Přestože Švédsko přijalo minulý rok největší množství žádostí o azyl na počet obyvatel, není zdaleka tak myšlenkově otevřenou a tolerantní zemí, jak by se na první pohled mohlo zdát. Volební preference Švédských demokratů, pravicové strany ostře se vymezující proti imigraci, rychle rostou. Loni měli 13 procent, letos už 25.
Nedávno právě Švédští demokraté vytvořili reklamu, která se objevila ve stockholmském metru. Byla psaná anglicky, přestože cílová skupina strany jsou švédsky hovořící místní. A reklama poukazovala na problém „nuceného žebrání“.
Pro cizince jde o dost tajemné a neurčité prohlášení, jež se omlouvá za skutečnost, o které sami nevědí. Vyvolává však zamyšlení, co je přesně ono „nucené žebrání“ a proč je pro Švédsko takovým problémem.
Místní však mají o textu jasno. „Každý ví, že to byla reklama proti Rumunům,“ řekl Kim Persson, flétnista kapely Tunnelbaneorkestern, ve které s ním hrají i tři rumunští hudebníci. „Nedávno proběhla celonárodní diskuse o zahraničních žebrácích – což je vcelku nová záležitost. A skoro všichni jsou z Rumunska.“
Obecně se „nuceným žebráním“ myslí existence organizovaného zločinu, jež provozují zahraniční imigranti. Údajně to funguje tak, že drahá auta rozvážejí rumunské žebráky po drahých obchodech ve Stockholmu, kde si je na konci dne opět vyzvednou. Když se autor článku ptal jak to lidé ví, vždy se mu dostalo odpovědi, že to přece ví každý.
Pravda je však taková, že neexistují žádné důkazy o existenci organizované sítě žebráků a jejich „pasáků“. Veškeré peníze, které si ti lidé vyžebrají, jdou buď jejich rodině, či je utratí sami.
„Jak je možné, že se rasistická rétorika Švédských demokratů, založená jen na fámách, dostala do metra hlavního města společnosti, která je ve světě vyzdvihována jako jedna z nejtolerantnějších vůbec? Určitě existují antidiskriminační zákony, jež by tomu měly zabránit, ne? Pravda je však taková, že neexistují.“
Žádná z dotázaných institucí na sebe nevzala zodpovědnost za vylepení oné rasistické pomluvy v metru. Ministerstvo spravedlnosti, radnice ve Stockholmu ani samotné dopravní podniky. Všichni však svorně mluvili o nutnosti zachovat svobodu projevu.
Skutečnost je však taková, že právě ona svoboda projevu je ve Švédsku omezená. Od 1. ledna 2011 totiž švédský právní systém neuznává rozdíly mezi jednotlivými rasami, existuje pouze jedna „lidská rasa“. Přestože by tento krok mohli mnozí vidět jako pokrokový, dokázaly tak švédské úřady vlastně zcela ignorovat existenci rasismu, a příslušníci jednotlivých ras tak nemají žádný zákonný způsob obrany vůči diskriminaci.
Vše je vlastně odkazem na švédskou minulost, od které se chce země oprostit. Jenže jejím faktickým ignorováním se situace pouze zhoršuje. Univerzita v Uppsale se totiž dlouhodobě věnovala studiu rasových teorií. A i po konci druhé světové války se na toto téma dále přednášelo a poslední rasistické přednášky proběhly na půdě univerzity v sedmdesátých letech. Nutno podotknout, že na rozdíl od jiných zemí Evropy, které se tématem zabývaly, se v případě Švédska všechny politické strany shodly na jeho nutnosti a správnosti.
Seveřané prostě sami sebe odhlasovali jako nadřazenou rasu a tak to má určitá část populace nastavené doposud. A ještě v roce 1974 docházelo ve Švédsku k nuceným sterilizacím laponských žen, jelikož náležely k „podřadným“ rasám. Laponci, původní obyvatelé Skandinávie, jsou terčem diskriminace doposud. Akorát postrádají legální prostředky k obraně, jelikož rasa ve švédských zákonech neexistuje, jen ve švédských myslích.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
