Třeba nebýt války ve Vietnamu či Koreji, nebyly by vyřešení epidemie cholery, žluté zimnice, tubery a jiných zákeřných chorob. Ani složité operace, jejichž masakrující zranění může způsobit jen explodující granáty, miny a jiné lidské tělo trhající a vnitřně zraňující zbraně. Kdepak by se v civilním životě vyskytla tato zranění, kromě útoků sebevražedných atentátníků? Devatenáctého března 2011 byl slavnostně otevřen libyjský veletrh zbraní páté generace. A vystavovatelé se činí. Jejich nové výrobky prodělávají ten pravý křest v duchu bojové písně: Přes spáleniště, přes krvavé řeky... Je nutné se předvést; co nejvíc zničit a zabít. Zájemci o obchod vše pečlivě sledují a dělají si černé puntíky. Co na ten marketink zbrojní nabídky a poptávky reaguje OSN?
Její Rada bezpečnosti přece schválila rezoluci č. 1973 na ochranu libyjských civilistů před útoky armády Muammara Kaddáfího. Jen prázdná pokrytecká slova. Zbraně páté generace si prostě už dávno zabukovaly území, na němž teď pořádají svoji obchodní předváděčku. Paradoxy. Kdo asi může mít větší úspěšnost v ničení objektů a zabíjení civilistů; Kaddáfího starobylý arzenál, nebo absolutní zbrojařská špička zbytku světa?
A pak to začalo. Předposlední březnový víkend 2011. Slavnostní přestřižení pásky za účasti delegací USA, Kanady, Itálie, Francie a Španělska. A Libye čelila masivnímu útoku koaličních sil. K francouzským letounům se přidaly britské a americké síly. USA současně převzaly velení. Z amerických i britských lodí a ponorek bylo vypáleno prvních 112 střel Tomahawk. Nasazení britských sil potvrdil premiér David Cameron. Ropa a přehlídka nejmodernějších zbraní. Vystavovatelé se drží hesla, že stroje vyzkoušené v přímém boji mají nejlepší rating. Kralují především letouny Eurofighter Typhoon v řadách britské RAF, pro které je mise nad Libyí prvním bojovým nasazením...
Lanařící skauti jsou na tribunách a vše na ploše bedlivě sledují. Sestavu svého letectvo chtějí v nejbližší budoucnosti posílit Brazílie, Japonsko, Omán, Katar, Saúdská Arábie a Švýcarsko. Potřebují super útočníka. Největší tendr na nákup vypsala Indie, která hodlá koupit 126 bojových letounů. Do soutěže se kromě strojů Rafale a Typhoon hlásí také americký Boeing se svým strojem F/A-18E/F Super Hornet, Lockheed Martin se strojem F-16 Fighting Falcon a na svoji předváděčku v barvách NATO čeká i švédský koncern Saab AB se stíhačkou Gripen...
Stačí trochu statistiky. Nejvíce zbraní na světě za uplynulý rok prodaly americké zbrojařské firmy Boeing za 28 050 milionů USD, Northrop Grumman za 27 590 milionů USD a Lockheed Martin za 26 460 milionů USD... Rovněž plných 38 procent amerického zbrojního vývozu směřuje na Blízký východ, včetně nejnovějšího nákupu Spojených arabských emirátů - patrioty PAC-3, jejichž nákup byl stvrzený v prosinci 2008 a nákup systému THAAD, který byl definitivně potvrzen počátkem 2009. Válka je požehnaný byznys. Na „obavách ze zbrojního potenciálu Íránu" vydělají opět hlavně americké zbrojařské firmy.
Boeing, Lockheed Martin, Northrop Grumman či General Electric se podílejí na armádní zakázce pro vystrašenou Saúdskou Arábii v hodnotě šedesáti miliard dolarů. Největší zbrojní obchod v dějinách USA teď čeká zásluhou hrozeb Ahmadínežáda na podpis Baracka Obamy, pak půjde do Kongresu k připomínkovému řízení. Rijád nakoupí 84 nových a sedmdesát zmodernizovaných stíhaček F-15 a 178 vrtulníků. Podle společnosti Boeing, která vyrábí stíhací letouny F-15 a vrtulníky Apache a Little Bird, podpoří saúdská objednávka přímo či nepřímo až 77 tisíc pracovních míst po celých Spojených státech. Firma Sikorski společně s General Electric dodává vrtulníky Black Hawk, jichž si Rijád objednal dvaasedmdesát. Izrael si stěžoval, že USA prodávají Arabům stíhačky F-15, tak dostal jako jediný její nejnovější verzi...
