Blanka Chudobová: Transpozice směrnice EU nebo nástroj k ovládnutí elektrorecyklačního trhu?

17.06.2014 13:15

Zítra se má v Poslanecké sněmovně znovu projednávat vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o odpadech, a to v dílu 8 pojednávajícím o nakládání s odpadními elektrickými a elektronickými zařízeními (tzv. „elektronovela“). Ve své původní podobě byl poslancům předložen jako prostá transpozice legislativy EU. Autor změn, MŽP, však transpozici obohatilo o některá další ustanovení, která bychom v příslušné směrnici EU hledali jen stěží, či o taková, která jsou s ní dokonce v přímém rozporu.

Blanka Chudobová: Transpozice směrnice EU nebo nástroj k ovládnutí elektrorecyklačního trhu?
Foto: Archiv
Popisek: Zůstanou nám zde v budoucnu už jen takovéto „zpracovny“?

Poslanecký výbor pro životní prostředí vydal dne 21.5.2014 navíc usnesení, kterým k návrhu připojuje přílepek týkající se z větší části tříděného sběru papíru, plastů, skla, kovů a biologicky rozložitelných odpadů, podmínek skládkování a navyšování poplatků za skládkování. Tato problematika s „elektronovelou“ nijak nesouvisí a je natolik závažná, že by nepochybně měla být řešena samostatně a systémově v rámci odborné diskuze nad připravovaným novým zákonem o odpadech.

Vraťme se však nyní k samotné „elektronovele“, která vykazuje všechny známky působení lobby dominantních provozovatelů kolektivních systémů. Je koncipována tak, aby ještě více podpořila jejich dlouhodobě neadekvátní tržní výhody, a to na úkor všech účastníků recyklačního řetězce, tedy i těch, kteří investovali do svých provozoven a zpracovatelských technologií. Provozovatelé kolektivních systémů výrobců elektrozařízení jsou soukromé obchodní společnosti založené několika největšími výrobci, kterým jsou zbývající tisíce výrobců nuceny odvádět vybrané recyklační poplatky, a to ve výši, kterou si provozovatelé sami určí. Rozhodující část těchto poplatků jde z kapes občanů při koupi nových elektrozařízení. Recyklační poplatky jsou vybírány navzdory tomu, že většina elektroodpadů má kladnou hodnotu a jejich recyklace nepotřebuje být nijak dotována.

A nejde o žádné marginální částky. Výběr recyklačních poplatků a obchodování se sbíranými vysloužilým elektrozařízeními je miliardový byznys. Proto si dominantní provozovatelé kolektivních systémů mohli časem dovolit pořizovat vlastní recyklační podniky. Je tudíž logické, že nezávislí zpracovatelé nemají šanci od těchto firem elektroodpad ke zpracování získat. Mnozí již na základě toho zkrachovali, někteří se nevzdávají a snaží se využít ke svému zásobování posledních zákonných možností. Pokud bude „elektronovela“ přijata ve znění připraveném MŽP, přijdou prakticky i o poslední naději zachovat své podnikání a neodepsat vložené investice.  Ve skutečnosti jde o to, že své provozovny by měly zavřít všechny oprávněné osoby, kterým krajský úřad sice vydal na základě §14 zákona o odpadech souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu elektrodpadů, ale které nebudou mít s provozovateli kolektivních systémů smlouvy. Soukromé společnosti tak budou moci de facto zneplatnit rozhodnutí kompetentních úřadů (!). Výkup vysloužilých elektrozařízení „elektronovela“ dokonce vylučuje, a to navzdory směrnici EU, která ho naopak považuje za žádoucí motivační prvek. Je evidentní, že si dominantní provozovatelé hodlají prosadit takový zákon, který by jim navíc zajistil výhradní vlastnictví veškerých, na území ČR sebraných, vysloužilých elektrozařízení a elektroodpadů, aniž by za ně museli jejich původcům cokoli zaplatit. „Elektronovela“ stanovuje zásadní omezující podmínky pro vznik nových konkurenčních kolektivních systémů.  Další miliardové zisky pro stávající dominantní provozovatele by tak byly zaručeny a ještě zákonem posvěceny. A protože s jídlem roste chuť, jejich šance k postupnému ovládnutí celého průmyslu druhotných surovin by tímto značně vzrostly.

To, že monopolní postavení dominantních provozovatelů kolektivních systémů postupně devastuje celý tuzemský elektrorecyklační trh, je známo delší dobu. Zneužívání státem jim již udělených výhod kritizuje i ÚOHS. Proti návrhu elektronovely se právem ohrazují profesní sdružení a svazy, jejichž členové disponují souhlasy k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů. Pobouřeni jsou zejména nezávislí zpracovatelé, kteří investovali do nejlepších dostupných technologií. Ačkoli směrnice EU členským státům podporu takovýchto technologií přímo ukládá, tuzemská legislativa jim možná už brzo vykope hrob.

Ing. Blanka Chudobová
Odborník na zpracování elektroodadu

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Názory, ParlamentniListy.cz

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

18:28 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

Čtenářský zážitek Petra Žantovského z pamětí Woodyho Allena.