Wintr označil svobodu za hlavní předpoklad důstojného lidského života. „Vždy jsem byl na omezování svobody velmi citlivý,“ uvedl. Ústavní soud, jako ochránce práv a svobod člověka a občana, má podle něj zasáhnout jen tehdy, „vykročí-li zákonodárce z ústavních mantinelů a nepřiměřeně omezí některé základní právo, případně nějaký jiný důležitý ústavní princip“. Soud má být přitom zdrženlivý a nemá se stát tím, kdo podstatně určuje obsah celého zákonodárství.

Wintr také uvedl, že by mu bylo ctí být ústavním soudcem po boku Baxy a Zemanové. „O jejich soudcovských zkušenostech, erudici, nasazení a smyslu pro spravedlnost slýchám po dlouhá léta pochvalná slova,“ řekl Wintr.

Zemanová podobně jako Baxa označila za důležité, aby soudy a soudci měli důvěru společnosti. „A tu je nemožné získat nebo udržet, pokud by soudnictví působilo dojmem uzavřené soustavy, odcizené občanům a žijícím si vlastním životem,“ uvedla soudkyně, podle níž ani platy ústavních soudců nemohou být nedotknutelné. „Nikdy jsem nezastávala mechanickou interpretaci právní normy, vycházející bezvýhradně z textu, ale nikdy jsem ani nezastávala aktivistický přístup, vycházející z libovůle soudce. Oba tyto extrémy považuji za vysloveně škodlivé,“ prohlásila.