Na naší politické scéně je jen málo pozitivního, zato skepsi bychom mohli vyvážet. Nemá smysl rozebírat všechny výroky, komentáře, či dění v Poslanecké sněmovně. Stačí se podívat na politiku jako celek. Zvláštní je, že preference politických stran jsou stále neměnné. Jako by občané rezignovali a byli srozuměni se stávajícím status quo naší politické scény.
Přerozdělovací vláda
Svým způsobem tomu rozumím. Tahle přerozdělovací vláda, která jedné skupině lidí stále bere, aby druhé mohla opětovně přidávat, má sympatie u větší části společnosti. Důvod je nasnadě. Těch takzvaně „potřebných“ je stále víc a víc. Je to jedna z příčin, proč sociální demokraty nemusím. A nejen je, ale celou koaliční vládu. Politika současné koalice v lidech vyvolává závist a tím pádem rozděluje společnost na dva tábory. Hájí tato vláda zájmy všech občanů? Nemám ten pocit. Z tohoto důvodu budu vždy spíše na straně pravice, byť k ní mám rovněž výhrady. Lidé u nás si zvolili kapitalismus se všemi jeho průvodními znaky. Jedním ze znaků tohoto systému je starat se sám o sebe. Nemám teď na mysli státní zaměstnance, kteří nebudou mít nikdy dost. Budou mít neustále nataženou ruku. Na tomto místě se ptám, jaký je finanční strop jejich spokojenosti. A tak stát jim bude pravidelně přisypávat do žlabu, aby byl klid. To pochopitelně budí závist u těch, kteří mají tu smůlu, že pracují v soukromém sektoru a za mrzké peníze stojí v českých montovnách zahraničních majitelů u pásu. Totéž platí o armádě prodavaček v našich supermarketech.
Zvláštní kapitolu tvoří naše menšiny. Dávky, dávky a zase dávky. Na všechno. Z vlastní zkušenosti vím, že tito naši spoluobčané berou na nejrůznějších dávkách i čtyřicet tisíc měsíčně. Tito lidé nikdy nepracovali a pracovat nebudou, proč taky. Stát, aby měl klid, jim bez špetky studu takové peníze vyplácí, samozřejmě na úkor nás všech ostatních. Lze se tedy potom divit, že vláda ve snaze naplnit státní kasu daní co se dá a jak se dá? Občan má vůči státu jedinou povinnost, platit daně. S tím lze souhlasit. Člověk ovšem musí mít pocit a měl by vědět, že jím odvedené peníze do státní kasy jsou rozumně vynakládány. V tomto ohledu mám velké pochybnosti, viz vládní kroky ohledně majetku církví, jeho zdanění, nebo soukromého podniku OKD. To jsou jen dva příklady. V této souvislosti se musím ptát, proč stát sanuje miliardáře Bakalu, když mu může sebrat majetek. V případě obyčejného člověka by to byl první krok, který by následoval. Všichni jsme si rovni, někteří z nás jsou si rovnější. Tohle rčení u nás platí v dvojnásobné míře. A tak opětovně nastoluji otázku, čí zájmy vlastně politici respektive současná vládní koalice hájí. Všech občanů zjevně ne. Alespoň já to tak cítím a pravděpodobně nejsem sám.
S pocitem cizince ve vlastním státě
Velice často si připadám jako cizinec ve vlastním státě. Stát po mně vyžaduje toleranci ke kdekomu a s kdečím. Na druhou stranu mám dojem, že kdekdo tu má větší práva než já. Kolik nás s takovými pocity asi je? Politici řeší kuřáky, výroky Samkové, uprchlíky, šibenice, zpravodajství Primy atd. Ať každý posoudí sám, do jaké míry jsou to životně důležitá témata. Pro mě jsou témata spíše věci jako nezaměstnanost, výše platů, kvalita potravin a jejich drahota, co si mohu za plat koupit a pořídit, apod. A takto mohu pokračovat. Všichni studují, nikdo nechce manuálně dělat. Naše podniky tvrdí, že mohou přijmout okamžitě až pět tisíc uprchlíků. Přitom naši lidé, kterým je čtyřicet a víc, jsou staří a nezaměstnatelní. Kde je tedy zakopaný pes. Hlavně tyto problémy mají naši politici řešit. Proč tento stát už v devadesátých letech prakticky odepsal celou jednu generaci, které je dnes 50 a víc? Poslanecká sněmovna chrlí stovky zákonů, poté je několikrát novelizuje. Řečeno ústy klasika: „Čím více zákonů, tím horší stát“.
Naši politici v EU? Nic moc
Ani navenek neprojevují naši politici kdovíjakou srdnatost. Jestliže politici nehájí spravedlivě zájmy všech občanů u nás doma, nehájí je ani mimo naše hranice. Europoslanci se svými královskými platy odkývají v Bruselu většinou všechno, co se po nich požaduje, nehledě na to, že náš hlas nemá žádnou váhu. O respektu nemluvě. Nejrůznější požadavky zaznívající z Bruselu, jako jsou názvy potravin, uprchlické kvóty apod., jen podtrhují tato má slova. O špatném čerpání euro dotací ani nemluvě. A my máme být šťastní, že jsme součástí něčeho velkého, protože sami se rozhodovat neumíme. Jinými slovy, nedokážeme upřednostnit české národní zájmy nad zájmy EU. A tak jsou Češi neustále nuceni se něčemu a někomu přizpůsobovat. Člověk se ani nediví, že Britové vyhlašují referendum o setrvání v Evropské unii. Oni v ní pochopitelně zůstanou, ale mají pochybnosti o smysluplnosti tohoto evropského společenství respektive evropského federalismu.
Co Evropská unie opravdu nezvládá, to je uprchlická krize. Opravdu nevím, co Evropané od této řízené invaze jiné kultury do Evropy čekají. Paní Merkelová musela být opravdu v tu chvíli mimo, když je všechny pozvala do Německa. Dneska za to sklízí zasloužené ovoce. A my můžeme jen trpně čekat, co bude. Těší se na ně snad jen „sluníčkáři“. Žádný z nich si je pravděpodobně domů nevezme. Zatím je tu klid, ale ten nemusí trvat dlouho. Až Němci a ostatní naši sousedé zavřou hranice, máme je na krku. My je rádi uvítáme. Co na tom, že v republice máme armádu bezdomovců a nepřizpůsobivých. A nejde v tomto případě ani o strach, ani o nějakou xenofobii. Je to jen a pouze obava občanů z toho, že tu budou muset ze svých daní živit další krky a stát bude sypat peníze do černé díry. Z velké většiny totiž půjde o uprchlíky, kteří mají dostatečný přehled o tom, jak je zde nastaven sociální systém. A pokud je mi známi známo, lidé z arabského světa zrovna pracovitostí nevynikají. Závěrem chci apelovat na naše politiky, aby opravdu hájili zájmy všech našich občanů bez rozdílu. Vřele jim doporučuji držet se tohoto pravidla bez ohledu na to, zda je před volbami, či ne. Protože jen ti obyčejní občané jim umožňují jejich sladké živobytí. Ti druzí, rovnější občané jsou totiž už dávno v daňových rájích.
Antonín Moulis
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
