Nabídl jsem ho i Reflexu, protože ten na mě zaútočil také. Reakcí bylo, že se to vejde až do následujícího čísla. Těch mezitím vyšlo pět a nic.

Mohl bych být rád, protože rozmazáváním tohoto tématu nic nezískám. Ale já si myslím, že proti demagogii má smysl se ozvat, i když tím člověk se sebe dělá terč pro ty, kteří chtějí jen plivat. Snad jsou i jiní, kteří chtějí slyšet argument. Takže jsem se rozhodl publikovat ho zde:

"Vím dobře, že následujícími řádky si nijak nepomohu. Ti, co chápat chtějí, ti už pochopili. A ti, kdo nechtějí, nepochopí ani po těchto řádcích. Ale nemohu jinak.

Lidové noviny se mě minulý týden zeptaly, jaké jsem v průběhu loňského roku dostal odměny. Jistě, na této informaci nic převratného není. Peníze na odměny jsou každému úřadu přidělovány a ty mé by tudíž mohly být vyšší než u stovek ředitelů odborů ústředních orgánů státní správy jen tehdy, kdyby vedoucí Kanceláře prezidenta republiky z určeného balíku po celý rok nedával mým kolegům nic a mně vše, což by nedávalo smysl. Dobře jsem tedy věděl, že odmítnutím odpovědi si nijak nepomohu. Přesto jsem tak učinil.

Lidové noviny pak na základě mé reakce zveřejnily článek s cílem pobouřit vůči mně čtenáře. A skutečně, dostal jsem několik rozhořčených imejlů, přestože - pokud vím - nikdo kromě mě na takovou otázku ještě neodpověděl, protože ji ani nedostal. Základním argumentem rozhořčených pisatelů bylo, že jsou přece daňoví poplatníci a tak mají právo vědět, kolik beru, když jsem státem placen. Jednomu z nich (ing. R. R.) jsem napsal následující řádky, o které se chci rozdělit i se čtenáři LN: