledek mezi 15 až 17 procenty. Svým výsledkem se sociální demokracie vrátí tam, kde byla před mým příchodem. Hnutí ANO se bude snažit konsolidovat pravostředové hlasy, které odcházejí od ODS a TOP 09, a neztratit ani část hlasů z levého středu voličů, jež nejsou spokojeni s Bohuslavem Sobotkou jako lídrem sociální demokracie. Komunisté nezopakují velký úspěch, který zaznamenali v krajských volbách před čtyřmi lety v roce 2012. Kdy jen jejich zásluhou se ve dvanácti krajích udržely levicové koalice či levicoví hejtmani. Myslím, že se utkají v krajích o třetí pozici se sociální demokracií a s lidovci.

Ing. Jiří Paroubek

  • LEV 21
  • Nenarodili jsme se sami pro sebe, ale proto, abychom sloužili své vlasti. ( Jindřich IV.)

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Oldřich Szaban

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Brutální zprávy z Ruska: Vladimir Putin dnes rozpoutal totální uragán. Nezůstane kámen na kameni?

14:30 Brutální zprávy z Ruska: Vladimir Putin dnes rozpoutal totální uragán. Nezůstane kámen na kameni?

V Rusku se začaly dít skutečně zajímavé věci. Putin vydal nařízení, kterým zrušil Krymský federální …