Záhy však padl do sovětského zajetí, ze kterého byl propuštěn až v roce 1941. Přesunul se s dalšími vojáky na Blízký východ a bojoval v Sýrii a u Tobruku. Na podzim 1942 vstoupil do řad RAF, kde sloužil jako radista a střelec u 311. československé bombardovací perutě, která byla v té době nasazena na protiponorkové hlídkování nad Atlantikem. Celkem nalétal přes 500 operačních hodin.
Po válce, kterou přežil i Vranského otec a bratr, zatímco matka zmizela beze stopy v minském ghettu, zůstal u létání. Krátce působil u vojenské dopravní letky mezi Londýnem a Prahou, v roce 1946 odešel do civilu a nastoupil k Československým aeroliniím, poté až do roku 1970 pracoval na ministerstvu dopravy. Po válce vstoupil do komunistické strany, během normalizačních čistek ho vyloučili.
Po roce 1989 se angažoval ve veteránských organizacích, mimo jiné v Československé obci legionářské a Sdružení zahraničních vojáků 2. světové války. Držitel řady vyznamenání, který v roce 2013 dostal od prezidenta Zemana také medaili Za zásluhy, působil ve vedení Českého svazu bojovníků za svobodu, místopředsednickou funkci ale v roce 2016 Vranský opustil. Podle Aktualne.cz rezignoval, protože ztratil důvěru ve vedení v čele s předsedou Jaroslavem Vodičkou. Svaz se snažil původně tvrdit, že důvodem jeho odchodu je věk. To však Vranský popřel, napsal server.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
