Optimista si řekne, že dotyčná osobnost je určitě zaneprázdněná, a že prostě nemá čas. Pesimista si pomyslí něco o nadutosti oné osobnosti - vždyť poděkovat za e-mail není přece takový problém - a s ublížeností českého člověka se užírá tím, že dotyčnému nestál ani za odpověď.
Napadlo by vás, že důvodem oné domnělé ignorace je to, že dotyčná osobnost prostě nemá na to, aby si koupila počítač, z něhož by bylo možno odesílat e-maily?
Ne, nepíši o nějakém populárním králi bezdomovců.
Píši o osmdesátiletém Viktoru Fainbergovi.
O tom, který udělal otevřeně něco, co ze dvou set milionů obyvatel bývalého Sovětského svazu a z další asi šedesáti milionů v zemích „socialistického tábora" udělalo sotva pár desítek lidí: otevřeně veřejně protestoval proti okupaci Československa v roce 1968.
Kvůli nějakému Československu protestoval 25. srpna 1968 na Rudém náměstí pod transparenty„Za vaši i naši svobodu" či „Ruce pryč od ČSSR". Kvůli nějakému Československu mu tam strážci pořádku z KGB vykopli zuby, kvůli nějakému Československu ho soud s diagnózou „schizofrenie s paranoidním syndromem projevujícím se politickým disidentstvím" nechal zavřít na psychiatrii. V „psychušce" strávil pět let. Snažili se ho „vyléčit", poctivě na něm zkoušeli různá (i dosud nevyzkoušená) psychofarmaka v poctivých dávkách...
Kdo má odvahu se dozvědět něco o sovětských léčebných metodách, o tom už naštěstí materiály jsou:
http://www.questia.com/library/book/psychiatric-terror-how-soviet-psychiatry-is-used-to-suppress-dissent-by-sidney-bloch-peter-reddaway.jsp
Troufl si držet hladovku - jednoduše mu zavedli aplikační trubičku nosem do žaludku. Nijak šetrně, rozedřeli mu nos a jícen tak, že si ve strašné bolestivzpomněl na nedávná slova "lékaře": "Jednou se ti bude zdát, že smrt může být štěstím".
Kvůli nějakému Československu.
Po propuštění v roce 1974 musel opustit Sovětský svaz, žije ve Francii.
Jaksi se do mysli vkrádají myšlenky, že se přeci jedná o člověka velmi statečného, který svým činem udělal věc na Rudém náměstí jinak nevídanou, a že tedy to asi bude prominentní disident, o kterého bude náležitě postaráno.
Skutečnost je taková, že tento „prominentní" disident žije z malé penze v jednopokojovém bytě, víc si dovolit nemůže. Občas má sice v pokoji spolubydlícího (to pak se ženou spí v kuchyni), jenže od nich žádné nájemné nedostane, protože to bývají uprchlíci z Ruska bez prostředků. Navíc mu jeden údajný uprchlík před dvěma lety ještě rozbil hlavu, div ho nezabil. Vyšlo najevo, že nebyl uprchlý, ale nasazený. Polovinu penze p. Fainberg protelefonuje, když se ve svých letech ze všech sil snaží pomoci zoufalcům, které chtějí dostat Rusové zpátky. Musí používat pouze telefon, protože na onom výše zmíněném počítači nefunguje ani Skype, který by mu mohl alespoň významně snížit účet za telefon.
Když se v polovině devadesátých let vrátil ze své návštěvy severního Kavkazu, pocítil licoměrnost francouzského "demokratického" systému a „demokratických" médií - o jeho svědectví, jak to skutečně vypadá v čečenské válce, nikdo nestál. Nikdo si to nechtěl rozházet s novými (či staronovými) vládci Ruska. Nutno podotknout, že k tomu, aby se znovu podíval do Ruska, už asi nikdy nedojde.Nechtějí mu udělit vízum. Nové ruské vedení prostě v tomhle důsledně zachovává kontinuitu s tím starým (?), sovětským.
Po nedávné„válce" s Gruzií ocenil ruský ombudsman Vladimír Lukin vedle mnišky, která pomáhala uprchlíkům z Jižní Osetije, také dosud živé protestanty ze ´68 medailí s nápisem „Spěchej dělat dobro". Viktora ale nepozvali, medaili pro něj předali kolegovi z Rudého náměstí Pavlu Litvinovovi, který ji odvezl do Ameriky a tam předal příbuzné Viktora. Viktor by ji chtěl vrátit, ale neví jak, aby se to neututlalo.
