Podívejme se na ceny plynu v okolních státech. V Maďarsku se ceny plynu pro obyvatelstvo nezvyšují, na Slovensku jen o několik stovek korun za rok. V Polsku jsou ceny stanovované státní plynárenskou společností. V Česku jsou ceny stanovované trhem, náklady na vytápění domu se zvýšily o 50 tisíc korun za rok, nebo i více. Protože nemáme platy jako na Západě a jsme postiženi nárůstem cen daleko více než ostatní státy V4, je situace u nás nesrovnatelně horší než všude jinde v Evropě, až kritická. Zálohy a platby za energie v ČR přesahují tolik kritizovanou výši nájmů, a stávají se hlavním problémem pro obyvatelstvo. To se rozhoduje, zda bude platit energie, nebo nájmy, nebo léky, nebo z čirého zoufalství nic.

Je zřejmé, že podstatu energetické krize nezpůsobil Gazprom omezováním dodávek plynu na trh EU (i když je možné, že Gazprom opravdu stimuluje cenami plynu zprovoznění plynovodu Nord Stream 2, není to však podstata problému), ale způsobila si ho ČR především sama, resp. i EU vlastními chybami. Navíc je zřejmé, že cena plynu bude v letech 2022 až 2024 dramaticky klesat na více než polovinu nebo i třetinu proti cenám plynu z října 2021, a na burze lze plyn za tyto ceny nyní koupit. Není také jasné, proč obchodníci nejen z ČR, kteří mají dlouhodobou smlouvu na nákup plynu od Gazpromu, nevyužili možnost navýšení dodávek, kterou Gazprom nabízel, a neprodali tento plyn na burzy pro sražení cen plynu odběratelům od DPI? Nabízí se pak otázka, zda za nárůstem cen plynu není jakási spekulace zvýšit ceny plynu na úroveň málo konkurenceschopné elektřiny a tím i OZE, zdroji preferovanými EU i ČR, i když je to ve svém důsledku proti odběratelům plynu? Plynu je a bylo totiž fyzicky dost.

Politici si sílu dopadu cen energií zatím neuvědomili

Je také zřejmé, že si politici v České republice sílu dopadu cen energií na obyvatelstvo a průmysl zatím neuvědomili, ačkoli na problematiku rostoucích cen energií byli upozorňováni již před 5 lety. Ani jedno z nyní navrhovaných řešení podstatu problému neřeší, krátkodobě, natož dlouhodobě a systémově. Až tragikomicky působí návrh na postih energošmejdů, problémy způsobují ale i jiné subjekty, včetně státních institucí. Minimálně svojí nečinností.

V Maďarsku problém vyřešili tak, že uzavřeli dlouhodobý kontrakt s Gazpromem za nízké ceny. Na Slovensku jsou ceny plynu pro obyvatelstvo regulované, stanovené regulačním úřadem. Otázkou je, proč je u nás situace nejhorší a jaké má Česká republika nástroje na vyřešení energetické krize. Faktem je, že v ČR se stala situace složitější po krachu společnosti Bohemia Energy entity, s.r.o. (BE) a převodem jejích odběratelů pod dodavatele poslední instance (DPI). To ale neznamená, že by ČR neměla být schopna situaci vyřešit.

Pochybnosti o tom, zda ERÚ postupoval dle zákona

Česká republika vsadila na otevřený trh s energiemi a silnou konkurenci, rizika nefungování trhu jsou ošetřena mj. V Energetickém zákoně §19a, odst. 5, kde je doslova napsáno, že ceny DPI reguluje Energetický regulační úřad (ERÚ) formou věcně usměrňovaných cen, tj. stanovením oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. Zde se ale objevuje řada pochybností v tom smyslu, zda ERÚ postupoval dle zákona:

• ERÚ ve svém vyjádření z 22.10.2021 uvedl, že předběžně zkontroloval výpočty DPI a že marže dodavatelů se pohybují v jednotkách procent. DPI nakupují všichni plyn na burze stejně jako BE, ve stejnou dobu a v podobných množstvích. Ceny DPI se ale liší (pohybují se v rozmezí od cca 5 000 Kč za MWh až po 3 000 MWh). Přesto ERÚ nenalezl v těchto rozdílných cenách žádné pochybení, pokud jde o přiměřený zisk, i když náklady dodavatelů by měly být podobné či srovnatelné. To je první otázka na ERÚ.

• Další otázkou je, o kolik by měly ceny od DPI pro odběratele klesnout, když ceny na burze klesly mezi 15. říjnem a listopadem 2021 o desítky procent (v případě plynu) pro další roky o polovinu i více. Ceny pro odběratele ale postupně klesly kumulativně jen o necelých 10 procent. To umožnilo DPI snížit ceny pro tzv. standardní produkty, zejména tříleté smlouvy, a zdůraznit tak nevýhodnost dalšího setrvávání u DPI. Převod na tyto standardní smlouvy velmi silně doporučil ERÚ a ministr Havlíček. Neměli raději tlačit na výrazné snížení cen od DPI, aby se odběratelé mohli rozhodnout pro nižší ceny? V cenách na burze se jistě orientují, mají rozsáhlý statistický a vyhodnocovací aparát, proto by neměli dávat taková doporučení, která poškozují spotřebitele, ale měli by se snažit problém vyřešit například tak, jak je naznačeno v tomto článku.

• Návazně se nabízejí další otázky. První je, proč DPI tolik zvýhodňují smlouvy na tři roky a proč žádný DPI nenabízí dříve běžné smlouvy na dobu neurčitou. Dochází tak k dalšímu znevýhodnění odběratele, což dokládá propočet uvedený na webu Security, ze kterého vyplývá, že při předpokládaném poklesu cen pro další roky prodělá při podpisu tříleté smlouvy odběratel až 35 procent. Podle mého názoru je to i více, pokud se podíváme na pokles cen na burze pro roky 2022 až 2024. Vzhledem k tomu, že obchodníci (velcí vč. dodavatelů DPI) přestali nabízet krátké produkty nebo produkty na dobu neurčitou a nabízejí téměř výhradně jen smlouvy s 3letou fixací, dochází k zásadnímu omezení manévrovacího prostoru pro odběratele. Odběrateli pak nezbývá než podepsat tříletou, nebo v lepším případě roční, tyto „kratší“ smlouvy ale mají výrazně vyšší cenu i ve srovnání s tříletou smlouvou.