Podle Lisabonské smlouvy pro přijetí rozhodnutí stačí většina, 55 %, členských států s 65 % obyvatel Evropské unie. Po odchodu Británie 15 členských států stačí k rozhodnutí, které podle právníka Koudelky zaváže všechny. „Ani čtyři státy visegradské skupiny nemohou takovému rozhodnutí zabránit, i kdyby byly posíleny o Rakousko či některé další země. Na druhé straně však nemůže být prosazeno nic bez souhlasu Německa a Francie, což jsou země vytvářející společný hlasovací tandem a žije v nich třetina obyvatel Unie. Ty s podporou 2 až 3 dalších států zabrání tomu, co nechtějí,“ dodává.
Tím, že do většinového hlasování byla přesunuta oblast azylové politiky, dnes masové migrace s možností vnutit státům cizince v rámci přerozdělování migrantů, je prý narušena svrchovanost spočívající ve výlučném panství nad státním územím. „Pokud Německo ze své vůle přijalo značné množství migrantů, aniž se ptalo svých sousedů, má si tento problém řešit samo, a ne jej přesouvat skrze bruselská rozhodnutí na jiné státy, jež mají opatrnější imigrační politiku,“ míní Koudelka.
Poukázal na bujení evropské moci, kdy se po Lisabonské smlouvě posílil trend, kdy si bruselské ústředí prý uzurpuje stále více oblastí pro své centrální rozhodování, které přitom nejsou výslovně v základních smlouvách o Evropské unii zmíněny jako působnost Evropské unie. „Aktivistický Brusel si je však přivlastní s vágním odvoláním, že souvisí např. s otázkou jednotného trhu,“ upozorňuje a jako příklad zmiňuje oblast ochrany osobních údajů, kde se i malý obecní úřad na Moravě musí přizpůsobit bruselským pokynům.
Fotogalerie: - Vlajka EU v plamenech
Připomíná, že při vzniku volného pohybu lidí v Evropské unii byla přijata myšlenka soudržnosti, aby se zabránilo masovému přílivu lidí z chudého evropského jihu na bohatý sever. Tehdy ještě byla masová migrace vnímána v Bruselu jako problém. Nástrojem k tomu byla politika soudržnosti podporující chudší regiony, které mají méně než 75 % průměru hrubého domácího produktu Evropské unie.
Tato politika se však podle Koudelky zvrhla v přerozdělování i pro bohaté, což dokazuje program evropských dotací pro Prahu, která je sedmým nejbohatším regionem Evropy se 180 % průměru hrubého domácího produktu Evropské unie, anebo dotace pro bohaté podniky. „Skutečným problémem, na který Čapí hnízdo ukázalo, není to, zda 50 milionů z dotací dostane boháč velký, střední, nebo malý, ale to, proč je systém beroucí miliardy všem a dávající je několika vybraným a proč se dávají dotace na hotely a hospody,“ podotýká advokát.
„Smyslem dotací již není pomoci, ale zaměstnat v nepřehledných evropských institucích tisíce lidí živících se tvorbou dotací a jejich kontrolou. Výsledkem u nás je protikorupční boj spojený s dotacemi. Kdyby dotace nebyly, nenesly by korupci,“ konstatuje Koudelka ve svém komentáři.
Stejně tak prý Lisabonská i předchozí smlouvy vedou k posílení a růstu vlivů Evropského soudu. „Stále vlivnější se stává Evropský soud v Lucemburku, přičemž suverenitu členských států především ohrožuje oblast tzv. společných hodnot, kdy si tento neurčitý pojem Evropská unie vykládá jako základnu pro zasahování do vnitřních záležitostí členských států, což dokazuje hon na Polsko,“ upozorňuje Koudelka, podle kterého v Evropském soudu působí především „eurofilové“. Euroskeptici se o práci v evropských institucích zpravidla neucházejí.
Závěrem zmiňuje i fakt, že Lisabonská smlouva oproti návrhu smlouvy o ústavě pro Evropu vypustila úpravu vlajky a hymny, což je symbolické gesto. Evropská unie je užívá i bez výslovné úpravy v Lisabonské smlouvě. „Část členských států Evropské unie uvedla, že je jako symboly uznává. Česká republika tak neučinila, ale fakticky je také uznává, což dokazuje vyvěšování evropské vlajky našimi státními orgány,“ uzavírá právní expert Koudelka.
Fotogalerie: - EU volby se blíží
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