Tady v České republice si občas Viktora Fainberga taky připomeneme, když je výročí 21. srpna 1968, z kterého cítíme takovou křivdu.
Po revoluci v r.1990 k nám pozval Alexandr Dubček několik statečných z Rudého náměstí včetně Viktora Fainberga, a na Hradě je přijal prezident Václav Havel. Hezky jim poděkoval za statečnost. V r.1993 je pan prezident pozval do Prahy znovu. Zase jim hezky poděkoval. Viktor se stal s dalšími taky čestným občanem Prahy.
V roce 2008 dokonce další prezident, tentokrát Václav Klaus, udělal okázalé gesto - pozval Viktora a dalších několik bývalých disidentů z různých zemí, kteří také vystoupili proti okupaci Československa, a byli za to posléze perzekuováni. Co svědčí o upřímném vztahu českého prezidenta k těmto lidem, když na onom setkání k nim sice pronesl děkovný projev, ale pak se otočil a odešel, ani ruku jim nepodal? Prostě to, čím si kvůli nějakému Československu prošli, nestálo českému prezidentovi ...
Ocenění předal premiér Mirek Topolánek.
http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=41942&newsid=39588&listid=73&tmplid=760
Kdo tady v Česku si už vzpomene, jaké ocenění to bylo? Samozřejmě, na internetu to lze najít - Medaile Karla Kramáře. Nedělám si iluze, že každý - a zejména mladší generace v Česku - ví, kdo to byl Karel Kramář. A za co se medaile uděluje, to snad v Česku neví z běžných občanů nikdo - pokud si to nenajde na internetu. Přiznám se, že do té doby jsem o medaili Karla Kramáře rovněž nikdy neslyšel. Jsem zvědavý, jak ocenění vysvětlují v zahraničí - kdo byl Karel Kramář, co to je medaile Karla Kramáře...
Český pokrytecký postoj k těmto lidem se projevil v „maličkostech": volbou ocenění a také tím, že ocenění ani nedostali doprovodný dopis či diplom, kde by mohlo být napsáno třeba alespoň „Pane Fainbergu, Vy jste v roce 1968 protestoval proti okupaci Československa, byl jste za to perzekuován. Občané České republiky si Vás za to váží, dokladem je toto ocenění". Jak Viktor s úsměvem podotýká, zejména bulharského disidenta Aleksandra Dimitrova chybějící písemné ocenění mrzelo, chtěl ho doma ukázat, že přece neseděl nadarmo. Ale odvezl si pouze „černou metalurgii", jehož podoba v Bulharsku nikomu nic neřekne.
A tak největším českým oceněním tohoto odvážného člověka zůstala divadelní hra dramatika českého původu Toma Stopparda, napsaná na základě Viktorova osudu:
http://www.sff.net/people/mberry/goodboy.htp
Z toho co jsem napsal, mi vyplývá, že by pan Topolánek udělal lépe, kdyby jako ocenění předal Viktoru Fainbergovi třeba notebook. Nemusel by být ani drahý, mohl by být i použitý. Hlavně aby na něm šel poslat e-mail a rozjet Skype. Určitě by udělal radost, a navíc by tím usnadnil pomoc lidem, kterým se snaží Viktor Fainberg pomoci. I když chápu, že by to mohlo vyznít jako provokace vůči Rusku, a o to není zájem. A navíc - pan Topolánek už není ve vládě :(
Přístup politiků úzce souvisí s vlažným postojem české a slovenské společnosti k těmto lidem vůbec. Slovák, který založil anglické stránky na Facebooku, věnované statečným na Rudém náměstí, to možná myslel dobře:
http://www.facebook.com/group.php?gid=136563833840&v=wall
Ale kromě mizivého počtu příznivců vůbec, a ještě menšího z Česka či Slovenska, je zeď využita k propagaci pornografických stránek. Že by...ledaže by to byla metaforická narážka na dění na české politické scéně? Jenže ti na Rudém náměstí nebyli žádní političtí prostituti. Protože nevynášejí své zásluhy, tím pádem za ně ani nedostanou žádnou politickou trafiku, jak bývá (nejen u nás) zvykem.
Panu Pospíšilovi napsal Viktor Fainberg svoje, takže si myslím, že by stejně funkci čestného místopředsedy naší vlády nepřijal.
http://blisty.cz/art/57566.html
Ale za ten notebook nebo za novější počítač, za ten se u České republiky přimlouvám.
Milan Doupovec
Více:
Nobelovka pro Kocába? Politici nechtějí věřit a považují to za žert
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