Koncem devadesátých let minulého století odhadovala americká CIA, že Izrael má k dispozici 75 - 130 atomových bomb. Dnešní údaj není znám, ale znalci tvrdí, že by Izrael mohl mít až 200 jaderných hlavic. Podle amerického časopisu Bulletin of Atomic Scientists z podzimu 2002 používají Izraelci jako jejich nosiče letadla F-16 (dolet 1 600 km) a F-151 (dolet 4 450 km), dále rakety Jericho I (dolet 1 200 km) a Jericho II (dolet 1 800 km). Západní pozorovatelé se rovněž domnívají, že jaderné bomby jsou instalovány na balistických střelách ve třech ponorkách třídy Delfin, zakoupených v Německu.
Prostě, války jsou lukrativní byznys. Jen vloni měli světoví zbrojaři větší zisky, než globální počítačová lobby, farmaceuti a těžba surovin dohromady. Kdo by za lichvářský úrok půjčil zadluženým zemím, když je postihla od meziválečného období největší hospodářská krize, přirozená to součást kapitalismu...? Veletrhy zbraní jsou běžné v podstatě v každém válčení. Výjimkou nebyla ani vietnamsko-americká válka v letech 1964 - 1975. Na jedné straně, té severní, byli obchodníci ze Sovětského svazu. Jednou z jejich nejznámějších a dosud nejvíc prodávanou zbraní byla automatická puška AK-47, ráže 7,62 mm. Lehké kulomety RPD, samočinná karabina Simonov, vzor 45, pancéřovka RPG-2 a velkorážní kulomet Vladimirov KPV, ráže 14,5 mm. Z dělostřeleckých novinek šlo hlavně o kanóny ráže 122 mm, které v roce 1979 zničily i 1. čínskou dělostřeleckou baterii a první její radiolokátor. Jeden z těchto kanónů zahájil 29. dubna 1975 útok na saigonské letiště Tham Son Thut. Bylo to nejtěžší dělo, schopné dostřelit 27,5 kilometru a granáty o hmotnosti přes 33 kilogramů.
Mezi špičkové tanky patřil T-54B spolu s plovoucí pevností - tankem PT-76, které osvobodily Ho Či Minovo Město. Rakety sovětské konstrukce SA-2 byly poprvé použity v roce 1965 na pokusném stanovišti se třemi střelami při obraně Hanoje. V okolí Da-nangu byl pokusně použit proti vzdušným cílům US Army ruční raketový komplex Strela, létající podzvukovou rychlostí v malých výškách. Nejúčinnější zbraní vietnamského letectva protivzdušné obrany státu byly letouny MiG-21 F s maximální ve výšce 12 kilometrů, rychlostí 2125 km/hod. Dostup s plnou výzbrojí byl 17,5 kilometru, po odlehčení až o dva kilometry více.
Na jižním konci Vietnamu se zase snažili udat své nejnovější zbraně Američané. Osvědčený byl minomet M29 s úsťovou rychlostí 215 m za sekundu. Zbraň měla kruhové ložiště, takže mohla vést kruhovou palbu. Bezzákluzový kanón M40, probil pancíř o síle 350 mm, s úsťovou rychlostí 500m/sec. Chemické granáty „CS" a granáty se střepinovými prvky, podle nichž bývají vyráběny sebevražedné nálože muslimů, vystřelovaly s úsťovou rychlostí 860 m/sec. samohybné kanóny M 42. Mezi bojovými letouny se sledováním cílů TV-kamerou vynikal lehký bombardér Boeing A-4D, s rychlostí jednoho machu a doletem 2200 km. Nejrozšířenější typem v bojích o komunikace byl stíhací bombardér Republic F-105 Thunderchief. Rychlost 2400 km/hod. a dolet 3600 km, vyzbrojený mj. čtyřmi raketami Sidewinder. Nejčastěji nasazovaným stíhacím bombardérem ve druhé části letecké války o VDR byl McDonnell F-4 Phantom II.
