„Jsem Petr Pavel... Narodil jsem se 1. listopadu 1961 v Plané u Mariánských Lázní... Jsem členem Socialistického svazu mládeže (SSM) od roku 1975, bez funkce,“ tak začíná životopis v prvním ze svazků horkého uchazeče o post českého prezidenta Petra Pavla. A co je ve svazcích dál? Pojďte se podívat...
Jak do badatelny
Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) je třeba pochválit. Na internetu si tam v červeně vyznačeném poli s nápisem „Hledat v Archivu bezpečnostních složek“ člověk najde heslo „Jmenné evidence“, zadá jméno a datum narození. U generála Petra Pavla je rok narození 1961 a evidenční číslo 179 579. A pak požádá o nahlédnutí do spisů. ParlamentnímListům.cz zanedlouho přišel kontakt na patřičnou osobu a pak mail, z něhož vyplývá, že ke jménu Petr Pavel s patřičným datem narození byly dohledány záznamy s těmito archiváliemi...
Fond Personální spisy příslušníků Zpravodajské správy Generálního štábu a Vojenské kontrarozvědky s určitým evidenčním číslem, z nichž několik stránek nelze zpřístupnit. Svazky Zpravodajské správy Generálního štábu Československé lidové armády (ČSLA), z nichž jsou vyjmuty dokumenty vzniklé po roce 1990, a nakonec fond Hlavní správa Vojenské kontrarozvědky SNB. Takže dohromady tři svazky dokumentů. „Archiválie jsou pro vás připravené v badatelně,“ napsal i s otvírací hodinou patřičný pracovník.
Pro koho byste raději hlasovali ve 2. kole prezidentské volby?Anketa
Kdo zná restauraci U Zpěváčků, kde za bývalého režimu chlastali punkáči, máničky, disidenti a další režimu „nebezpečné existence“, ví, kde je ulice Na Struze. Jen kousek od „zlaté kapličky“, od Národního divadla. Číslo tři není ničím zajímavé, jen tam na vjezdových dveřích visí cedulky Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek. Po předchozím mailovém objednání jsem zazvonil, byl vpuštěn a ochotná paní ve vrátnici mi vysvětlila, v jakém poschodí se nalézá badatelna. Za mé návštěvy byly na mřížích výtahu kresby a karikatury Václava Havla. Takže po schodech nahoru.
Další ochotná slečna mi vysvětlila, jak to tam chodí. Získal jsem PIN čtyř čísel, s nímž se lze dostat na tamním počítači do složek, a povzbuzení, že v případě nedostatku času mi mohou vše nahrát na „cédéčko“ či na „USBéčko“. Ve studovně byli zrovna tři lidé zahloubaní do svého pátrání, tak jsem letmo přehlédl svazky Petra Pavla, nechal si je za šedesát korun vypálit na „cédéčko“ a mazal bádat do redakce.
Svazek první
Některé informace jsou v prvním svazku přetřeny černou fixou. Uvádím je v posloupnosti, jak jsem je dostal na CD. Pavel měl vojenskou kariéru, jak je vidět z osobního spisu prvního svazku, nalinkovanou už od mládí. Tak jen telegraficky. Vystudoval Vojenské gymnázium v Opavě, pak Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově a začátkem roku 1980 byl přijat do služebního poměru vojáka z povolání v hodnosti rotmistra a dál jen kariérně stoupal výše. V roce 1988 byl přemístěn ke generálnímu štábu ČSLA s určením pro funkci posluchače postgraduálního studia 248. provozního praporu a v září toho roku vyslán k tříletému internímu postgraduálnímu studiu, obor velitelsko-štábní, zpravodajský. V jeho zvláštních vojenskoodborných znalostech tehdy stálo, že je řidičem kolových vozidel skupiny A, B, C, T, řidičem bojového vozidla pěchoty (BVP) třetí třídy a výsadkářem se šestnácti seskoky do poloviny roku 1983.
Pavel byl podle pobytů v zahraničí na dovolené v Polsku, Maďarsku, Německé demokratické republice a Sovětském svazu. To mezi lety 1974 až 1981. Přičemž v SSSR byl nejdéle, celých třicet dní. Kdo si pamatuje tehdejší časy, ví, že to nebylo moc běžné. Přinejmenším dovolená v „sojůzu“. V následném životopise, jehož začátek výše citujeme, se píše, že měl rád fotografování, turistiku, vytrvalostní běh a kondiční kulturistiku. Pak píše o tátovi, mámě, ségře a o tom, že nebyl on ani nikdo z jeho příbuzných soudně trestán a že v zahraničí byli vždy za účelem rekreace. S otcem udržovali písemný styk s přítelem ze SSSR. Pobyty v zahraničí zde ještě doplnil o tři týdny v SSSR v roce 1967 a o Rumunskou lidovou republiku.
