Až na výjimky mezinárodně neuznaného hlasování se zúčastnilo přes 85 % obyvatel Krymu.
O den později vyhlásil krymský autonomní parlament krátkodobou nezávislost jako Republika Krym, která okamžitě požádala o vstup do Ruské federace.
18. března 2014 do ní byly přijaty dva subjekty – zmíněná Republika Krym a federální město Sevastopol. 21. března vše posvětila ruská Duma.
Kdo si ale dnes na krymskou krizi vzpomene? Dnes už se média, tedy s výjimkou výročí, zabývají hlavně boji v Donbasu a separatistickými oblastmi. Doněckou lidovou a Luhanskou lidovou republikou.
Ruský prezident Vladimir Putin ve v neděli odvysílaném dokumentu pod názvem Krym, cesta do vlasti, zpětně přiznal, že si k ospravedlnění obsazení Krymu a vyslání vojáků nechal předem zpracovat průzkum mezi obyvateli poloostrova.
Ve filmu, jehož útržky byly postupně zveřejňovány již v průběhu minulého týdne, Vladimir Putin mimo jiné říká:
„Situace na Ukrajině se vyvinula tak, že jsme museli začít pracovat na návratu Krymu do Ruska, protože jsme toto území a tyto lidi nemohli ponechat jejich osudu a vydat je na pospas nacionalistům.“
Tím mínil radikální jádro demonstrantů v Kyjevě, kteří navzdory dohodám, které garantovaly Německo, Francie a Polsko, přinutili tehdejšího prezidenta Janukovyče k útěku ze země.
Ale zpět ke Krymu. Před jeho anexí tam žily přibližně 2.300.000 obyvatel. 58 % se hlásilo k ruské, 24 % k ukrajinské a 13 % ke krymsko-tatarské národnosti. Většinově užívaným jazykem byla ruština.
S připojením poloostrova k Rusku ovšem vznikl problém jeho spojení s vlastním ruským územím. V září roku 2014 byla sice zahájena stavba mostu mezi poloostrovem a ruským Krasnodarským krajem, po kterém bude jak silniční, tak železniční spojení, nicméně budování bude trvat až do roku 2018.
V souvislosti s tím se otevírají spekulace o tom, zda se Rusko nepokusí vytvořit pozemní koridor, který by v podstatě odtrhl Ukrajinu od přístupu k Černému moři. Jak?
Odpověď můžeme hledat mimo jiné v dokumentu, který zveřejnil Stratfor, americká soukromá konzultační zpravodajská agentura, někdy dokonce označována jako stínová CIA. Ta nabízí řadu možných scénářů vývoje. V krátkosti některé z nich.
Rusko by se mohlo pokusit vytvořit pozemní koridor s Krymem a dorazit až k Dněpru, ze kterého by byl poloostrov zásobován vodou.
To by ale znamenalo vstoupit až 400 kilometrů do vnitra ukrajinského území, což by vyžadovalo nasazení až 36.000 vojáků. Muselo by se ale počítat se silným odporem místních obyvatel.
Jinou variantu představuje pokus o spojení s ruským separatistickým regionem Moldávie- Podněstřím. To by ve svém důsledku znamenalo konec ukrajinského spojení s Černým mořem. Ukrajina by přišla o přístav Oděsu.
A poslední dvě možnosti. Rusko by zaútočilo na sever od Luhansku a Doněcku a pokusilo se obsadit Charkov, Záporoží a Dněpropetrovsk. Experti varují, že by tento pokus byl těžko vojensky udržitelný.
Nakonec scénář poslední. Rusko by se pokusilo anektovat celý východ Ukrajiny až k Dněpru. Znamenalo by to přičlenění 13 milionů lidí, z nichž by ale značná část mohla bojovat proti, což by definitivně znamenalo válku.
Otázkou je, nakolik by takový postup zalarmoval Západ. Pokud by se NATO angažovalo ve prospěch Ukrajiny, šlo by o konflikt světových rozměrů.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Český rozhlas