Na základě poznatků z Korejské války byl v roce 1953 vznesen Moskvou požadavek na nový přepadový stíhač, který dosahoval rychlosti Mach 2. Jako první byl zkonstruován letoun s klasickým štíhlým šípovitým křídlem (křídlo dobře známé z MiG-19), jako druhý byl postaven stíhač s deltitým křídlem podle Mirage III. Prototyp se šípovým křídlem vzlétl 14. února 1955. Byl zajímavý tím, že kryt kabiny se otvíral dopředu. Otvírání krytu dopředu nebylo samoúčelné, kryt měl sloužit jako aerodynamický štít, který ochrání pilota při katapultáži. Definitivní sériový MiG-21 byl v SSSR zařazen v roce 1959...
Jeho skvělé manévrovací možnosti Američany dráždily. Museli za každou cenu vědět, v čem je tento ruský vzdušný náskok. Proto vznikl nápad s únosem letounu a jedinými, kdo se mohli dostat až do nejvyšších vojenských kruhů arabských zemí, byli právě příslušníci Mossadu. Při zjišťování, jaký mají kde piloti vztah ke své vlastní vládě, jestli jsou spokojení nebo ne, objevil člověk Mossadu v Bagdádu armádního iráckého křesťana, kterému šlapali na paty jeho islámští soukmenovci. Byl to zástupce velitele letky migů Munira Redfu, který tvrdil, že je nábožensky šikanovaný.
Ráno 16. srpna 1966 se irácký pilot vydal ve svém MiG-21 na kličkovanou a 960 kilometrů dlouhou cestu z Bagdádu přes Jordánsko na přistávácí plochu v Negevské poušti. Přistání proběhlo bez potíží, pilot se setkal se svojí rodinou a všichni odcestovali neznámo kam. Během dvanácti hodin byli v Izraeli přední odborníci CIA a Pentagonu, kteří se vůbec poprvé mohli dotknout sovětské supertechniky v neporušeném stavu a rozluštit záhadu, jak to, že měl lepší manévrovací schopnosti, než F-4...
Fiasko zažila US Army v Saigonu, odkud jí VLA unesla 94 nepoškozených lehkých bitevníků Cessna T37 - Dragonfly, obvykle nasazované proti provozu na Ho Či Minově stezce. Nic nepomohly ani kulomety a pumy, ani nylonové pancéřování a zařízení na infraprůzkum terénu. Od roku 1955 bylo vyrobeno 700 kusů strategických bombardérů Boeing B-52 Flying Hawk, na jehož palubu se vešlo 34 tun bomb, které při kobercových náletech vytvořily peklo na zemi. Roku 1963 byl uveden do předváděcího provozu další strategický průzkumný letoun Lockhead SR-71 Black Hawk, který létal bez výzbroje, pouze s infra zařízením a úpravami pro svoji složitou identifikaci nepřátelskými radiolokátory...
Velmi důležitý bal boj US Army proti porostu džunglí. Sloužily k tomu hlavně dopravní letouny Fairchild C-123 Provider s nádržemi na 3600 litrů defoliantu Agent Orange, ale také s prostorem pro 61 parašutistů. Herbicidy byl schopný za dvě minuty pokrýt lesní plochu o rozměrech 150 metrů krát 8,5 kilometru. Letoun Douglas-66B Brown Crandle byl novinkou pro vedení radioeletronického boje. K jeho modernímu vybavení patřil vysokoenergetický aktivní rušící systém TRW ASQ-96, panoramatický přijímač ALR-20, dále pro rušení v infraoblasti systémy Hellicrafters AAQ-4 a AAQ-8. V zádi letounu byl umístěn vyhazovač dipolů ALE-1.
Ukázkou metod elektronické války byla tzv. McMarova línie, která měla znemožnit přechod demilitarizovaného území na 17. Rovnoběžce. V terénu byla ukryta seismická čidla, snímající sebemenší otřesy půdy, dále infračervené detektory, rozlišující teplotu objektů. Zachycené impulzy odpovídající průchodu lidí nebo vozidel byly předávány počítači, který vyhodnotil druh cíle a inicioval zbraňový systém pro jeho zničení. Mnoho zmíněných zbraní byla v licenci během vietnamské války vyráběny v Itálii, Francii nebo Číně a dalších zemích. První svůj veletrh zbraní mohl otevřít Leonardo da Vinci. Fascinovaný fenoménem létání, vytvořil podrobné studie letu ptáků a plány na sestrojení několika létajících strojů, včetně helikoptéry poháněné čtyřmi lidmi a lehkého rogala. V jeho poznámkách se též vyskytuje náčrt létacího stroje. Též se zabýval myšlenkou padáku, který však rozpracoval jen teoreticky.