V následném Zápisu o vyhodnocení kádrových materiálů uchazeče do vojenské školy ČSLA se píše, že jeho otec v krizových letech 1968 až 1969 prokázal správné třídní a internacionální postoje a jako člen KSČ se „i nadále angažuje pro plnění vojenské politiky strany“. Jeho matka „je hodnocena jako schopná iniciativní pracovnice a členka KSČ od roku 1974“. Po rozvodu žil Pavel se sestrou a matkou v Kladně. Celá rodina byla v místě bydliště dobře hodnocena a jejich poměr k socialistickému zřízení kladný. V doplňku k životopisu ještě napsal, že jeho manželka Hana, rozená Obručníková, pracovala jako prodavačka v potravinách a v roce 1983 byla ve Francii na festivalu folklórních souborů.
V charakteristice k ukončení studia na vysoké ve Vyškově je napsáno: „Podporučík Pavel se aktivně zapojuje do práce v Socialistickém svazu mládeže (SSM). Zajímá se o mezinárodní a vnitropolitické události a dokáže k nim zaujímat správná stanoviska. Ve studiu předmětů marxismu-leninismu dosahuje výtečných výsledků a získané vědomosti dokáže plně využít v praxi. Jeho celková ideově teoretická připravenost je velmi dobrá.“ Jeho charakter je popisován kladně, jeho vojenská připravenost také. Při státní závěrečné zkoušce, která se skládala například z předmětů taktická příprava průzkumných jednotek nebo marxismus-leninismus, měl samé jedničky. Další hodnocení vlastně jen opakují zmíněnou charakteristiku.
V komplexním hodnocení s razítkem 22. Výsadkového pluku se píše: „Jako kandidát členství v KSČ při výkonu své funkce napomáhá prosazovat vedoucí úlohu strany mezi podřízenými. Snaží se získat pro tuto politiku ostatní.“ V roce 1985 byl jako výsadkář přijat za člena KSČ. V roce 1988 vykonal odbornou vojenskou jazykovou zkoušku pro překladatele z anglického jazyka a o rok později prospěl ve zkoušce druhého stupně z jazyka francouzského.
V roce 1988 zažádal o vyslání k tříletému internímu postgraduálnímu studiu na speciální škole generálního štábu ČSLA. Studijní obor vojenské zpravodajství. Tehdy byl také podán jeho nadřízeným „za vytrvalou, obětavou a příkladnou práci ve svěřené funkci“ návrh k propůjčení medaile „Za službu vlasti“.
Svazek třetí
Ve třetím svazku je uvedeno, že táta Petra Pavla je registrován u třetí správy Sboru národní bezpečnosti (SNB), tedy Hlavní správy Vojenské kontrarozvědky SNB. Ostatně „vojenští kontráši“ spadali za minulého režimu pod Státní bezpečnost (StB). Z tabulky s hlavními údaji celé rodiny vyplývá, že jeho máma pracovala v Agrochemickém podniku v Trutnově. Oba rodiče byli členy KSČ, v roce 1974 se rozvedli a otec se podruhé oženil, matka se podruhé vdala. Pavel v roce 1986 uzavřel sňatek s Hanou Obručníkovou. „Jmenovaný společně s manželkou žije od roku 1986 v rodinném bytě v Prostějově. V manželství do současné doby nemají děti. Jejich rodinný život je spořádaný, v manželství žijí v souladu,“ píše se ve svodce s razítkem Správa Vojenské kontrarozvědky Západního vojenského okruhu.
V ní také o Pavlovi černé na bílém stojí: „Sklony k maloměšťáctví, obdivu západního způsobu života nebo alibismu se u něho neprojevují. Nebyly zjištěny ani sklony k vychloubačnosti nebo žvanivosti. Je klidný a vyrovnaný. Finanční situace jmenovaného a rodiny se jeví jako vyrovnaná, projevy ziskuchtivosti zjištěny nebyly. Také nemá sklony k nadměrnému požívání alkoholu.“
A proč jsme necitovali z druhého svazku?
Některé archiválie z něj použil historik a člen vládní Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu Petr Blažek na Facebooku. Proč? „Petr Pavel mne nedávno obvinil z toho, že lžu. Údajně nikdy neměl nic společného s rozvědnou činností. Dokumenty ovšem hovoří zcela jinak. V roce 1988 Pavel nastoupil do I. ročníku výzvědné školy Vojenské rozvědky, tedy Zpravodajské správy Generálního štábu (ZS GŠ), která v úvodním ročníku probíhala pod krytím jako Vojenská akademie Antonína Zápotockého (VAAZ) v Brně. Ve skutečnosti se jednalo o kurz organizovaný 26. oddělením ZS GŠ, což byl Zpravodajský institut.“ Jejich spor s patřičnými citacemi ze svazku popíšeme příště.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
