Byzantský katolický patriarchát: Je kněz T. Halík kacíř?

Druhá metoda, kterou Halík používá, je:

2. Metoda zesměšňování

Halík zesměšňuje pravdy víry, Kristovo vzkříšení dokonce nazývá mýtem a pohádkou s dobrým koncem. Citace: „Příběh Velikonoc lze číst dvojím, naprosto rozdílným způsobem. Buď jako drama o dvou dějstvích, přičemž v dějství prvním je spravedlivý a nevinný člověk odsouzen a popraven, a v následujícím, druhém dějství, je vzkříšen a přijat Bohem. To první čtení znamená, že ‚vzkříšení‘ je happyend a celý příběh je pak typický mýtus nebo optimistická pohádka s dobrým koncem.“ (Noc zpovědníka, 2006)

Citace: „Příběh Velikonoc…“

Odpověď: Termínem „příběh Velikonoc“ Halík prozrazuje, jaký má vztah k nejzákladnější pravdě křesťanské víry. Řadí ji na rovinu pohanských mýtů a nezávazných lidských příběhů. Halík nerozlišuje mezi inspirací Bible a tzv. posvátnými texty lživých, pohanských bájí. Tím otázku spásy či zavržení staví na jednu rovinu. Halíkův přístup k vyjadřování základních pravd je heretický (kacířský).

Citace: „Příběh Velikonoc lze číst dvojím naprosto rozdílným způsobem“.

Odpověď: Je to Halíkovo další, totálně kacířské tvrzení. Nemůžeme základní pravdu o naší spáse číst dvojím, a navíc naprosto rozdílným způsobem. Šlo by o duchovní schizofrenii. Jenže Halík ji po svých čtenářích vyžaduje. Kristova smrt a Jeho zmrtvýchvstání nám jednoznačně zabezpečuje spásu. Buď tuto historickou realitu, na které je založena spasitelná víra, přijímám, anebo odmítám, ale nemohu ji chápat dvojím, a dokonce naprosto rozdílným způsobem!

Citace: „…v dějství prvním je spravedlivý a nevinný člověk odsouzen a popraven, a v následujícím, druhém dějství, je vzkříšen a přijat Bohem“.

Odpověď: Halík hned vnucuje blud, že Kristus je pouze „člověk“, i když „spravedlivý a nevinný“. Tím popírá základní pravdu křesťanství, že Kristus je zároveň pravý Bůh i pravý člověk. To rovněž popírali kacíři v prvních stoletích, například gnostik Markion, Valentin… Pokud Halík neuznává, stejně jako arcikacíř Arius, Kristovo Božství, pak neuznává ani to, že Kristovo Božství má na realitě vzkříšení účast. Bůh (Otec) Krista vzkřísil (Sk 2,24.32) a zároveň Kristus vstal vlastní, Božskou mocí (Ř 14,9). Halík neuznává ani samu realitu vzkříšení, tedy popírá i Boží všemohoucnost (Credo: „Věřím v Boha, Otce Všemohoucího, Stvořitele nebe a země“). Halík nevěří v reálné vzkříšení. Jeho postoj je superkacířstvím.

Z tajemství naší spásy dělá jakési pohanské divadlo o prvním a druhém dějství. Halíkovo vyjadřování je už samo o sobě psychologickou manipulací, která degraduje základní (fundamentální) pravdy víry. Halík tyto fundamenty víry zesměšňuje, a kdo v ně věří, toho hanlivě nazývá fundamentalistou, bigotním katolíkem či dokonce netolerantním fanatikem. Křesťanským fundamentalismem, který Halík neprávem odsuzuje, jsou ale základní pravdy víry, které vyúsťují v lásku k Bohu a bližnímu. Vzbuzovat dojem, že tento pravdivý křesťanský fundamentalismus má téhož ducha jako terorismus islámských fundamentalistů, je podlou manipulací. Všichni apoštolé a svatí byli fundamentalisty, protože stáli na základech (fundamentech) pravdy víry a čisté lásky.

Citace: „To první čtení znamená, že ‚vzkříšení‘ je happyend a celý příběh je pak typický mýtus nebo optimistická pohádka s dobrým koncem“.

Odpověď: Toto je hereze maxima a vrchol kacířství. Kdo toto tvrdí, automaticky se vyloučil z Kristovy církve – je už apostatou – odpadlíkem. Samozřejmě Halík zase vykličkuje, že on to neřekl, že to je jen „jedno z možných pojetí“.

Nazývat základní pravdu vzkříšení „happyendem“, „příběhem“, „typickým mýtem“ či „optimistickou pohádkou“ je degradací křesťanství! Tak jedovatě a rafinovaně to nedokázali ani největší kacíři. Bohužel, k tomuto kacířství má Halík požehnání od kard. Vlka, a proto na oba dva už dopadl trest anathemy dle Gal 1,8-9 (29. 6. 2008).

Halík přistupuje k evangeliu jako k něčemu cizorodému, něčemu, co se ho vůbec osobně netýká a ani to pro něj není důležité, nepřijímá ho jako radostnou zvěst o svém Spasiteli. Má buddhistický postoj jakéhosi nadhledu a symbolu. Je zvláštní, že Halík nikde ve své knize „Noc zpovědníka“ nemluví o hříchu, o jeho důsledcích na lidskou psychiku i na lidský život, a hlavně o jeho dopadu, jímž je věčné zavržení a ztráta společenství se spravedlivým Bohem. Totiž bez pravdivého uvědomění si reality hříchu člověk Spasitele nepotřebuje. Základní pravdy víry: realitu hříchu, realitu nutnosti obrácení a pokání, realitu spásy v Kristu a Jeho přijetí za svého osobního Spasitele a Pána Halík totálně bojkotuje.

