Zakonzervovaná Evropská unie
Britové rozhodnou v referendu o svém setrvání v organizaci, která už nějaký čas zjevně neplní funkci, jež jí má být vlastní. Ať je to jak je to, EU se značně odklání od svého pravého poslání. O nějaké federaci evropských států si můžeme nechat jen zdát. Unie je dnes byrokratická direktivní instituce, která nemá ve stávající podobě nárok na budoucnost. Pokud ovšem nezmění svojí politiku a náhled na potřeby evropských států. Evropská unie se dle mého názoru až příliš rozšiřuje. To nemůže nikdy dělat dobrotu. Každý z členů má svojí mentalitu a potřeby neslučitelné s direktivními nařízeními z Bruselu. Britové na základě referenda o vystoupení z EU buď zůstanou, nebo nezůstanou jejími členy. Ovšem už to, že uvažují o vystoupení na základě všelidového hlasování, svědčí o tom, že tu není něco košer. Jedná se o dlouholetého stabilního unijního člena. Jestli si na něco poslanci Evropského parlamentu zvykli, pak je to výška jejich platů a výhod, které nemají z posláním a smyslem unie nic společného. Kde jsou potřeby členských států a jejich názory na směřování EU? Nikdo se jich na nic neptá a ptát nebude.
Hovoříme o doporučeních ohledně všeho, ale spíše jde o rozkazování, co který členský stát má dělat a co ne. Česká republika se stala členem EU v roce 2004 a od té doby uplynula hezká řádka let. Rovněž Češi vstoupili do EU na základě referenda. Od té doby už uplynula hezká řádka let, proto je na místě se ptát, zda nenastala doba, kdy bychom si mělo toto referendum znovu zopakovat. Úvahy nad tím, že nemůžeme bez unie existovat, jsou podle mého názoru scestné. Vždy přeci záleží na tom, do jaké míry dokážeme jako stát komunikovat s ostatními, bez ohledu na to, zda jsme součástí EU, nebo ne. Pokud jde o to, že bychom v případě vystoupení přestali být průmyslovou montovnou západu a levnou pracovní silou s podprůměrnými platy, pak je dozajisté lepší zůstat součástí byrokratického bruselského molochu.
Hlasovat by se mělo i v ostatních členských zemích
Vůbec nepochybuji o tom, že všelidové hlasování by se mělo uskutečnit i v ostatních unijních zemích. Jsme dostatečně dlouhou dobu členem EU, aby se referendum konalo i u nás. Přeci jen dvanáct let od vstupu je už dostatečně dlouhá doba na to, přehodnotit výhodnost, či nevýhodnost členství. A odmysleme si teď nějaké dotace, které stejně neumíme čerpat. Dívejme se na to očima principu a smyslu této instituce. Je sice krásné, že všude v kancelářích našich úřadů vlají unijní vlajky vedle těch našich, ale smysl stále uniká. Evropská unie absolutně nezvládla migrační krizi, naopak. Nutí svoje členské státy přijímat uprchlíky na základě nějakých nesmyslných kvót, místo toho, aby udělala opatření, která by tyto uprchlíky nechala na hranicích unie. Jinými slovy řečeno, cpát peníze do černé díry, teď to má být tuším dalších 162 miliard, je mírně řečeno hazard s penězi evropských daňových poplatníků. Nebudu na tomto místě komentovat další direktivy ohledně názvů jednotlivých komodit, kdy se ruší názvy všeho, co je typicky české, nebo nařízení ohledně legálního držení zbraní atd. Dnes a denně jsme svědky hrozeb teroristických útoků v různých koutech Evropy. Nikdo z pomazaných hlav sedících v parlamentních křeslech Evropské unie však nedělá nic pro to, abychom tyto hrozby eliminovali. Naopak, sami si chováním volených zástupců do EU tyto ataky přivoláváme. Neoperujme neustále tím, že naše republika jako malý národ musí být součástí nějakých uskupení. Není to tak. Jako členové unie stejně nemáme žádný respekt a naše slovo nemá valnou váhu. Absolutně nám chybí sebevědomí, z něhož nám navíc ukrajují naši politici svým jednáním nejen doma, ale i na unijní půdě. Slyšel jsem to z úst Brita, tak to zopakuji. Buď jsme členem EU a nejsme tím pádem suverénní, nebo budeme suverénní stát, tečka. To je výstižná definice. Držím Britům palce, ať jejich rozhodnutí bude jakékoli. Držím palce i nám, abychom si zachovávali vlastní tvář.
Antonín Moulis
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
