Původně symbolická akce se během tří týdnů rozšířila z New Yorku do dalších velkých měst (Los Angeles, Chicaga, Bostonu, San Franciska, Denveru, Pittsburghu atd.) a během října se mají protesty přenést do hlavního města Washingtonu. Americké „rozhořčené" přišel podpořit i známý dokumentarista Michael Moore a podporu ohlásily už i velké odborové centrály. Stoupenci iniciativy ze všech věkových kategorií spatřují hlavní problém v tom, jak se za současné krize přistupuje k veřejným politikám, korporacím a sociálním právům. Američanům se nelíbí politika škrtů, jež mají primárně uklidnit trhy a investory, přičemž likvidují pracovní místa. Přitom není dostatečně zdaněno 1 % nejbohatších a velké firmy jsou zvýhodněny různými úlevami. V lidech vyvolává nevoli hamižnost korporací, zvyšující se sociální diferenciace společnosti a policejní brutalita. Požadují odvolatelnost zkorumpovaných politiků a skoncování s nekonečnými válkami po celém světě. Účastníky protestů pod heslem „Occupy Wall Street" spojuje především zoufalství a bezmoc. Dlouhodobá nezaměstnanost absolventů škol (i vysokých) je celosvětovým fenoménem stejně jako všudypřítomná korupce. To v kombinaci s nedostatečnou regulací finančních trhů a s nákladnými válečnými dobrodružstvími, v jejichž důsledku vzrostl státní dluh do astronomické výše, přivedlo americkou ekonomiku do slepé uličky.
Otázkou je, mají-li tyto pokojné protesty proti zdegenerovanému banksterskému kapitalismu nějaký smysl. V autoritativních režimech typu Mubarakova Egypta či Ben Alího Tuniska se demokratizační požadavky snoubily se sociálním hnutím, což dlouholetým diktaturám zlomilo vaz. Avšak ukázalo se, že tamní situace je nepřenosná a když se o změnu pokouší občané tzv. západních demokracií, s jejich vládami to ani nehne. Španělé, Řekové, Izraelci a Chilané se shromažďují v ulicích již měsíce a bez hmatatelného výsledku. Legitimně zvolené politické reprezentace v podstatě není možné v průběhu funkčního období tlakem zdola donutit k demisi, což potvrzují příklady všech uvedených zemí s výjimkou Islandu, kde se to podařilo. Respektování výsledků voleb je základem demokracie. Problém však je, že mnozí lidé už ve volbách nevidí prostředek změny a v krizi se tak ocitá celý systém zastupitelské demokracie. Stejně jako Španělé nevidí rozdíl mezi praktickou politikou socialistů a lidovců, nevidí jej Američané mezi demokraty a republikány.
Vydrží-li občanské iniciativy a hnutí lidového odporu vyvíjet nátlak na politické reprezentace dostatečně dlouho a dosáhnou-li alespoň dílčích úspěchů, mohou nastartovat přerod zkorumpovaných kvazidemokratických režimů, které už dávno nehájí zájmy svých občanů, v demokracie nového typu. Island je možná první zemí světa, která se vydala touto cestou.
Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDEPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
