Ti, jak známo, jednostranně vyhlásili lidové republiky, resp. konfederaci zvanou „Novorussija“, a kyjevskou vládu – oplátkou, nebo prostě tak – titulují fašisti! (Ostatně začal s tím ruský prezident.)
Takže vlastně ani tak moc nejde o důvody, které vedly bezprostředně ke zrušení příměří, protože tak jak tak nemělo šanci. Tu by mělo snad, jen pokud by k sobě našly obě strany alespoň elementární respekt. Separatisté alias teroristé ale obviňovali vládu alias fašisty z toho, že na ně šijí boudu a chtějí je vlastně fyzicky zlikvidovat.
Svou špetku prachu do výbušného příměří přidal i předseda ruské Stádní Dumy Sergej Naryškin, který tvrdil, že ukrajinská Národní garda a armáda potřebovaly vydechnout a přeskupit síly před novou fází ATO.
Přitom sami separatisté přesně nevěděli, zda předminulý pátek vlastně na příměří kývli, či ne. A po jeho jednostranném prodloužení prezidentem Porošenkem o 72 hodin, tedy do 22. hodiny 30. června, se chovali podobně. Slovy ho podporovali, činy popírali.
A to přitom prezident Putin příměří podporoval a získal pro něj zřejmě také německou kancléřku. Problém je ale v tom, že v případě Ukrajiny není vše černé černým a opačně. A tak tedy ani příměří nebylo tím příměřím, jaké měl na mysli Kreml, separatisté, ba ani Kyjev.
Pár čísel tady bude užitečných: za 10 dní příměří ho guerilla „Novorussije“ narušila 108krát a přitom padlo 27 ukrajinských vojáků. To je tedy také jeden z důvodů, proč prezident Porošenko už na mír nechce slyšet. A alespoň prozatím dal slovo puškám.
Dalším důvodem je rostoucí tlak části ukrajinské, prozápadní společnosti, kterou znovu opanoval revoluční duch, nebo ji ještě neopustil elán Majdanu. Jsou to hlavně mladí lidé, kteří požadují stanné právo a také nové volby do Nejvyšší rady, tedy do parlamentu.
Uspokojit jejich první požadavek je pro Porošenka poměrně jednoduché. Stačí podpis pod dekretem o výjimečném stavu. Parlamentní koalice ústy lídra nacionalistů Oleha Ťjahniboka ho k tomu dnes vyzvala. Jinak je to s volbami zákonodárného sboru, tady se poslanci a ulice rozcházejí. Víme navíc, jaké problémy byly zvolit hlavu státu. A jak by to vypadalo s odštěpeneckými oblastmi, když ještě neprošla změna ústavy a federalizace země.
Tou hlavní překážkou, která favorizuje výjimečný stav před volbami, je nechuť samotných poslanců, včetně těch z tymošenkovské Baťkivščyny či už zmíněné Ťjahnibokovi Slobody, nechat se znovu pasírovat sítem voličské vůle, či nevole. Před Nejvyšší radou dnes už ale demonstrovala první tisícovka lidí za nové volby a v logice revoluční radikalizace a štěpení země se dá očekávat, že jejich počet poroste.
Kromě neschopnosti splnit požadavky radikální kyjevské ulice a fatálního porušování příměří v Novorussii skončilo ale příměří na východní Ukrajině také proto, že započatý rozpad státu je neodvratný.
Jak dosvědčil zpravodaj rozhlasové stanice Radio Svoboda po osobním rozhovoru s vůdcem novorossijských lidových republik Igorem Streľkovem, separatisté nevidí cestu zpět. Rozpad Jugoslávie ukazuje, jak zásadní takové „nevidění“ je.
Prezidenti Putin a Porošenko mají sice dohodnout podmínky nového příměří, jak dohodl Elysejský palác, ale jednou nalepené viněty „teroristi“ & „fašisti“ se už nepodaří odstranit bez poškození polepeného. Tím je po dnešku už i sám Porošenko. Vinen válkou, vzkazuje právě Putin.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: rozhlas.cz
