Je nutné si uvědomit, že vzhledem k rozpočtovým možnostem, škrtům v minulosti dávné i nedávné i nehospodárnosti si nemůžeme nyní dovolit mít vše. Vnitřní úspory (dosažené například lepším akvizičním systémem, organizačními změnami či kontrolou - což Bílá kniha o obraně mimo jiné také popisuje) nebudou stačit na pokrytí všech potřeb. To se týká především obnovení konkurenceschopnosti armády na trhu práce. Hrozí nám totiž, že sice budeme mít techniku, ale bez kvalitní obsluhy.

Pro mě jako pro vojáka je nesmírně bolestivé přistoupit na to, že některé schopnosti nadále Armáda ČR nebude mít. Pokud ale chceme zajistit životaschopnost celku, nezbývá nic jiného, než přesměrovat zdroje do oblastí, které podpoří funkčnost ozbrojených sil. Ostatně neděláme nic jiného, než mnoho našich spojenců. Je škoda, že se o tom Ondřej Stratilík, autor článku s mouchami v titulku, nezmínil.
Existuje pět jasných kritérií

Rozhodování o tom, zda nějakou schopnost zachovat či nikoli, se v rámci přípravy Bílé knihy o obraně neodehrávalo nahodile. Existují jasná kritéria (která pan Stratilík zná, ale opět se o nich nezmínil), podle kterých se jednotlivé schopnosti - tedy i schopnost podpory pozemních sil bojovými vrtulníky - posuzovaly. Je jich pět a všechna se vztahují k zajištění obrany České republiky, plnění spojeneckých závazků či podpoře integrovaného záchranného systému. Pokud bych vzal vážně argument, že pokud jsme do něčeho investovali, nemůžeme uvažovat o útlumu, pak bychom nemohli udělat nic. Investovali jsme v posledních letech do všeho. A i v tom je problém, protože rozmělňování nedostatečně vysokých investic nevede k posílení celku, ale spíše k jeho postupné degradaci.

Například bojové vrtulníky bez vysokých nákladů výše zmiňovaná kritéria splňují málo. Jistě, jejich podpora pozemním jednotkám například v zastavěném terénu je významná. Ale kdy budou české pozemní síly v tomto terénu působit samostatně, tedy bez spojenecké podpory? Kdo nám dá miliardy korun na to, aby tato podpora mohla být v případě potřeby adekvátně zajištěna? A nebude možné v budoucnu díky technologiím tuto schopnost alespoň částečně nahradit?

Bojové vrtulníky, které vlastníme, nesplňují potřebné standardy, proto bychom je museli za veliké peníze modernizovat, či za ještě větší peníze nakoupit jiné. Finanční prostředky, které jsme do nich v minulých letech investovali, šly především na údržbu a ošetřování, nikoli na rozvoj. Není tedy lepší, k čemu jsme se nakonec rozhodli - soustředit uspořené prostředky na rozvoj transportního vrtulníkového letectva, které bude sloužit nejen vojenským operacím, ale i civilnímu obyvatelstvu, například při živelních katastrofách? I o tom pan Stratilík ví, ale jaksi to opomněl zmínit.
Jednou začít musíme

Velice mě mrzí, že musíme k restriktivním rozhodnutím přistupovat, ale není zbytí. Jednou začít musíme! Musíme utlumit některé schopnosti, abychom mohli rozvíjet jiné. Musíme snížit počet leteckých základen, protože na velikost naší armády jich máme příliš mnoho. A tak by se dalo pokračovat.

Bílá kniha o obraně a její závěry mají mou podporu nejenom proto, že vznikaly v úzké spolupráci civilních a vojenských odborníků, na základě analýz a diskusí, ale především proto, že je konečně skutečně koncepčním dokumentem. Věřím, že až se s ní armádní veřejnost podrobněji seznámí, bude mít podporu většiny vojáků, byť její uvádění v život bude bolestivé.

Dále čtěte:

• Vondra: Armáda má využívat jen to, co opravdu potřebuje
• Vondra nabídl svou funkci k dispozici Nečasovi. Kalousek zůstává
• Politika není podle Vondry špatná turecká telenovela