Šéfredaktor Jan Čulík se rovnou ironicky ptá, zda Česká republika vyhlásí Norsku válku. Podle něj na mnoho lidí působí pocity „národního ohrožení“ zlým norským úřadem, který se navíc staví proti tradiční české výchovné metodě „škoda každé rány, která padne vedle“. K tomu prý může zapůsobit deziluze z toho, že jinde zákony skutečně fungují a jsou vymáhány.
„Nepochopitelná je pro řadu Čechů také skutečnost, že děti nejsou majetkem rodičů, s nímž si rodiče mohou dělat, co chtějí,“ myslí si Čulík. V Norsku se podle něj zjevně očekává, že rodiče se k dětem budou chovat jinak, než je zvykem zde. My tyto zvyklosti můžeme považovat za přehnanou politickou korektnost, ale na daném území je musíme respektovat. Názory, objevující se dnes v internetových diskusích „od mládí mě rodiče mlátili a vychovalo mě to ve vzorného občana,“ by prý nejspíš jako argument pro norské úřady příliš nezapůsobily.
Čulík dále připomíná, že čeští státní úředníci, kteří se se spisem seznámili, přiznávali důvodům norské strany přesvědčivost. Čulík připomíná, že důvodů pro odebrání dětí Michalákovým bylo vyjmenováno celkem deset. Všech deset nyní může matka vyvrátit před soudem, kde ji bude zastupovat norským státem zaplacený právník, a poté případně pohnat Norsko před mezinárodní soud pro lidská práva.
V České republice se zatím média chytají senzace. „Případně publikovat norské vlajky proměněné v hákový kříž, jak to nenapodobitelně dokázal – co jiného od žumpy čekat – bulvární týdeník Reflex,“ dodává Čulík. Syny Michalákovy to podle něj sice k matce nevrátí, ale dodá to libý pocit, jak jsme v právu a cizácký svět nám vůbec nerozumí.
Čulíkův kolega Boris Cvek se pak rozepsal o neuvěřitelném pokrytectví některých Čechů, občanů země, která přitom má sama problém s nadměrným odebíráním dětí do ústavní péče, často z důvodu chudoby, pojmu v Norsku neznámého. Do této svérázné praxe už musel zasáhnout i Nejvyšší soud.
„Když vezme děti rodičům český úřad, byť jen z důvodu chudoby, tak je to v pořádku? Co udělali čeští politici proti exekutorskému bezpráví, které v Česku vhání rodiny do bídy? Co udělali proti hazardu, vykořisťování, otroctví?“ Ptá se Boris Cvek.
Nelze prý přehlédnout ani to, že česká veřejnost i politici se šmahem shodnou, že přistěhovalci v ČR musí dodržovat české zákony bez ohledu na tradice, které si přinesou z domova. V Norsku se prý jedná o úplně stejnou situaci, včetně toho, že v této zemi je násilí na ženách i dětech starým národním obyčejem.
„Občané se rozněžní ve vzpomínkách na své dětství, jak to bylo krásné, když byli mláceni, úplně stejně jako by se mohli rozpomenout např. fundamentalističtí muslimové na to, jak úžasně prospěšné pro jejich rodinný život bylo mnohoženství nebo povinnost žen chodit na veřejnosti v burce,“ dodává Cvek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