Jeho deníky obsahují též několik vynálezů vojenského charakteru, jako např. ponorka, kulomet, obrněný tank s lidským či koňským pohonem či klastrovou bombu, a to přesto, že pokládal války za nejhorší lidskou činnost. Zkonstruoval i ekvivalent bojového děla, které mělo možnost nastavení úhlu a výšky, bylo pohyblivé a využitelné v boji. Oprášil středověké náčrty a vylepšil beranidlo, které se dalo používat přímo na hradby měst. Leonardem navržený tank vypadal jako obrovská kovová kobliha na kolech. Měl se řítit řadami nepřátel a rozrážet je, a zároveň krýt vlastní vojáky, ženoucí se za ním. A aby nepřítel věděl, a aby zaznamenal tuto hrůzu, měli střelci v kuželovité věži při postupu vpřed pálit ze střílen. Tank, chráněný kovovými pláty, mělo pohánět osm mužů, kteří by vměstnáni uvnitř točili klikou, jejíž pohyb by se přenášel na kola. Trvalo více než čtyři století, než lidé postavili tanky podobného typu. První tanky vyrazily do akce roku 1916 při bitvě na řece Somme během 1. světové války a postupovaly po bitevním poli, ničily vše, co jim stálo v cestě, a za nimi klusali vojáci, kterým sloužily tanky jako ochrana před nepřátelskou palbou.
Nezvládl to vše realizovat, tak ho vystřídali světoví zbrojařští jestřábi v Iráku, Afghánistánu a dnes také v Libyi. Svým zabíjením nevinných lidí podporují demagogii patologických zuřivců, co tvrdí, že válka je matka pokroku. Nebo jako za starých časů: Ta válka, matka pokroku a s ní armády otroků jde hájit svoji čest... Parafráze na jistou píseň, kterou jsme už jednou slyšeli a nijak dobře to s námi nedopadlo... Na závěr sumarize. Stačí trochu statistiky. Nejvíce zbraní na světě za uplynulý rok prodaly americké zbrojařské firmy Boeing za 28 050 milionů USD, Northrop Grumman za 27 590 milionů USD a Lockheed Martin za 26 460 milionů USD. Tomu se říká velmi vydařený veletrh...
Podle ruských zdrojů do Afghánistánu dodává "své" kalašnikovy asi osm jiných zemí. Jedním z nejznámějších výrobců „černých" kalašnikovů je bulharská firma Arzenal, která má továrnu i v USA. Vývoz zbraní v témže roce zejména do rozvojových zemí má též jasný žebříček v milionech USD: USA 7929, Rusko 6623, Německo 3850, Francie 1557 a Velká Británie 1063. Čísla jsou neúprosná. Předpokládané výdaje na zbrojení v letošním roce činí pro USA cca 600 miliard amerických dolarů, druhá Francie "nakrmí" své zbrojení více než 73 miliardami, třetí Čína šedesáti a Rusko je šesté se 40 miliardami. To by ubylo nevyrovnaných rozpočtů a státních dluhů.
K čemu by USA měly zachraňovat životy lidí cizích států? Ať si pomůžou sami. Lepší je prodat Tchajwanu za šest miliard dolarů rakety Patriot 3, helikoptéry Apache či speciální dovybavení ponorek... Každá miliarda je dobrá, když teče do bot... A Čínu je třeba mít pod dozorem... Ceny nejmodernějších zařízení amerických zbrojních firem jsou vyšroubovány na maximum; Za cenu jedné americké stíhačky F-22 si proto Rusové nebo Indové mohou koupit čtyři stíhačky Su-30MKx obdobné výkonnostní třídy. Nakoupí-li USA 190 strojů F-22A, Indie bude mít za stejnou cenu asi čtyři stovky Su-30MKIx. USA upravily B-52 a B-1B pro konvenční úkoly. Rusové reaktivují těžké strategické Tu-160 a starší Tu-95...
Inu, kdoví, kdy se na planetě zase naskytne další příhodná šance pro veletržní cvičné bojiště, prověrka nových zbraní na ostro, jako byly Hirošima, Nagasaki, Korea, Vietnam, Jugoslávie, Afghánistán, Irák, Libye...?
PS: Když už někdo čte mé blogy, měl by tak činit pořádně, jinak by nemohl napsat, že jsem se nezmínil o Spolaně Neratovice a dioxinu, resp. o Agent Orange. V odkazu o tom, jak jsou Čechy krásné, má vše, jak na talíři...
Vyšlo na blogu idnes.cz. Publikováno se souhlasem autora.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
