Konflikt byl vyvolán mimo jiné i proto, že zákony nemohou dost dobře postihnout zloděje duševního vlastnictví v planetárním měřítku a postihují ty, kteří na ně odkazují v dosahu amerického zákona. Nedovedu posoudit, zda zásah do vyhledávačů opravdu ohrožuje celý internet, jak tvrdí odpůrci (vždyť jejich cenzoři dnes a denně likvidují rasistické a politicky nekorektní výroky), a tak to spíš vypadá, že jde o kšeft s informací, jak si pořídit něco zadarmo. Nevím ani nakolik je chystaná legislativa technicky vadná a jaké může mít neblahé vedlejší účinky, možné to je.

Nic to ale nemění na podstatě problému, na konflikt mezi internetem, který v dnešní podobě umožňuje snadné masové vykrádání všech druhů lidské tvořivosti a mezi majiteli oněch artefaktů, kteří pomalu bankrotují. Obránci absolutní svobody internetu mluví o svobodě informací. Duševní majetek ale není informace v běžném slova smyslu. Umělecké dílo tak jako technický vynález, software nebo lék je zboží. Je výsledkem nákladného tvořivého úsilí a nikoli jen zjištěním události, politického záměru, podvodu, objevu či názoru, které jsou legitimním veřejným majetkem demokracie. Duševní statek je právě tak soukromým majetkem jako statek na venkově a jeho ochrana před zloději neméně důležitá než svoboda. Svoboda a majetek, jsou jako duše a tělo, nejsou oddělitelné.