„Jdi tam," povídá žena, „a pěkně od plic řekni, co si myslíš o tom našem degenerovaném laputském království. Abys mě s tím pořád jenom neotravoval v kuchyni." Redaktor z rádia byl nadšený mým souhlasem, a teď, o čem prý bude řeč. „Posluchači by rádi," povídá, takový příjemný speech, třeba jak jste před dvaceti lety natáčel Tankový prapor... " „A jak", na to já, „mě Kratochvíl z Bontonu okrad a sám si koupil sportovní letadlo?" „Ale ne," na to chlápek, „něco příjemného, co posluchači vždycky rádi slyší - třeba jak jste utekl hrobníkovi z lopaty po transplantaci." „Poslyšte," navrhuju, „co takhle něco o dokumentu Hledání Jana Wericha, který teď točím. V roce 1977 jsem s ním udělal přes zákaz poslední desetiminutový rozhovor pro Slovenskou televizi, teď se filmeček našel a já jezdím po Čechách a zachycuju reakce prostých lidí na Werichovy myšlenky, které jsou aktuelní, ba padnou na naši dobu „ jak prdel na hrnec". „Ojoj," zabědoval redaktor, už při vyslovení Werichova jména, jak kdybych mu zamával červeným hadrem před nosem. „Ale politiku, pane režisére, do toho plést nemůžeme!" „Ne?" divím se, „ale o té jsem chtěl hlavně mluvit, cožpak nejsem plnoprávným občanem Laputy? Neplatím snad daně?" „A vy byste..." ozval se již s hrůzou v hlase redaktor, „snad chtěl kritizovat jednotlivé politiky?" „To vám Véna písk," já na to, „už se na těším." „Nelze," slyším již ledový hlas, „náš pořad musí být vyvážený." Když slyším ono slovo, dostávám kopřivku. „Chceme po vás, pane Olmere," zkusil to ještě redaktor po dobrém, „milý, úsměvný rozhovor pro řidiče za volanty a posluchačky u sporáků." „A když si přesto pustím hubu na špacír?" Pauza. Pak se ozvalo nekompromisní: „Tak vás moderátor vypne."
Tak jsem zas já položil telefon. Národ moje podnětné myšlenky neuslyší.
Více:
Režisér Olmer, fanoušek VV: Slizký Škárka a prolhaná Kočí
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
