Bylo mi až trochu líto, že výročí činu Jana Palacha bylo jakoby pozapomenuto. Vždyť od onoho tragického okamžiku v roce 1969 uplynulo už mnoho let a lidé mají docela jiné starosti než vzpomínat a připomínat si něčí oběť. To není právě naší silnou stránkou, říkal jsem si.
O to překvapivější byla smršť komentářů a názorů při projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně, zda by se den upálení Jana Palacha neměl stát významným dnem. Právě proto, abychom si jej i po letech více připomínali.
V této diskusi padla řada ostrých slov a koneckonců i názor, proč by dnes představitelé komunistů nemohli mít na celou záležitost odlišný pohled než ostatní. Argumentuje se demokracií, svobodou slova a podobně.
Tato argumentace mi připadá značně bizarní. Nebudu tu mluvit o drzosti, abych nebyl obviněn z politické nediplomatičnosti. Řeknu jen, že je více než podivné, aby se ti, kdo dvacet let po smrti Jana Palacha bránili jakékoliv diskusi o jeho činu a snažili se vymazat jeho památku i z pomníku na hřbitově, dnes oháněli demokracií a právem na svobodu slova.
Je pochopitelné, že se z Jana Palacha a jeho činu stal symbol. Pokus probudit národ upadající do letargie po prohraném pokusu o lidštější tvář režimu je však úctyhodný. Jako křesťané můžeme váhat nad hodnocením sebeoběti jako takové. Ale nemůžeme váhat nad přitakáním vzdoru vůči lži a nenávisti, rozdmýchávaným tehdejším režimem.
Jan Palach a jeho čin nám bolestivým a zapamatovatelným způsobem ukázali, že takzvaná „normalizace“ vůbec nevedla k nastolení normálního stavu společnosti. Přeznačení smyslu, kdy se černá nazývá bílou a pravda lží, bylo podstatou minulého režimu. I proto bychom měli dělat vše pro to, aby podobné poměry už nemohly nastat.
Publikováno se souhlasem vydavatele. Zaznělo v pořadu Českého rozhlasu Glosa Dominika Duky.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