Základní (fundamentální) pravdy naší spásy, které jsou v Kristově smrti a vzkříšení, Halík kvalifikuje takto: „…,vzkříšení‘ je happyend a celý příběh je tak typický mýtus nebo optimistická pohádka s dobrým koncem.“ Kdo přijímá realitu vzkříšení, ocitá se podle Halíka v pozici primitivního člověka, který bere vážně mýty a pohádky s dobrým koncem. Tím vzkříšení zesměšňuje a psychologicky nedovolí, aby ho člověk reálně přijal tak, jak ho hlásá církev po celá dvě tisíciletí. Nedá člověku ani minimální možnost vzít Kristovo vzkříšení tak, jak je. Psychologickou manipulací dosáhne toho, že ten, kdo přijímá pravdu vzkříšení, je postaven do role hlupáka a nebezpečného fundamentalisty. Manipuluje s lidskou pýchou, člověk nechce být ponížen, a tak se raději tváří, že je na „vyšší“ úrovni, že ve vzkříšení jako takové nevěří a přetransponoval si ho podle Halíkova gnostického, vyššího poznání.

Halík dále ve svém výkladu pokračuje: „Takový příběh mohu vyslechnout a myslet si, že to asi tak nějak bylo (což si lidé pletou s ‚vírou‘), anebo usoudit, že to tak asi nebylo, že se to takhle – anebo vůbec – neodehrálo (a to si pletou s ‚nevírou‘).“

Citace: „Takový příběh mohu vyslechnout a myslet si, že to asi tak nějak bylo“.

Odpověď: Halík základní realitu Kristovy smrti a Jeho vzkříšení nazývá termínem „takový příběh, který mohu vyslechnout a myslet si, že to asi tak nějak bylo“. Tedy evangelium – radostnou zvěst o naší spáse, potvrzenou očitými svědky – apoštoly i generací prvních křesťanů a miliony mučedníků, kteří za ni dali své životy, Halík nazývá „takovým příběhem“, o kterém si mohu myslet, co chci. Toto je přístup snad nějakého buddhisty či hinduisty, nějakého čarodějníka voodoo, který si v temnotě pohanství může myslet, co chce, ale ne katolického kněze, který vystupuje jako mediální mluvčí katolicismu v ČR. Halíkova terminologie už sama o sobě je plně heretická a vnáší heretické myšlení i heretický postoj. Tedy Halík je skutečně kacířem par excelence.

Kdo uvěřil v Krista, toho evangelium a Boží slovo zavazuje. Nemůže si o svědectví pravdy myslet, co chce, jak navádí Halík. Halíkův postoj se plně příčí postoji křesťanské víry.

Citace: „anebo usoudit, že to tak asi nebylo, že se to takhle – anebo vůbec – neodehrálo (a to si pletou s ‚nevírou‘).“

Odpověď: Halík nabízí celou sérii pochybností: 1) asi to tak nebylo, 2) takhle (jak je to v Písmu) se to neodehrálo 3) anebo vůbec se to neodehrálo. Místo slova „nestalo“, používá teatrální „neodehrálo“, protože mluví o hře o dvou dějstvích. Halíkovo rozvíjení teatrálního pojetí je nereálné a nehistorické. Je to další hereze a další bohorouhání a zesměšňování základních pravd spásy. Halík říká, že když si o základní pravdě víry myslíme, že se nestala („neodehrála“), ergo, když v ni nevěříme, tak prý si to „pleteme s nevěrou“. Ale to si nepleteme – to je reálná nevěra!

Halíkovo gnostické myšlení je na „vysoké“ úrovni, kterou my, primitivové, nechápeme. Ale „vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána (Boha) a uvěříš-li ve svém srdci,že Ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen“ (Ř 10,9). Toto plně chápeme! Halík tuto víru v Kristovo vzkříšení neuznává jako víru a tvrdí, že si to prý lidé „pletou s vírou“. Ale my si to nepleteme s vírou, to je skutečně spasitelná, křesťanská víra. Co je vlastně podle Halíka skutečná víra a co skutečná nevěra? Všechno si prý pleteme, jenom on všechno ví a všechno zná jako brouk Pytlík. Má typický Pytlíkovský syndrom.

V křesťanství nejde o přijímání nějakých nesmyslů, umělých paradoxů, mýtů a pohádek, jak to předkládá Halík. Křesťanská víra předkládá rozumné, pravdivé reality, které když přijímám, pak mám sílu žít pravdivým a spravedlivým životem. Halíkovo filozofování a teologizování není nevinnou věcí. Pokud on, jako kněz a člen zednářské Rady moudrých EU, otevře tomuto duchu New Age dveře uvnitř křesťanství, pak statisíce duší půjdou do věčné záhuby, a to není maličkost! Podobně i „nevinné” filosofie dvou Němců Nietzscheho a Marxe, které byly politicky vtěleny v marxismu a fašismu, přinesly milióny obětí, které končily na válečných frontách a v krematoriích koncentračních táborů. Halík vystupuje ve jménu církve a už 26 let beztrestně hlásá tyto nebezpečné hereze!

Závěr: Co je z křesťanského pohledu sekta? A kdo je sektář? Sektář je ten, kdo hlásá hereze, jimiž se odsekl od pravověrného učení. Halík se stal zakladatelem novodobé gnostické sekty. Patří do ní všichni, kteří přijímají jeho kacířské učení a jeho antikristovského ducha.

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři Byzantského katolického patriarchátu