Podle oficiálních statistik v nepokojích na jihovýchodě Ukrajině zahynulo už přes 400 lidí. Putin tedy teď nařídil svým senátorům, ať zase zruší jeho právo poslat oficiálně Ruskou armádu na Ukrajinu. Její nový prezident Petro Porošenko to diplomaticky uvítal.
Realističtější je ale pohled politologa Leonida Radzichovského, který mluví o sázce Kremlu na hybridní válku. Mimořádně nebezpečnou formou ozbrojeného konfliktu, který nemá žádnou frontu, ani linii. Putinova strategie se pak podobá Papinovu hrnci. Tlak uvnitř kotle jednoduše stoupá zesílením plamene hořáku, resp. zvýšením dodávek zbraní separatistům.
Rusko ale tvrdí, že s nimi nemá nic společného. I kdyby to byla pravda, zůstává tu mezinárodně právní odpovědnost Moskvy za bezpečnost Ukrajiny. Anexe Krymu a otevřená podpora pochybných vůdců poloostrova přidává ještě morální odpovědnost za počínání neméně pochybných autorit samozvaných Lidových republik Luhanska a Doněcka. Stejně pochybný je i jejich negociační potenciál.
Stačilo pár hodin a slib vůdce Doněcké lidové republiky Alexandra Borodaje, že přistoupí na příměří prezidenta Porošenka, naplnila jeho guerilla sestřelením vrtulníku vládních sil. A o 24 hodin později už Borodaj mluví úplně jinak: „Příměří nemělo odpočátku žádný smysl.“ Bylo pastí, do které se pokusil Kyjev, za účasti OBSE a tří exprezidentů Ukrajiny, povstalce vlákat.
A to mírový plán přitom osobně podpořil ruský prezident a Rada Federace prohlašuje, že zrušením Putinovy invazní klauzule přispívá k mírovému řešení v Ukrajině. Proti vstupu ruských vojsk hlasovalo dnes 153 senátorů. Toho jediného, který byl pro zachování invazního oprávnění, se předsedkyně horní komory ruského FS dokonce výslovně optala, zda se nespletl.
Není pochyb o tom, že se stejnou lehkostí může Rada federace použití síly v Ukrajině opět schválit. I s ohledem na krymskou zkušenost, kdy zákonodárci ex post schvalovali prezidentem už schválené, je zřejmé, jak formální je nejnovější mírové gesto Vladimira Putina.
Proto je důležitější se ptát, proč se k němu rozhodl a proč právě teď? Podle části pozorovatelů proto, aby na pátečním summitu unijní politici, kteří chtějí být s Moskvou zadobře, měli argumenty proti rozšiřování sankcí. I když se totiž o restrikcích říká ledacos, fakt je, že kurs ruského rublu od jejich zavedení významně klesal, moskevská burza stagnovala, a ruští oligarchové také proto nesdílejí unisono nadšení prostých občanů z velikosti svého prezidenta.
Zrušení invazní klausule naopak posílilo národní měnu, rubl zpevnil už včera k oběma hlavním měnám o 30 kopějek. A burzovní index RTS poprvé od 21. Ledna překonal magickou hranici 1400 bodů.
Nastává tedy čas na druhou fázi Putinova scénáře? Ta totiž musí jednou přijít. Po hrách pro lid i pro vojáky, sílí volání po chlebu. Jde jen o to, zda se najde dost pro povolané doma a na zabraném a zanedbaném Krymu, nebo bude třeba sáhnout i po nových územích.
Řešení ukrajinské krize z tohoto pohledu tedy stále leží mimo samotnou Ukrajinu. A pokud prezident Porošenko teď uvažuje o přerušení příměří, musí na jedné misce vážit neztenčenou hrozbu ruské agrese jak přímé, tak v podobě strategie Papinova hrnce.
Protiváhou, na druhé misce, mohou být právě ekonomické zájmy ruských oligarchů a také západní sankce, které možná váží méně, než mají nominály, ale táhnou vahadlo Putinova orloje směrem dolů.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: rozhlas.cz
