Česká republika zavede podle serveru ceska-justice.cz institut strpění cizinců ze třetích zemí na svém území. „Reaguje tak na letošní rozhodnutí Soudního dvora EU, podle kterého se i cizinci, který není hoden azylu, musí přiznat práva uprchlíka a není možné ho vyhostit, ač představuje nebezpečí pro stát nebo byl odsouzen pro závažný zločin. Vyplývá to z novely azylového zákona, která byla předložena do připomínkového procesu. Institut strpění už má dlouhodobě ve své legislativě například Německo,“ poznamenala Irena Válová, jež o dané změně informovala.
Azylantem má pak být dle jejích slov nově nikoliv ten, komu byl azyl udělen, ale už ten, kdo o azyl požádal. „Nová definice azylanta v §2 azylového zákona má vypadat takto: Azylantem se rozumí cizinec, kterému bylo doručeno rozhodnutí o udělení azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. Azylantem se rozumí dále cizinec, u kterého bylo zahájeno řízení o odnětí azylu, a to do doby nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva o odnětí azylu, po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32 nebo kasační stížnosti a po dobu soudního řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozhodnutí ministerstva podle soudního řádu správního,“ píše Válová.
„V České republice jde o případ Čečence, který spáchal před udělením loupež a byl odsouzen na tři roky do vězení. Po udělení azylu spáchal další loupež a dopustil se vydírání. Jako recidivista byl odsouzen k devíti letům. Rozhodnutí, že Česká republika této osobě odnímá azyl, napadl zločinec soudně," popisuje Válová.
Fotogalerie: - Svíčkové pole smutku
„Soudní dvůr EU (SDEU) v rozhodnutí konstatuje, že ani zločinec nepřestává být uprchlíkem, i když mu stát nepřizná tento statut, a může na území pobývat zákonně. Společný azylový systém EU vycházející z Ženevské konvence včetně zásady nevracení uprchlíka do země, kde mu hrozí mučení nebo nelidské zacházení, je nutné bezpodmínečně dodržovat, uvádí v rozhodnutí SDEU,“ uzavřela.
„No, a je hotovo... Vzpomínáte na toho Afričana, co znásilnil holku na poli u Litoměřic? Ano, ten byl v německém režimu strpění. Prostě tady budou, budou mít svá práva a nic s nimi nenaděláme. Že to ovšem bude zákonem definovaná možnost, to je odporný podvod na nás všech!“ poznamenal k tomu právník Tomáš Tyl.
